Yersinia pestis

From WikiSkripta


Yersinia pestis
Enterobacteriacae
Yersinie
Yersinia pestis na krevním agaru
Yersinia pestis na krevním agaru
Morfologie G− tyčinka
Vztah ke kyslíku fakultativně anaeróbní
Kultivace roste na běžných kultivačních půdách
Antigeny netvoří O specifické postranní řetězce, na povrchu lokalizovaný proteinový komplex F1, virulentní kmeny tvoří proteiny V a W
Faktory virulence povrchové faktory blokující fagocytózu
Přenos styk s nakaženými zvířaty či osobami
Onemocnění mor
Diagnostika záchyt z obsahu pustul, lymfatických uzlin, hemokultury, kostní dřeně
Terapie je citlivá na chloramfenikol, streptomycin, kanamycin, tetracyklin, chinolony
MeSH ID D015010

Yersinia pestis je významný patogen vyvolávající morové pandemie. Byla poprvé izolována Alexandrem Yersinem v roce 1894 v Hong Kongu. Mor je bez antibakteriální terapie spojen s vysokou úmrtností. V přírodě byla Yersinia pestis nalezena u několika druhů hlodavců. Yersinia pestis však cirkuluje skrze bleší kousnutí, u lidí se jedná o kousnutí blechy z krysy. Bakterie se dostávají do rány. Přenos z člověka na člověka může nastat přes aerosolové částice, kapénkovou infekcí a vzniká primární morová infekce. V této době je výskyt moru vzácný, vyskytuje se v Africe, Indii, jihovýchodní Asii, Mexiku a na západě USA.[1]

Rozšíření moru ve světě v roce 1998

Morfologie[edit | edit source]

Yersinia pestis je pleomorfní bakterie tyčinkovitého tvaru s pouzdrem. Jedná se o nepohyblivou tyčinku. Ostatní yersinie jsou pohyblivé. Společnou vlastností, kterou má s Y. pseudotuberculosis a Y. enterocolitica je, že se barví polárně. Tato tyčinka, jako všechny z rodu Enterobacteriaceae, se vyznačuje schopností růstu na jednoduchých laboratorních půdách. Jejich nenáročný růst se pohybuje v teplotním rozmezí od 0–40  °C s teplotním optimem okolo 30  °C.[2]

Antigenní struktura[edit | edit source]

Na jejím povrchu je lokalizovaný F1 proteinový komplex, který je protektivním antigenem. Nejsou zde přítomny O-specifické postranní řetězce. Virulentní kmeny tvoří V a W proteiny, jejichž tvorba je vázána na plazmidy.

Patogenita[edit | edit source]

Patogenita Yersinia pestis je determinovaná komplexem faktorů, jejichž tvorba je vázána na chromozom a na plazmid. Důležité jsou povrchové faktory, které blokují fagocytózu. Virulentní kmeny této bakterie jsou fakultativně intracelulární parazity, které se množí v makrofázích. Během infekce Yersinia pestis, fakultativně intracelulární bakterie, vykazuje schopnost nejprve napadnout buňky a poté zmařit fagocytózu hostitelské buňky. Během těchto dvou odlišných fází, fáze invaze a fáze antifagocytárních faktorů, pomáhají bakterii v manipulaci hostitelské buňky dovršit každou z těchto funkcí, avšak mechanizmus, přes který Yersinia reguluje tyto funkce během každého kroku, zůstává nejasný. Bakterie je schopna pronikat kromě makrofágů taktéž do epiteliálních buněk. Při invazi v místě poranění vzniká hemoragická pustula, odkud se infekce dále distribuuje do spádových lymfatických uzlin, ve kterých následným zvětšením vzniká dýměj (bubonická forma moru). Později dochází k rozvoji bakterémie a sepse. Může se rozvinou sekundární onemocnění, Pneumonie, což způsobí šíření Yersinia pestis do okolí vykašláváním a infikovaným se rozvine primární pneumonie – plicní forma moru. Když se pacientovi podaří onemocnění překonat, vzniká u něj dobrá imunita.

Diagnostika a terapie[edit | edit source]

Diagnostika bakterie se provádí z obsahu pustul, lymfatických uzlin, hemokultury, kostní dřeně a ze sputa. Kultivace je možná na krevním agaru. Bakterie se barví podle Grama. Při testovaní Yersinia pestis na citlivost vůči antibiotikům se zjistilo, že bakterie jsou citlivé na (chloramfenikolStátní úřad pro kontrolu léčiv: chloramphenicol, streptomycin, kanamycin, tetracyklin, chinolony. Avšak vakcíny proti moru, jehož původcem je Yersinia pestis, jsou v klinickém vývoji. Jako prevence se v endemických oblastech podává streptomycin. Můžeme vyvolat krátkodobou imunitu při podaní mrtvé vakcíny s protektivním antigenem. Živá vakcína, kde jsou živé oslabené kmeny, je účinnější, avšak použití této vakcíny je schválené jen v některých částech světa. V současné době neexistuje žádná licencovaná vakcína pro prevenci moru v USA a v západní Evropě.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.
  • JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.

Reference[edit | edit source]

  1. GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. s. 402. ISBN 978-80-7387-928-0.
  2. BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. s. 271. ISBN 8023802976.