Protiproudový výměnný systém

Z WikiSkript
Mechanismus protiproudové výměny – zde výměna tepla. Tekutina, která teče dolů, ohřívá tekutinu, která teče nahoru.

Protiproudový výměnný systém je systém, ve kterém proudí paralelně a proti sobě dvě tekutiny rozdílných vlastností v semipermeabilních trubicích, které umožňují vyrovnávání těchto rozdílů. U člověka se tento mechanismus významně uplatňuje v procesu zachovávání hyperosmolarity dřeně ledvin.

Uspořádání[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Protiproudová výměna ve dřeni ledvin je umožněna díky vzájemnému vlásenkovému paralelnímu uspořádání jednotlivých útvarů dřeni. Jedná se o sestupné a vzestupné raménko Henleovy kličky, sestupnou a vzestupnou část vasa recta a sběrné kanálky.

Mechanismus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vasa recta jsou propustné pro vodu a krev v nich proudí pomalu, takže může docházet k vyrovnávání osmotických gradientů mezi krví a intersticiální tekutinou dřeni.

  • V sestupné části cévy se NaCl a močovina přesouvají z intersticia do krve, voda naopak z krve do intersticia.
  • Na vrcholu kapilární kličky dosahuje krev nejvyšší osmotické koncentrace.
  • Ve vzestupné části cévy se NaCl a močovina přesouvají zpět do intersticia a voda zpět do krve.

Voda ve výsledku přechází ze sestupné do vzestupné části vasa recta, a zůstává tedy v oběhu, zatímco soluty recirkulují ze vzestupné do sestupné části vasa recta,
a zůstávají tedy ve dřeni.

Význam[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Protiproudový výměnný systém zajišťuje cévní zásobení dřeni, aniž by krev odplavovala soluty z hyperosmotického intersticia. Hyperosmotické intersticium je pak nezbytné pro zahušťování moči ve sběrných kanálcích.
Existují další mechanismy založené na protiproudové výměně. Například cévní zásobení periferních částí těla bez velkých tepelných ztrát je zajištěno protiproudovou výměnou tepla mezi zásobujícími tepnami a souběžnými žilami.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 3. vydání. Praha : Grada, 2004. 448 s. ISBN 978-80-247-0630-6.
  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.