Aeromonády a plesiomonády
(přesměrováno z Aeromonas)
Aeromonády a plesiomonády jsou fermentující, oxidáza pozitivní bakterie. Mají bičíky, které jsou umístěny polárně. Jsou významné pro modelování změn klimatu nebo epidemiologické studie.
Aeromonády[upravit | editovat zdroj]
| Aeromonas hydrophila | |
 Aeromonas hydrophila na krevním agaru | |
| Morfologie | G− tyčinka |
|---|---|
| Kultivace | krevní agar a selektivní půdy |
| Faktory virulence | β-laktamázy, fimbrie, pouzdro nebo lipopolysacharidy |
| Výskyt | potraviny a v nádržkách pro destilovanou vodu |
| Onemocnění | septikémie, meningitidy, cholecystitidy nebo extraintestinální infekce |
| Terapie | aminoglykosidy a fluorochinolony |
| MeSH ID | D016980 |
Aeromonády se vyskytují ve vodách, v rybách, mase, mléku, zelenině, ale také v nemocnicích nebo v nádržkách pro destilovanou vodu. Zahrnují:
- Aeromonas hydrophila,
- Aeromonas caviae,
- Aeromonas sobria.
Jsou to krátké tyčinky se zaoblenými konci, gramnegativní, kataláza a oxidáza pozitivní. Jsou pohyblivé. Produkují sekreční a povrchové faktory virulence. Mezi tyto faktory patří fimbrie, proteiny vnější membrány, pouzdro nebo lipopolysacharidy. Způsobují mírné průjmy, ale i onemocnění podobné choleře. Taktéž mohou vyvolat septikémie, meningitidy, cholecystitidy nebo extraintestinální infekce, a to spíše u starších mužů a při oslabeném imunitním systému.
K terapii extraintestinálních infekcí užíváme aminoglykosidy a fluorochinolony, pro infekce GIT se antibiotická léčba nepoužívá. Jsou rezistentní na ampicilin
nebo některé cefalosporiny. Produkují β-laktamázy. Můžeme je prokázat ve stolici pomocí selektivních půd s přídavkem ampicilinu nebo na agaru s přídavkem thiosulfátu, citrátu, žluči a sacharózy (tzv. TCŽS – agar). Tvoří žluté kolonie s modrou zónou. Na krevním agaru se projeví úplná hemolýza a jsou tak neodlišitelné od E. coli.
Plesiomonády[upravit | editovat zdroj]
Vyřazeny z čeledi Vibrionaceae a dány do Enterobacteriaceae. Řadíme mezi ně jediný druh Plesiomonas shigelloides, který se vyskytuje v tropických a subtropických vodách, na zvířatech, jako je skot nebo prase, ale také na hadech, obojživelnících a hmyzu.
Jsou gramnegativní, manitolnegativní, nesporulující tyčinky a také toxikogenní. Jejich vlastnosti jsou stejné jako u Shigell, zapáchají na Endově a MacConkeyho půdě. Pro pěstování se používají půdy jako pro Enterobacteriaceae. Infekce se projevují dvěma způsoby – buď jako průjmy, které jsou vodnatějšího rázu až do zelenožluta nebo mohou pěnit, a nebo jako septikémie. Onemocnění odezní většinou spontánně, pokud se projeví extraintestinální infekce, užijeme širokospektrá antibiotika.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
