Protiproudový multiplikační systém

Z WikiSkript

Protiproudový multiplikační systém je systém, který umožňuje vznik hypertonické dřeně s gradientem osmolarity rostoucím od kůry do hloubky dřeně ledvin. U člověka působí ve dřeni ledvin, konkrétně v části nefronu zvané Henleova klička.

Henleova klička[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Henleova klička – protiproudový multiplikační systém

Henleova klička se skládá ze sestupného raménka a vzestupného raménka, které mají paralelní uspořádání. Jednotlivé části kličky jsou odděleny intersticiem a liší se svou propustností.

Sestupné raménko je značně propustné pro vodu, ale málo propustné pro rozpuštěné látky. Naopak vzestupné raménko je pro vodu téměř nepropustné, ale probíhá zde aktivní transport Na+ a Cl- z tubulární tekutiny do intersticia.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Henleova klička.

Mechanismus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Do sestupného raménka Henleovy kličky přitéká izoosmotická tubulární tekutina. Okolní intersticium je hyperosmotické, proto dochází k pasivnímu přestupu vody z tubulu do intersticia. Dochází k zahuštění tubulární tekutiny.

Nejvyšší osmotické koncentrace dosáhne tubulární tekutina na vrcholu kličky. Ve vzestupném raménku dochází k aktivnímu transportu solutů z tubulární tekutiny do intersticia, což podmiňuje vznik hypertonické dřeně (nedochází zde k resorpci vody). Tubulární tekutina se postupně ředí a Henleovu kličku opouští hypoosmotická tekutina.

Význam[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Díky tomuto uspořádání vzniká při vrcholu kličky silně hyperosmotické intersticium, které odsává vodu (v případě otevření aquaporinů pomocí ADH) z distálního tubulu a sběracího kanálku. Zajišťuje tak produkci koncentrované moči. Čím delší je Henleova klička (juxtamedulární nefrony v dřeni ledvin), tím koncentrovanější moč je daný nefron schopen produkovat.

Při aktivní resorpci solutů ze vzestupného raménka Henleovy kličky je spotřebovávána energie. Transport ale probíhá vždy jen proti konstantnímu malému gradientu, takže spotřeba energie je relativně nízká.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 3. vydání. Praha : Grada, 2004. 448 s. ISBN 978-80-247-0630-6.
  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
  • KITTNAR, Otomar. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.