Receptory, činnost, rozdělení

Receptory jsou vazebná místa, na kterých je identifikován chemický signál sloužící k převodu signálu. Jsou tvořeny bílkovinnými látkami. Tyto látky musí být schopny odlišit správný signál pro danou buňku. Tento signál lze také označit jako první posel, ligand či agonista. Spojení signálu s receptorem může být zablokováno blokátorem neboli antagonistou. Jeden typ signálu může a nemusí vyvolat stejnou reakci. To, jakou reakci vyvolá, záleží na typu receptoru, mechanismu receptoru a na místě, kde receptor je přítomen.

Rozdělení

Podle struktury

• Buněčná (opouzdřená) tělíska;
• Volná nervová zakončení
  • myelinizovaných vláken;
  • nemyelinizovaných vláken;

Podle lokalizace a působení

• Somatické
  • exteroreceptory;
  • dálkové, distanční, telereceptory;
  • kontaktní
  • proprioreceptory
    • ve svalech, šlachách, kloubech;
    • vestibulární;
• Útrobní
  • visceroreceptory;
  • interoreceptory;
  • angioreceptory;

Podle druhu adekvátního podnětu

• Mechanoreceptory;
• Chemoreceptory;
• Radioreceptory
  • fotoreceptory;
  • termoreceptory.

Klinické

• Speciální smysly;
• Povrchová citlivost kožní
  • hmatová;
  • pro teplo a chlad;
  • pro bolest;
• Hluboká citlivost
  • svalů šlach a kloubů;
  • útrobní.

Odkazy

Související články

• Adaptace receptoru
• Receptorový potenciál
• Membránový potenciál a jeho změny

Použitá literatura

• TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.