Jícen

Z WikiSkript

(přesměrováno z Pažerák)

Oesophagus neboli jícen je 23–28 cm dlouhý trubicovitý orgán spojující hltan a žaludek. Na hltan navazuje v úrovni obratle C6, dále sestupuje hrudníkem před páteří a ve výši obratle Th 11 končí vyústěním do žaludku - v ostium cardiacum. V klidu má jícen průměr asi 1,5 cm a je předozadně zploštělý. Při přijmání potravy je schopen se roztáhnout až na dvojnásobek svého normálního průměru. V jeho stěně najdeme svalovinu, která se v aborálním směru mění z kosterní (vrchní třetina jícnu) na hladkou. Vystlaný je sliznicí. Jeho hlavní funkcí je aktivní přesun potravy a tekutin z úst do žaludku. Svalovina umožňuje tento aktivní přesun peristaltikou.

Jícen
Illu esophagus.jpg

Anatomická stavba jícnu[upravit | editovat zdroj]

Jícen má lehká prohbí. Na svém začátku je umístěn ve střední čáře, na krku a v horní části hrudníku je vyklenut doleva, ve střední části hrudníku přechází na pravou stranu, nad bránicí zahýbá opět na levou stranu a jde dolů do ostium cardiacum. Jícen dělíme na tři části:

  1. Pars cervicalis - v této části před jícnem sestupuje průdušnice (proto je jícen posunut lehce doleva);
  2. pars thoracica - nejdelší úsek jícnu, trachea se před ním rozděluje na dvě průdušky;
  3. pars abdominalis - nejkratší úsek (dlouhý 1-2 cm), od hiatus oesophageus bránice do ostium cardiacum žaludku.

Na jícnu jsou přirozená zúžení, jejichž vzdálednost se počítá od řezáků a jsou důležitá pro orientaci při endoskopii:

  1.  Mezi chupavkou prstencovou a páteří - 15 cm od řezáků;
  2.  v místě, kde se zleva přikládá aorta - je nekonstantní, 22,5 cm od řezáků,
  3. v místě křížení s levostranným bronchem (mezi ním a sestupnou aortou) - 27,5 cm od řezáků.
  4.  v hiatus oesophageus bránice - 40 cm od řezáků.

Histologická stavba jícnu[upravit | editovat zdroj]

Jícen
Detail jícnu

Jícen je svalová trubice spojující hltan a žaludek. Je tvořen 4 vrstvami typickými pro obecnou stavbu trávicí trubice:

  • tunica mucosa (sliznice);
  • tela submucosa (podsliznice);
  • tunica muscularis externa (zevní svalovina);
  • adventicie + seróza.

Tunica mucosa[upravit | editovat zdroj]

Skládá se z :

Tela submucosa[upravit | editovat zdroj]

Tela submucosa obsahuje fibroelastické vazivo. Nacházíme zde skupinky malých mucinózních žlázek (glandulae oesophagicae) a autonomní nervový plexus Meissneri.

Tunica muscularis externa[upravit | editovat zdroj]

Obsahuje dvě vrstvy svaloviny - vnitřní cirkulární a vnější longitudinální. Horní třetina jícnu je tvořena příčně pruhovanou svalovinou kosterní, střední třetina svalovinou smíšenou a dolní třetina je tvořena hladkou svalovinou. Mezi vnitřní a vnější vrstvou svaloviny se nachází autonomní nervový plexus Auerbachi.

Seróza a adventicie[upravit | editovat zdroj]

Seróza kryje pouze část oesophagu pod bránicí, která zasahuje do dutiny břišní. Adventicie je řídké vazivo, které kryje krční a hrudní úsek oesophagu a z něj plynule přechází do okolní tkáně a do vaziva mediastina.

Preparát[upravit | editovat zdroj]

Preparát oesophagu se často plete s preparátem vaginy. Jícen má ale na rozdíl od vaginy tmavší epitel, obsahuje žlázky, více fibroelastického vaziva a dobře rozlišitelné vrstvy svaloviny (muscularis externa).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Procvičování histologických preparátů

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]


  • JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY, et al. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.


  • ČEDÍKOVÁ, Miroslava. GIT II [přednáška k předmětu histologie a embryologie, obor všeobecné lékařství, LFP UK]. Plzeň. -. 


  • LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. - vydání. Grada Publishing a.s., 2012. 556 s. ISBN 9788024737294.