Albumin
Albumin je sérová bílkovina, která se podílí 55–65 % na celkové bílkovině v séru. Referenční rozmezí koncentrace albuminu v plazmě je 35-53g/l.[1]). Je syntetizován v játrech a jeho tvorba závisí na příjmu aminokyselin.
Funkce albuminu
Albumin se podílí podstatným způsobem na udržování onkotického tlaku plazmy. Hodnoty albuminu nižší než 20 g/l jsou spojeny s výskytem edémů. Plní i transportní funkci. Transportuje bilirubin, hem, steroidní látky, tyroxin, mastné kyseliny, žlučové kyseliny, kovy, léky a další látky, které nejsou rozpustné v plazmě. Dále vytváří proteinovou rezervu organismu a slouží jako zdroj aminokyselin, zvláště esenciálních aminokyselin pro různé tkáně. Při malnutrici se jeho koncentrace snižuje. Koncentrace albuminu v séru není však dobrým indikátorem časné proteinové malnutrice, protože při nedostatku aminokyselin se snižuje i katabolismus albuminu a albumin se přemísťuje z intersticia, aby se zachovalo adekvátní množství v plazmě. Pomalý pokles je dán rovněž delším poločasem a velkou tělesnou zásobou. Z tohoto důvodu neodráží plný rozsah nutričního deficitu.
Albumin je negativní reaktant akutní fáze - během zánětu je jeho produkce snížena, aby se šetřily aminokyseliny pro pozitivní reaktanty akutní fáze.[2]
Syntéza albuminu
Syntéza albuminu probíhá v hepatocytech. Nejdříve je syntetizován preproalbumin. Ten vstupuje do endoplasmatického retikula, kde je přetvořen na proalbumin, hlavní intracelulární formu albuminu. Proalbumin je dále vylučován do Golgiho aparátu, kde je přetvořen na albumin a ihned vylučován z jater.[3]
Stanovení albuminu
Stanovení koncentrace albuminu v séru patří mezi rozšířená biochemická vyšetření, vhodná zejména u onemocnění jater, ledvin a hodnocení nutričního stavu. Snížení albuminu může doprovázet chronické záněty a zvýšení katabolismu u některých chorobných stavů. Ostatní příčiny snížení nebo zvýšení koncentrace albuminu jsou podobné jako u celkové bílkoviny.
Princip stanovení albuminu
Ve slabě kyselém prostředí se albumin chová jako kation. Může reagovat s aniontovými barvivy a vzniká komplex albumin-barvivo. Navázání barviva je provázeno změnou jeho zbarvení. K vazbě dochází v mírně kyselém prostředí za přítomnosti povrchově aktivních látek.
Používají se organická barviva, která s albuminem reagují podstatně rychleji než s ostatními sérovými bílkovinami. Nejčastěji obsahují skupinu -SO3H. Příkladem může být bromkresolový purpur nebo bromkresolová zeleň.
Referenční rozmezí: Koncentrace albuminu v séru (S-albumin): 35–53 g/l
Pro stanovení albuminu v jiných tekutinách, např. v moči nebo v mozkomíšním moku, se obvykle používají citlivější imunochemické metody (nejčastěji imunoturbidimetrie).
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Albumin - YouTube video
Použitá literatura
Reference
- ↑ RACEK, Jaroslav, et al. Klinická biochemie. 2. vydání. Galén, 2006. ISBN 8072623249.
- ↑ https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK519570/
- ↑ PERALTA, R, et al. Hypoalbuminemia : Pathophysiology [online]. Medscape, ©2015. Poslední revize -, [cit. 2016-02-03]. <https://emedicine.medscape.com/article/166724-overview>.
