Pedagogická psychologie/Odměny a tresty ve výchově
From WikiSkripta
Odměny a tresty ve výchově[edit | edit source]
- Odměna
- Takové působení rodičů, učitelů, vychovatelů, sociální skupiny, které je spojeno s chováním a jednáním vychovávaného a:
- vyjadřuje kladné společenské hodnocení chování nebo jednání;
- přináší vychovávanému uspokojení některých jeho potřeb, radost.
- Trest
- Takové působení rodičů, učitelů, vychovatelů, skupiny, které je spojeno s chováním a jednáním jedince a:
- vyjadřuje negativní hodnocení chování a jednání;
- přináší vychovávanému omezení některých jeho potřeb, nelibost.
- Kategorie odměn
- Pochvala, úsměv, projev sympatie, kladné hodnocení, kladný emoční vztah;
- dárek věcný nebo peněžní;
- umožnění činnosti, po které jedinec touží – výlet, návštěva sportovního utkání, zajímavá činnost s dospělým.
- Srovnání účinků odměn a trestů
- Výchova založená na odměnách – má lepší výsledky než výchova s tresty;
- odměny podporují učení, mají motivační náboj;
- účinky trestů lze někdy obtížně předvídat – stejný trest u dětí – různé reakce (poslušnost x vnitřní nesouhlas x zjevná agrese).
- Trest má různé účinky v závislosti na:
- zkušenostech,
- osobnosti,
- vztahu mezi dospělým a dítětem,
- klimatu situace,
- souhře mnoha podmínek.
Někdy trest vede k opačné reakci dítěte – posílí neposlušnost.
- Působení odměn – méně problematické.
- Problematika odměn – záleží na druhu odměny, věku dítěte, přiměřenosti odměny…
- Nadměrné a časté hmotné odměny – narušuje vztah dítěte k hodnotám, k rodičům, dospělým.
- ODMĚNY ZA DOMÁCÍ PRÁCE A ŠKOLNÍ VÝKON – UČÍME SE A POMÁHÁME DOMA PRO PENÍZE!!! (K tomu někteří rodiče vychovávají!!!) Vnitřní a vnější motivace v rozporu.
- Časté odměny zevšední.
- Dospívající jedinci – velkou odměnou jsou vlastní pocity.
Tresty[edit | edit source]
Kategorie trestů
- Fyzické tresty
- Pohlavek, facka, výprask rukou nebo předmětem, výprask na holou, kopanec, žďuchnutí, úder do zad, rána pravítkem nebo ukazovátkem, odhození, třesení (malé děti), praštění hlavou o zeď, štípání, tahání za vlasy, vytrhávání vlasů, kroucení ušním boltcem, údery knihou nebo klíči, kostičky (pevný stisk v týlu, nadloktí), burák (přejetí palcem po zadní straně krku), škrcení, cvrnkání do ucha, stoj na hanbě s předpažením HK, klečení delší dobu, kliky a dřepy, přivazování ke stolu, židli, stromu, svázání rukou za zády, zalepování úst leukoplastí.
- Psychické tresty
- Projevy negativních emocí, dospělí se zlobí, „nadává“, křičí, vyhrožuje, mračí se, nemluví s dítětem.
- Zákaz oblíbené činnosti – „dítě má zaracha“ – nesmí ven, sledovat TV, zákaz tréninku, účasti v kroužku (velice nevhodný trest).
- Donucení k neoblíbené činnosti – domácí úklidové práce, být po škole, mnohonásobné opisování textů.
- Historický kontext trestů
- Patriarchální společnost – bezmezná poslušnost, dochovány kresby tělesně trestajícího otce.
- Pravěk, starověk – minimální emocionální investice do narozeného dítěte.
- Řecko – patria potestas = otec může s dítětem nakládat, jak se mu zlíbí – nedonošené děti a mnohé dívky hubeny.
- Výchova velmi přísná, dokonce i u dívek.
- Počátky středověku – období bídy, chudoby (ekonomické, kulturní).
- Začíná mít vliv křesťanství, kněží se stávají nositeli vzdělání.
- Rodina nebyla emocionálním útočištěm pro děti, ani místem kultivace emocionality.
- Od 15. století – změna pohledu na postavení dítěte – vliv humanismu a renesance, objevuje se fenomén mazlení s dítětem.
- Osvícenství – formulovalo nové postavení dítěte ve společnosti – nové požadavky na vzdělání.
- Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778) Francouzský filozof.
- Kniha Emil aneb o výchově – nesouhlasil s jakýmkoliv omezením dítěte.
- Marie Terezie (1740 – 1780).
- Povinná školní docházka, vznik nových škol pro všechny děti, tělesné tresty ve škole zcela běžné.
- Fyzické trestání dětí ve škole ve 20. století běžné, i když zakázané.
- Funkce trestů
- Napravit škodu – trest je aktem spravedlnosti – dítě má porozumět své vině; trest vyžaduje od dospělých klid a rozvahu – trestat za provinění, ne za své negativní pocity (dospělých) a zklamání.
- Zabránit opakování – trest má korigovat chyby – selhává např. u dětí s psychickou deprivací, nadměrně impulzivních…
- Zbavit viníka pocitu viny – trest uložit co nejdříve – vede to o vymizení pocitu viny, pocitu úlevy.
- Projevy tělesného trestání
- Mnohočetné modřiny různého stáří na neobvyklém místě, mají tvar předmětu,
- škrábance, malé lysinky po vytrhaných vlasech,
- natržený ušní boltec,
- opakované zlomeniny, vyražený nebo ulomený zub,
- poranění měkkých částí dutiny ústní,
- popáleniny.
- Známky všech forem násilí
- Zvýšená úzkostnost, iracionální strach, snížené sebevědomí a sebehodnocení,
- obtíže v sociální komunikaci, vyhýbavé chování,
- náhlá ztráta kamarádů a sociální izolace,
- neochota a rozladěnost na konci vyučování před návratem domů,
- útěky z domova a záškoláctví,
- náhle zhoršený prospěch ve škole,
- somatické stesky,
- enuréza, enkopréza,
- závislé chování,
- agrese a šikana.
- Důsledky traumatizace dítěte v jeho vývoji
- Učí násilí.
- Ničí jistotu pocitu bezvýhradné lásky, bezpečí a přijetí.
- Je příčinou úzkosti v očekávání dalšího útoku na dítě.
- V dítěti vyvolává zlobu, vztek, touhu po pomstě.
- Snižuje citlivost a soucit.
- Učí dítě, že si nezasluhuje respekt, úctu, že je bezcenné.
- Učí dítě, že k dobru se dopracuje přes trest.
- Učí dítě, že trápení se ignoruje.
- Učí dítě, že trest a násilí jsou projevy lásky.
- Učí dítě k popírání pocitů.
- V dospělosti inklinují k černobílému vidění světa, netoleranci minorit, jsou ochotni se slepě podřídit agresivní autoritě, problémy řeší násilím.
- Posttraumatická stresová porucha.
- Znovuprožívání traumatu – vizualizace vnucujících se vzpomínek.
Vyhýbavé chování – snaha vyhnout se všemu, co připomíná tělesné tresty, neschopnost prožít radost. Vegetativní hyperaktivita – poruchy spánku, časté úlekové reakce, zvýšená dráždivost, u dětí častější somatizace než u dospělých.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
- Pedagogická psychologie
- Utváření osobnosti
- Učitel ve výuce
- Neprospěch žáka
- Vztah mezi učitelem a žákem
Použitá literatura[edit | edit source]
- VANÍČKOVÁ, Eva. Tělesné tresty dětí : Definice, popis, následky. 1. vydání. Praha : Grada, 2004. 116 s. ISBN 80-247-0814-0.