Portál:Otázky z biofyziky (1. LF UK, VL)/85. Otázka

Z WikiSkript


Detekce ionizujícího záření


Detekce ionizujícího záření funguje na principu interakce záření s látkou čidla. Čidlo neboli detektor přemění zářivou energii na jinou formu energie, která je dále snadno registrovatelná běžnými čidly. Použití různých typů detektorů uvažujeme podle druhu interakce , např. ionizační, scintilační.

Po detekci na vstupu měřící soustavy a absorpci fotonu nebo částice vznikne na výstupní části detektoru elektrický impuls. Dále jsou elektrické impulsy registrovány a počítány čítačem impulsů (v případě měření aktivity), nebo je měřena střední četnost elektrických impulsů integrátorem (v případě měření střední intenzity záření). Tento průběh můžeme pozorovat u detektorů v impulzním zapojení.

V případě použití více detektorů rozlišujeme dva druhy zapojení:

  • koincidenční zapojení registruje pouze impulzy, které vznikly souběžně ve dvou a více detektorech;
  • antikoincidenční zapojení nedovoluje registraci impulzů, které vznikly současně, a naopak přijímá impulzy, které nevznikly současně ve dvou a více detektorech.

Ionizační komory

Ionizační komora je elektrodový systém sloužící k detekci ionizujícího záření, který může být izolovaný od prostředí, nebo volně umístěný ve vzduchu.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Ionizační komora.

Geiger-Müllerovy počítače

Geiger-Müllerův počítač (GM počítač) je detektor ionizujícího záření (obvykle β a γ, ale při vhodném uspořádání i částice α). Zařízení se skládá z trubice naplněné inertním plynem (Geigerovy trubice).

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Geiger-Müllerův počítač.

Scintilační detektory

Scintilační detektor se skládá z luminiscenčního scintilačního krystalu (většinou thalliem aktivovaný jodid sodný NaI(Tl)), schopného zachytit ionizující záření ve formě γ nebo rentgenového paprsku.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Scintigrafie.