Haemophilus ducreyi

From WikiSkripta
Haemophilus ducreyi
Pasteurellaceae
Haemophilus
H. ducreyi v řetízcích (barveno krystalovou violetí)
H. ducreyi v řetízcích
(barveno krystalovou violetí)
Morfologie G− tyčinka v řetízcích
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace půdy obsahující faktor X (hemin), žloutkový vak kuřecích embryí
Faktory virulence produkce β-laktamázy
Zdroj nemocný člověk nebo nosič
Přenos pohlavní styk
Výskyt tropické pásmo
Onemocnění ulcus molle (měkký vřed)
Diagnostika mikroskopie, kultivace
Terapie makrolidy a cefalosporiny
Očkování není
MeSH ID D006191


Haemophilus ducreyi je gramnegativní, fakultativně anaerobní tyčinka v řetízcích. Je původcem měkkého vředu (ulcus molle) na genitáliích. Jedná se o striktně lidský patogen [1].

Kultivace[edit | edit source]

Kultivace hemofilů je obecně náročná, vyžadují půdy obohacené o růstové faktory. H. ducreyi roste v přítomnosti faktoru X (hemin). Kolonie jsou patrné po 2–9 dnech.[2]

Diagnostika[edit | edit source]

Mikroskopie materiálu z vředu nebo aspirátu z postižených lymfatických uzlin ukazuje G− tyčinky v řetízcích uvnitř i vně polymorfonukleárů. Obraz bývá popisován jako "hejno ryb". Při kultivaci se používají bohaté půdy (např. čokoládový agar[3]) a CO2 atmosféra [3][4], lze použít i žloutkový vak kuřecích embryí. Při pokusu na zvířeti (králík) vzniká po vstříknutí čisté kultury ulcerace.

Nepřímým průkazem je tzv. Ducreyův test, při němž se podkožně aplikují inaktivované hemofily. Pozitivní test se projeví lokální zánětlivou reakcí.

Léčba[edit | edit source]

CAVE!!! Bakterie produkuje β-laktamázu.

K terapii se používají makrolidy (azitromycin) a cefalosporiny (ceftriaxon).

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. NGUYEN, Andrew. Chancroid in Emergency Medicine [online]. ©2016. Poslední revize 2016-07-26, [cit. 2017-01-20]. <https://emedicine.medscape.com/article/781520-overview>.
  2. GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. s. 264. ISBN 978-80-7387-928-0.
  3. a b VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. s. 82. ISBN 80-902896-6-5.
  4. JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 404 s. s. 249. ISBN 8024612704.

Použitá literatura[edit | edit source]

  • JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 404 s. ISBN 8024612704.
  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
  • GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. ISBN 978-80-7387-928-0.
  • VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.