Yersinia pseudotuberculosis
| Yersinia pseudotuberculosis | |
| Enterobacteriacae | |
| Yersinia | |
 Yersinia pseudotuberculosis na MAC (MacConkey-Agar) | |
| Morfologie | G− tyčinka |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | fakultativně anaeróbní |
| Kultivace | roste na běžných kultivačních půdách |
| Antigeny | somatické antigeny |
| Faktory virulence | toxin |
| Zdroj | zvířata, zejména prasata |
| Přenos | alimentárně, orofekálně |
| Diagnostika | laboratorní testy ze vzorku stolice, sérotypizace |
| Terapie | antibiotická léčba, rehydratace |
| MeSH ID | D015011 |
Yersinia pseudotuberculosis je G−, fakultativně anaerobní, pleomorfní tyčinka schopná pohybu při nižších teplotách. Je rozšířená kosmopolitně. Přenos alimentárně, orofekálně z nakažených zvířat či potravin. Onemocnění jsou spojena s gastrointestinálními problémy, horečkou, průjmem. Nejlepší prevencí je osobní hygiena a vyhnutí se kontaktu s nakaženými zvířaty.
Morfologie[edit | edit source]
Yersinia pseudotuberculosis je G−, pleomorfní tyčinka. Při nižších teplotách je schopna pohybu. Tento organismus byl popsán v roce 1889 jako choroba guinejských vepřů. Avšak Yersinia pseudotuberculosis se ukázala jako předek Yersinia pestis, která byla příčinou pandemického moru během let 541−767.
Podrobnější informace naleznete na stránce Yersinia pestis.Epidemiologie[edit | edit source]
Na kultivaci je nenáročná, kultivuje se na běžných půdách. Je rozšířená kosmopolitně a byla izolovaná z několika druhů zvířat jako jsou kočky, psi, prasata, opice a další. Y. pseudotuberculosis je široce rozšířená v životním prostředí (fekálie, voda), kde může přežít po dlouhou dobu. Samotné prostředí je kontaminované z výkalů nakažených zvířat, především hlodavců a ptáků. Kromě zvířat byla nalezena i ve vodě, a to jak v řekách, tak i ve vysokohorských potůčcích.
Antigenní struktura[edit | edit source]
Můžeme rozlišit 5 sérotypů podle somatického antigenu.
Patogenita a virulence[edit | edit source]
Toxin vázaný v buňce je však odlišný od morového toxinu. Virulentní kmeny mohou vyvolat septikemickou formu podobnou moru zejména u jedinců s oslabenou imunitou. O mnoho častěji se vyskytují postižení gastrointestinálního traktu jako jsou akutní a chronické apendicitis, postižení mezenteriálních lymfatických uzlin, gastroenteritidy. Infekce Y. pseudotuberculosis byly zaznamenány po celém světě. Tyto infekce se vyskytují méně často než infekce Yersinia enterocolitica. Většina infekcí je sporadických a vyskytuje se vzácně, příkladem může být výskyt ve Finsku a Japonsku.
Klinické projevy[edit | edit source]
Onemocnění se u člověka projevuje horečkou, vyrážkami, bolestmi břicha a průjmy. Yersinia pseudotuberculosis byla asociována s Kawasakiho chorobou.
Diagnostika[edit | edit source]
Laboratorní testy se získávají ze vzorků stolice, moči nebo testů krve na protilátky bakterie. Sérotypizace izolovaného kmene. K léčbě se používají antibiotika. Nesmíme zapomenout, že pacient může být dehydratovaný z důvodu zvýšené teploty a průjmů. Je nutná rehydratace pacienta.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Použitá literatura[edit | edit source]
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.
- JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.
