Mor

From WikiSkripta

Mor
Plague
Plāga
nekróza ruky při moru
nekróza ruky při moru
Původce Yersinia pestis
Přenos bleším kousnutím, kapénkovou formou
Inkubační doba krátká
Klinický obraz hemoragická pustula, dyměj
Diagnostika záchyt z obsahu pustul, lymfatických uzlin, hemokultura
Léčba antibiotiky
Komplikace bakteremie, sepse
Očkování oslabená živá vakcína schválená v některých částech světa, v současné době žádná licencovaná vakcína neexistuje
Klasifikace a odkazy
MKN A20.9
MeSH ID D010930
MedlinePlus 000596
Medscape 235627

Mor způsobuje bakterie Yersinia pestis. Ve středověku byl znám jako černá smrt (black death). To proto, že často vede ke gangréně a zčernání různých částí těla. Fragilita kapilár je příčinou podkožního krvácení, což rovněž vede ke vzniku černých skvrn.

Morfologie a fyziologie[edit | edit source]

Yersinia pestis je pleomorfní, Gram-negativní, polárně se barvící, fakultativně aerobní, nepohyblivá bakterie. Teplotní optimum pro tento organismus je 28 °C. Jedná se o fakultativního intracelulárního parazita.

Epidemiologie, přenos a symptomy[edit | edit source]

Rozšíření moru v Evropě mezi lety 1347–1351
Rozšíření moru ve světě v roce 1998

Tři doložené pandemie moru byly příčinou smrti stovek milionů lidí. I v dnešní době se sporadické infekce vyskytují. Infekce má mezi hlodavci ve vzdálených zemědělských oblastech endemický charakter. Yersinia pestis je přenášena mezi krysami a člověkem blechami (blecha krysí neboli blecha morová, Xenopsylla cheopis). Při pokousání člověka blechou přenášející yersinie se tyto organismy dostávají do rány. Většina je fagocytována a zneškodněna neutrofily. Avšak některé jsou odneseny histiocyty, které nejsou schopné je usmrtit a umožní jim tak, aby vytvořily pouzdro a pomnožily se. Opouzdřené organismy (po uvolnění z histiocytů) jsou rezistentní k fagocytóze a destrukci neutrofily.

Výsledkem je infekce, která se šíří do mízních uzlin (stanou se teplými, nateklými, tuhými a prokrvácenými). Zanícené lymfatické uzliny získávají charakteristickou černou barvu, která dává jméno nemoci: černý (dýmějový) mor. Během několika hodin se parazit rozšíří do sleziny, jater a plic, což vyústí v pneumonii. V cirkulaci bakterie způsobuje difuzní intravaskulární koagulaci, která je příčinou trombózy a purpurických lézí všude po těle.

Neléčená infekce má vysokou (až 90 %) smrtnost. Rozvinutý mor je přenosný interhumánně, a to kapénkovou infekcí při kašli. Kapénková infekce vede k plicní formě moru, která je velmi progresivní a má až 100 % smrtnost.

Patogeneze[edit | edit source]

V patogenezi Y. pestis hraje přímou či nepřímou roli mnoho faktorů:

  • Low calcium response (lcr): Jde o gen kódovaný plazmidem, který umožňuje bakterii růst v prostředí chudém na vápník (tj. uvnitř buňky). Rovněž koordinuje tvorbu několika dalších faktorů virulence, jako například V, W a tzv. yops (Yersinia outer proteins).
  • V a W proteiny: Tyto plazmidem kódované proteiny jsou spojeny s rychlou proliferací a septikémií.
  • Yops: Skupina 11 proteinů kódovaných plazmidy. Jsou esenciální pro patogenezi v hlodavcích a jsou odpovědné za cytotoxicitu, inhibici migrace fagocytů a agregaci destiček.
  • Obalový (F-1) antigen: Jedná se o komplex proteinů a polysacharidů, který je exprimován v savčím organismu (nikoli v blechách) a působí antifagocyticky.
  • Koaguláza a aktivátor plasminogenu (PA): koaguláza je zodpovědná za tvorbu mikrotrombů. Aktivátor plasminogenu podporuje hematogenní rozsev infekce.

Diagnóza a léčba[edit | edit source]

Klinicky diagnostikujeme mor v oblastech jeho endemického výskytu. Původce znázorňujeme v barvení podle Grama či jej můžeme kultivovat na krevním agaru. Léčí se tetracyklinem, chloramfenikolem nebo aminoglykosidy.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • GILLESPIE, SH a KB BAMFORD. Medical Microbiology and Infection at a Glance. 1. vydání. London : Blackwell Science, 2000. ISBN 978-1405111737.
  • BERAN, GW a KB BAMFORD. Handbook of Zoonoses, Section A: Bacterial, Rickettsial, Chlamydial and Mycotic. 2. vydání. Florida : CRC Press, 1994. ISBN 978-0849332050.