Rehydratace (pediatrie)

Z WikiSkript

Rehydratace je terapeutický postup, jehož úkolem je nahradit ztracené množství tělních tekutin a zajistit tak odpovídající cirkulační objem, při zachování fyziologické koncentrace iontů.

Při plánování léčby tekutinami je cílem
  • dodat dítěti jeho bazální potřebu tekutin;
  • upravit deficit sodíku a vody;
  • nahradit průběžné ztráty vody a elektrolytů, které vznikají během léčby (průjmy, zvracení,...).

Denní potřeba tekutin a iontů u dětí[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Čím je dítě mladší, tím má větší procento tělesné vody (novorozenec 75–80 %);
  • spotřeba vody závisí na energetickém příjmu a na vodních ztrátách;
  • kojenec potřebuje podstatně víc vody na 1 kg než dospělý;
  • zdravý kojenec potřebuje denně vody 10–15% své hmotnosti (dospělci stačí 2–4 %);
  • kojenec potřebuje 85−170 ml/kg/24h (oproti 40–50 ml/kg/24h u dospělého jedince).

Potřeba tekutin v dětském věku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Věk Potřeba tekutin
ml/kg/den ml/den
10 dnů 125–150 400–500
3 měsíce 140–160 750–850
6 měsíců 130–155 950–1100
9 měsíců 125–145 1100–1250
1 rok 120–135 1150–1300
2 roky 115–125 1350–1500
4 roky 100–110 1600–1800
6 let 90–100 1800–2000
10 let 70–85 2000–2500
14 let 50–60 2200–2700
18 let 40–50 2200–2700
Postup orientačního odhadu denní bazální potřeby tekutin (u dětí nad 10 kg)
  • za každý kg do 10 kg → 100 ml;
  • za každý kg mezi 10 a 20 kg → 50 ml;
  • za každý další kg → 20 ml.
Orientačně lze počítat s touto denní potřebou tekutin
  • do 6. měsíce věku: 150 ml/kg/den;
  • kojenec: 130 ml/kg/den;
  • 1–2 roky: 120 ml/kg/den;
  • předškolní dítě: 90–100 ml/kg/den;
  • mladší školák: 70–90 ml/kg/den;
  • dospělý: 45–50 ml/kg/den.

Dále je třeba zohlednit, že ztráty vody se při hyperpyrexii zvyšují o 10–15 % na každý stupeň Celsia.

Bazální potřeba vybraných iontů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Na+: 3–5mmol/kg/den;
  • K+: 1–2mmol/kg/den;
  • Ca2+: 0,25 mmol/kg/den (novorozenci asi 4x tolik);
  • Mg2+: 0,25–0,5 mmol/kg;
  • fosfáty: 0,3–0,4 mmol/kg/den (novorozenci více)

Denní energetická potřeba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Během rehydratační léčby je potřeba nejen krýt ztráty tekutin, ale i hradit energetickou potřebu.

  • Energetický příjem má větší vztah k povrchu těla než k hmotnosti, ale závisí na růstu, výdeji, pohybu, horečce…;
  • celková energetická potřeba (počet J potřebných za den) s věkem dítěte stoupá: novorozenec 2600–3600 kJ (pak každé tři roky pokles o 42 kJ/kg), dospělý 10000–12000 kJ;
  • energetický ekvivalent (počet J na kg a den) s věkem dítěte klesá: kojenec 400 kJ/kg/den, dospělý 125–210 kJ/kg/den.

Denní potřeba živin[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Potřeba cukru
  • dospělý maximálně toleruje 0,3 g/kg/hod (pokud chceme dát víc, musíme dát inzulín);
  • novorozenec: 0,5–0,7 g/kg/hod;
  • batole: 0,5 g/kg/hod;
  • předškolní dítě: 0,3–0,4 g/kg/hod;
  • přepočet na tělesný povrch: 75–100g glc/m2/24 hod.
Potřeba bílkovin (AMK)
  • dospělý: 1,5 g/kg/den (při rekonvalescenci 2 g/kg/den);
  • novorozenec 2 g/kg/den;
  • na zmírnění katabolismu bílkovin při akutních stavech nestačí krýt energetickou potřebu, je třeba dodávat esenciální AMK ve vhodném poměru.
Potřeba tuků
  • nepřekročit 2 g/kg/den;
  • KI tuků: DIC, těžká sepse.

Perorální hydratace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • V každém případě, kdy je to možné, se upřednostňuje perorální přísun tekutin;
  • jsou totiž důkazy, že glukóza (a malé organické molekuly – např. AMK) zvyšují vstřebávání Na+ ze střeva;
WHO roztok (orální glukózo-elektrolytový roztok)
  • 3,5 g NaCl, 1,5 g KCl, 2,5 g NaHCO3 a 20 g glukózy → rozpuštěné v 1 litru převařené vody;
  • obsahuje tedy: 90 mmol/l Na+, 15 mmol/l K+, 75 mmol/l Cl-, 30 mmol/l HCO3-, 111 mmol/l glc (2 %).
Valíkův roztok
  • Rehydratační roztok pro děti, který lze připravit v domácích podmínkách;
  • obsahuje více glukózy, méně K+ a Na+;
  • roztok je k určený k léčbě počátečních fází dehydratace (průjmy, zvracení);
  • domácí příprava: 4 lžíce cukru, 1 čajová lžíce jedlé sody, ¾ čajové lžičky soli, šálek pomerančového džusu a doplnit vodou do 1 litru.
ESPGHAN roztok
  • Jedná se o roztok se složením doporučeným Evropskou společností pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN). Od WHO roztoku se liší složením upraveným pro potřeby Evropské dětské populace. Dostupný je jako farmaceuticky připravený přípravek ve formě prášku určeného k rozpuštění ve vodě pod různými obchodními názvy (Kulíšek, Enhydrol apod).
  • roztok podáváme vychlazený na 4–8 °C, po lžičkách;
  • po 5–10 minutách vždy 5–10 ml roztoku (jedna dnešní čajová lžička má objem 4 ml);
  • není vhodné roztok dochucovat ovocnou šťávou nebo džusem;
  • při domácí léčbě dehydratace nikdy nepodáváme nápoje typu Coca-cola nebo džusy – obsahují minimum minerálů a nadbytek cukru;
  • rehydratace musí být rychlá a má být zvládnuta během 4 hodin, během této doby je doporučováno podat 30−50 ml roztoku na 1 kg váhy dítěte.

Parenterální rehydratace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Při závažných formách dehydratace, nebo při nemožnosti podávat per os (bezvědomí, zvracení);
  • léčba se plánuje na 24 hod a obyčejně se dělí na 3 fáze:
1. Urgentní fáze
  • jen při příznacích cirkulačního šoku;
  • rehydratace nutná v co nejkratším čase;
  • během prvních deseti minut se podává 10 ml roztoku/kg (krystaloidy nebo koloidy, v první řadě jde o objem, nikoliv ionty);
  • v první hodině doplníme ztracený intravaskulární objem (nejlépe plný fyziologický roztok, ev. umělé plasmaexpandéry, plasmu, 5% albumin);
  • roztoky jsou podávány přetlakovou infuzí;
  • výpočet ztraceného intravaskulárního objemu: 8 % z aktuální hmotnosti dítěte (v gramech) odečteme od 8 % původní hmotnosti před vznikem dehydratace; výsledné číslo udává, kolik mililitrů roztoku je třeba v první hodině podat.
2. Korekční fáze
  • Cílem je v průběhu 6-8 hodin upravit objem ECT;
  • koncentrace Na+ se upravuje podle aktuálních potřeb (od 50 do 70 mmol/l – resp. ⅓ nebo ½ fyziologický roztok);
  • pacientům s izonátrémií nebo hyponátrémií podáváme během prvních 8 hod polovinu plánovaného množství na 24 hod;
  • hyponátrémii je třeba zvládnout do 24 hod;
  • při hypernátrémii má být úprava pomalejší a vyvážená (v průběhu 24−48 hodin);
    • hypernátrémii je třeba zvládat tak dlouho jak vzniká !!!
    • např. při natrémii 175 mmol/l musíme to korigovat PLNÝM fyziologickým rozotkem, protože pokud hypernatrémie vzniká déle, kompenzatorně se zvýší intracelulární osmolarita a v případě podání hypotonického roztoku hrozí edém CNS;
  • draslík můžeme do infúze podat až po obnovení diurézy !!!
  • množství na pokrytí ztrát během léčby nejlépe odhadneme z průběžného sledování hmotnosti a parametrů prostředí;
  • dětem s izonatremickou dehydratací se podávají hypotonické roztoky:
    • ⅓ fyziologický roztok (obsah Na 50 mmol/l) pro kojence;
    • ½ fyziologický roztok (70mmol/l) pro větší děti;
    • ovšem ne v akutní fázi, kdy doplňujeme intravaskulární objem − tehdy podáváme "plný" fyziologický roztok.
3. Fáze konečné úpravy
  • trvá asi 16 hod, má za cíl upravit ztracený intracelulární objem.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 0000. 0 s. ISBN 80-7262-178-5.