Receptory, činnost, rozdělení

Receptory jsou vazebná místa, na kterých je identifikován chemický signál sloužící k převodu signálu. Jsou tvořeny bílkovinnými látkami. Tyto látky musí být schopny odlišit správný signál pro danou buňku. Tento signál lze také označit jako první posel, ligand či agonista. Spojení signálu s receptorem může být zablokováno blokátorem neboli antagonistou. Jeden typ signálu může a nemusí vyvolat stejnou reakci. To, jakou reakci vyvolá, záleží na typu receptoru, mechanismu receptoru a na místě, kde receptor je přítomen.

Rozdělení

Schéma propriocepce

Receptory rozdělujeme dle různých kritériích do kategorií. Cílem tohoto rozdělení je lepší orientace v různých druzích receptorů.

Podle struktury

Podle struktury rozdělujeme receptory na buněčná (opouzdřená) tělíska a na volná nervová zakončení. Volná nervová zakončení mohou být jak myelizovaná tak nemyelizovaná nervová vlákna.

Podle lokalizace a působení

Dle lokalizace a působení receptorů rozlišujeme dvě skupiny, somatické a útrobní. Mezi somatické receptory řadíme exteroreceptory, telereceptory (dálkové/distanční), kontaktní a proprioreceptory. Proprio receptory nacházíme ve. stavlech, šlachách a kloubech. Mezi proprioreceptory patří ii receptory vestibulání. Do kategorie útrobní receptory řadíme visceroreceptory, interoreceptory a angioreceptory.

Podle druhu adekvátního podnětu

Podle druhu adekvátního podnětu rozlišujeme machanoreceptory, chemoreceptory a radioreceptory. Radioreceptory ještě klasifikujeme jako fotoreceptory a termoreceptory.

Klinické

Z klinického hlediska rozlišujeme receptory speciálních smyslů, receptory povrchové citlivosti kožní a receptory hluboké citlivosti. Mezi receptory povrchové citlivosti kožní patří receptory reagující na hmat, teplo, chlad a bolest. Do kategorie hluboké citlivosti spadají receptory šlach, svalů, kloubů a receptory útrobní (viz. výše).

Odkazy

Související články

• Adaptace receptoru
• Receptorový potenciál
• Membránový potenciál a jeho změny

Použitá literatura

• TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.