Trombocyty

Z WikiSkript

Trombocyty neboli krevní destičky jsou bezjaderné formované krevní elementy, které mají nezastupitelnou úlohu při zástavě krvácení (hemostáze).

Fyziologické hodnoty[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Normální počet trombocytů v krvi je kolem 150–300 · 109[1] v 1 litru. Tato hodnota není závislá na věku ani na pohlaví. Pokles počtu destiček pod fyziologickou mez se označuje jako trombocytopenie, vzestup jako trombocytóza. Přibližně 2/3 trombocytů se nachází v krevní cirkulaci a 1/3 ve slezině.

Vývoj megakaryocytu a vznik trombocytů
Stavba trombocytu
Trombocyty

Tvorba a zánik[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Trombocyty vznikají z megakaryocytů v kostní dřeni. Megakaryocyty jsou velké buňky s polyploidním jádrem. Při dozrání vysouvají své výběžky do sinusoid kostní dřeně. Při přestupu přes stěnu kapilár dochází k nejmasivnějšímu odštěpování fragmentů, které se uvolňují do krve. Trombocyty tak nejsou skutečnými buňkami, ale pouze fragmenty cytoplazmy megakaryocytů. Z jednoho megakaryocytu vznikne až 5000 krevních destiček.

Vývoj megakaryocytů ve dřeni (megakaryocytopoeza) je stimulována trombopoetinem a ovlivňována řadou dalších látek. Trombocyty žijí 9–12 dní a většina zaniká tak, že je pohlcena endotelem cév.

Morfologie a metabolismus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Trombocyty jsou nejmenší krevní elementy, mají tvar disků o průměru 2–4 μm, tloušťce 0,5–1 μm a o objemu 4–8 fl. Jsou bezjaderné (proto v nich neprobíhá proteosyntéza). Obsahují mitochondrie (tvorba ATP a ADP) a rezidua Golgiho aparátu a endoplazmatického retikula (zásobárna vápenatých iontů). V cytoplazmě se nachází systém propojených kanálků, spojený s povrchem destičky (význam pro sekreci). Denzní tubulární systém v cytoplazmě obsahuje enzymy pro syntézu derivátů kyseliny arachidonové.

V destičkách nacházíme 3 typy granul:

  • alfa granula obsahují: von Willebrandův faktor (vWF), destičkový faktor 4, PDGF, fibrinogen, trombospondin, faktor V (proakcelerin),
  • denzní granula obsahují: ADP, ATP, Ca2+, serotonin,
  • lyzozomy obsahují lyzozomální enzymy.

Látky z destičkových granul se uplatňují při vazokonstrikci v místě poranění, hemokoagulaci a následné reparaci poraněné cévy.

Cytoplazma obsahuje aktin a myosin (konstrikce destiček má význam pro uvolnění obsahu granul). Tvar krevních destiček udržují marginální mikrotubuly pod membránou (vytvoření pseudopodií při vytváření provizorní zátky). Aktivně měnit tvar destičky také zajišťuje kontraktilní protein trombostenin.

Membrána destiček obsahuje fosfolipidy. Destičkové fosfolipidy představují tzv. destičkový faktor 3. Fosfolipidy v membráně destiček jsou nezbytné pro aktivaci některých koagulačních faktorů. Membrána kromě fosfolipidů obsahuje také glykoproteiny, které zabraňují tomu, aby se destičky přichytily na nepoškozenou cévní stěnu a naopak umožní přichycení destiček na stěnu, která poškozená byla.

Funkce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Trombocyty mají významnou úlohu při hemostáze.

  1. Adheze - destičky přilnou na poraněním obnažený subendoteliální kolagen. Při adhezi se uplatňuje von Willebrandův faktor.
  2. Agregace - destičky agregují prostřednictvím fibrinogenu, pro který exprimují receptory.
  3. Konstrikce - díky kontraktilním bílkovinám dochází ke změně tvaru destiček a uvolnění účinných látek.
  4. Tvorba trombu - vzniká bílý neboli destičkový trombus (provizorní hemostatická zátka). Jeho další přeměny jsou součástí procesu hemokoagulace.
  5. Hojení - trombocyty obsahují látky jako např. PDGF (Platelet Derived Growth Factor, destičkový růstový faktor), které mají proliferativní účinky a uplatňují se při regeneraci poraněné tkáně.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. KITTNAR, Otomar a ET AL.. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. s. 145. ISBN 978-80-247-3068-4.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-247-0512-5.
  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2003. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.