Yersinia

Z WikiSkript

Yersinie sú patogénne pre človeka. Yersinia pestis a Yersinia pseudotuberculosis majú ekologickú a genetickú podobnosť, avšak epidemiologickú odlišnosť. Yersinia enterocolitica sa nachádza prevažne vo vode, pôde a tráviacom trakte stavovcov.

Yersinia pestis

Yersinia pestis
Enterobacteriacae
Yersinie
Yersinia pestis na krevním agaru
Yersinia pestis na krevním agaru
Morfologie G− tyčinka
Vztah ke kyslíku fakultativně anaeróbní
Kultivace roste na běžných kultivačních půdach
Antigeny netvoří O specifické postranní řetězce, na povrchu lokalizovaný proteinový komplex F1, virulentní kmeny tvoří proteiny V a W
Faktory virulence povrchové faktory blokující fagocytózu
Přenos styk s nakaženými zvířaty či osobami
Onemocnění mor
Diagnostika záchyt z obsahu pustul, lymfatických uzlin, hemokultury, kostní dřeně
Terapie je citlivá na chloramfenikol, streptomycin, kanamycin, tetracyklin, chinolony
MeSH ID D015010

Yersinia pestis je významný patogen vyvolávající morové pandemie. Byla poprvé izolována Alexandrem Yersinem v roce 1894 v Hong Kongu. Mor je bez antibakteriální terapie spojen s vysokou úmrtností. V přírodě byla Yersinia pestis nalezena u několika druhů hlodavců. Yersinia pestis však cirkuluje skrze bleší kousnutí, u lidí se jedná o kousnutí blechy z krysy. Bakterie se dostávají do rány. Přenos z člověka na člověka může nastat přes aerosolové částice, kapénkovou infekcí a vzniká primární morová infekce. V této době je výskyt moru vzácný, vyskytuje se v Africe, Indii, jihovýchodní Asii, Mexiku a na západě USA.[1]

Rozšírenie moru vo svete v roku 1998

Morfologie

Yersinia pestis je pleomorfní bakterie tyčinkovitého tvaru s pouzdrem. Jedná se o nepohyblivou tyčinku. Ostatní yersinie jsou pohyblivé. Společnou vlastností, kterou má s Y. pseudotuberculosis a Y. enterocolitica je, že se barví polárně. Tato tyčinka, jako všechny z rodu Enterobacteriaceae se vyznačuje schopností růstu na jednoduchých laboratorních půdách. Jejich nenáročný růst se pohybuje v teplotním rozmezí od 0–40  °C s teplotním optimem okolo 30  °C.[2]

Antigenní struktura

Na jejím povrchu je lokalizovaný F1 proteinový komplex, který je protektivním antigenem. Nejsou zde přítomny O-specifické postranní řetězce. Virulentní kmeny tvoří V a W proteiny, jejichž tvorba je vázána na plazmidy.

Patogenita

Patogenita Yersinia pestis je determinovaná komplexem faktorů, jejichž tvorba je vázána na chromozom a na plazmid. Důležité jsou povrchové faktory, které blokují fagocytózu. Virulentní kmeny této bakterie jsou fakultativně intracelulární parazity, které se množí v makrofázích. Během infekce Yersinia pestis, fakultativně intracelulární bakterie, vykazuje schopnost nejprve napadnout buňky, a potom zmařit fagocytózu hostitelské buňky. Během těchto dvou odlišných fází, fáze invaze a fáze antifagocytárních faktorů, pomáhají bakterii v manipulaci hostitelské buňky dovršit každou z těchto funkcí, avšak mechanizmus, přes který Yersinia reguluje tyto funkce během každého kroku, zůstává nejasný. Bakterie je schopna pronikat kromě makrofágů taktéž do epiteliálních buněk. Při invazi v místě poranění vzniká hemoragická pustula, odkud se infekce dále distribuuje do spádových lymfatických uzlin, ve kterých následným zvětšením vzniká dýměj (bubonická forma moru). Později dochází k rozvoji bakterémie a sepse. Může se rozvinou sekundární onemocnění, Pneumonie, což způsobí šíření Yersinia pestis do okolí vykašláváním a infikovaným se rozvine primární pneumonie – plicní forma moru. Když se pacientovi podaří onemocnění překonat, vzniká u něj dobrá imunita.

Diagnostika a terapie

Diagnostika bakterie se provádí z obsahu pustul, lymfatických uzlin, hemokultury, kostní dřeně a ze sputa. Kultivace je možná na krevním agaru. Bakterie se barví podle Grama. Při testovaní Yersinia pestis na citlivost vůči antibiotikům se zjistilo, že bakterie jsou citlivé na (chloramfenikolStátní úřad pro kontrolu léčiv: chloramphenicol, streptomycin, kanamycin, tetracyklin, chinolony. Avšak vakcíny proti moru, jehož původcem je Yersinia pestis, jsou v klinickém vývoji. Jako prevence se v endemických oblastích podává streptomycin. Můžeme vyvolat krátkodobou imunitu při podaní mrtvé vakcíny s protektivním antigenem. Živá vakcína, kde jsou živé oslabené kmeny je účinnější, avšak použití této vakcíny je schválené jen v některých částech světa. V současné době neexistuje žádná licencovaná vakcína pro prevenci moru v USA a v západní Evropě.

Yersinia enterocolitica

Yersinia enterocolitica
Enterobacteriaceae
Yersinie
Yersinia enterocolitica na krevním agaru
Yersinia enterocolitica na krevním agaru
Morfologie G−tyčinka
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace nenáročná na růst
Faktory virulence toxíny
Zdroj člověk, zvíře
Přenos alimentárni cesta
Výskyt kosmopolitně
Onemocnění yersiniózy
Diagnostika vyšetření stolice
Terapie tetracyklin, ampicillin, cefalothin
MeSH ID D015008

Yersinia enterocolitica je G− nesporulujúca, fakultatívne anaeróbna rovná tyčinka. Pre človeka je patogénna, je pôvodcom ľudskej yersiniózy. Ochorenie sa prenáša alimentárne cez nakazené surové bravčové (vepřové) mäso. Je rozšírená kozmopolitne. Prevenciou je vyhnúť sa konzumácii zle dopečeného bravčového mäsa, poprípade po kontakte s mäsom dodržiavať hygienu. Ochorenie je možné liečiť antibiotikami.

Morfológia

Yersinia enterocolitica je gramnegatívna rovná tyčinka, ktorá je však pohyblivá len pri nižších teplotách. Jej veľkosť je 0,3–1,0  μm a 1,0–6,0  μm. Je možné ju vypestovať na bežných kultivačných pôdach, pretože je nenáročná na rast. Nerobí jej problém vyrásť v prostredí s nízkym obsahom glukózy pri teplote 28 °C. Pre kultiváciu baktérií zo stolice je doporučené použiť selektívne pôdy. Ideálne pH pre rast je v širokom rozmedzí 4,6–9 s optimom pH 7–8.

Epidemiológia

Yersinia enterocolitica bola objavená Schleifsteinom a Colemanom v roku 1939 v USA. V posledných štyroch desaťročiach ide o veľmi známy patogén. Vyskytuje sa hlavne v jedle, predovšetkým v surovom bravčovom mäse, ale nerobí jej problém prežívať na ovocí a zelenine v chladničke pri nižších teplotách. Najviac izolátov Y. enterocolitica regenerovalo zo vzoriek z prírody, zahŕňajúc domy, kde sa porážajú zvieratá či mäsiarne. V zemi a vo vode boli nepatogénne v prírode. Bio sérotyp 4/O:3 sú najčastejšou príčinou ľudskej yersiniózy, otravy z potravín, ktoré spôsobila Y. enterocolitica sú známe kozmopolitne.

Patogenita a virulencia

Virulencia je viazaná na chromózom a v plazmide. Je daná invazivitou a prienikom mikróba do bunky. Potravou sa môže dostať do terminálneho ilea a apendixu, kadiaľ preniká do buniek a do lymfatických tkanív, ku ktorým má obzvlášť veľkú afinitu. Virulentné kmene sa množia v makrofágoch a vyvolávajú tvorbu granulómu. Nevirulentné kmene sú vylúčené bez toho, aby prenikli do buniek.

Yersinia enterocolitica pod mikroskopom

Klinický obraz

Klinické príznaky pozorujeme od miernej hnačky až k vážnym komplikáciám ako sú pečeňové abscesy a postinfekčné extraintestinálne následky. Hlavným rezervoárom sú ošípané (prasata), ktoré sú asymptomatickí nosiči.

Ochorenie

Prejavy ochorenia u človeka sú odlišné u detí a u dospelých. U detí sa objavuje horúčka a hnačky, kde sa môže objaviť krv. Typické sú i bolesti brucha a to v pravej jame bedrovej. U dospelých pozorujeme infekcie zažívacieho traktu a taktiež hnačky. Pri dlhodobom ochorení môže dojsť k sekundárnym komplikáciám a to sú zápaly kĺbov. Bol pozorovaný aj neobvyklý prípad infekcie prejavujúcej sa ako perianálne vredy a vredy hrubého čreva. Jedinec sa môže nakaziť z infikovaného bravčového mäsa. Toxické baktérie produkujú termostabilný toxín pri teplote 25 °C v mlieku. Avšak pri teplote 4 °C tento toxín produkovať vo významnom množstve nebudú.

Liečba

Pri bakterémií je nutná liečba antibiotikami. Používa sa tetracyklín. Testy ukázali, že vysoký stupeň rezistencie má baktéria na ampicilin a cefalothin. V diagnostickom laboratóriu sa prevádzajú vyšetrenia stolice, uzlín, apendixu. Imunochromatický test na kvantitatívne stanovenie sérotypov O3 a O9 vo vzorke stolice s výsledkom do 1 hodiny. Test je vysoko citlivý a špecifický.

Prevencia

Prevencia proti baktérií Yersinia enterocolitica a Yersinia pseudotuberculosis je vyhnúť sa konzumácii nedovareného bravčového mäsa či nepasterizovaného mlieka. Po kontakte so surovým bravčovým mäsom si doporučujeme umyť dôkladne ruky mydlom.

Yersinia pseudotuberculosis

Yersinia pseudotuberculosis
Enterobacteriacae
Yersinia
Yersinia pseudotuberculosis na MAC (MacConkey-Agar)
Yersinia pseudotuberculosis na MAC (MacConkey-Agar)
Morfologie G− tyčinka
Vztah ke kyslíku fakultativně anaeróbní
Kultivace roste na běžných kultivačních půdách
Antigeny somatické antigeny
Faktory virulence toxin
Zdroj zvířata, zejména prasata
Přenos alimentárně, orofekálně
Diagnostika laboratorní testy ze vzorku stolice, sérotypizace
Terapie antibiotická léčba, rehydratace
MeSH ID D015011

Yersinia pseudotuberculosis je G−, fakultativně anaerobní, pleomorfní tyčinka schopná pohybu při nižších teplotách. Je rozšířená kosmopolitně. Přenos alimentárně, orofekálně z nakažených zvířat či potravin. Onemocnění jsou spojena s gastrointestinálními problémy, horečkou, průjmem. Nejlepší prevencí je osobní hygiena a vyhnutí se kontaktu s nakaženými zvířaty.

Morfologie

Yersinia pseudotuberculosis je G−, pleomorfní tyčinka. Při nižších teplotách je schopna pohybu. Tento organismus byl popsán v roce 1889 jako choroba guinejských vepřů. Avšak Yersinia pseudotuberculosis se ukázala jako předek Yersinia pestis, která byla příčinou pandemického moru během let 541−767.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Yersinia pestis.

Epidemiologie

Na kultivaci je nenáročná, kultivuje se na běžných půdách. Je rozšířená kosmopolitně a byla izolovaná z několika druhů zvířat jako jsou kočky, psi, prasata, opice a další. Y. pseudotuberculosis je široce rozšířená v životním prostředí (fekálie, voda), kde může přežít po dlouhou dobu. Samotné prostředí je kontaminované z výkalů nakažených zvířat, především hlodavců a ptáků. Kromě zvířat byla nalezena i ve vodě, a to jak v řekách, tak i ve vysokohorských potůčcích.

Antigenní struktura

Můžeme rozlišit 5 sérotypů podle somatického antigenu.

Patogenita a virulence

Toxin vázaný v buňce je však odlišný od morového toxinu. Virulentní kmeny mohou vyvolat septikemickou formu podobnou moru zejména u jedinců s oslabenou imunitou. O mnoho častěji se vyskytují postižení gastrointestinálního traktu jako jsou akutní a chronické apendicitis, postižení mezenteriálních lymfatických uzlin, gastroenteritidy. Infekce Y. pseudotuberculosis byly zaznamenány po celém světě. Tyto infekce se vyskytují méně často než infekce Yersinia enterocolitica. Většina infekcí je sporadických a vyskytuje se vzácně, příkladem může být výskyt ve Finsku a Japonsku.

Klinické projevy

Onemocnění se u člověka projevuje horečkou, vyrážkami, bolestmi břicha a průjmy. Yersinia pseudotuberculosis byla asociována s Kawasakiho chorobou.

Diagnostika

Laboratorní testy se získávají ze vzorků stolice, moči nebo testů krve na protilátky bakterie. Sérotypizace izolovaného kmene. K léčbě se používají antibiotika. Nesmíme zapomenout, že pacient může být dehydratovaný z důvodu zvýšené teploty a průjmů. Je nutná rehydratace pacienta.

Odkazy

Související články

Reference

  1. GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. s. 402. ISBN 978-80-7387-928-0.
  2. BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. s. 271. ISBN 8023802976.

Použitá literatura

  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.
  • JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.