Serotoninový syndrom

Z WikiSkript

Serotonin

Serotoninový syndrom je život ohrožující stav, který je vyvolán zvýšenou hladinou serotoninu. Nejčastěji vzniká po užívání SSRI v kombinaci s inhibitory monoaminooxidázy, užíváním lehkých opioidů jako je například tramadol, či při léčbě lithiem. Může se též objevit v souvislosti s intoxikací amfetaminy při kombinaci s výše uvedenými.

Dělení[upravit | editovat zdroj]

Tento stav můžeme dělit podle oblasti nervového systému, jenž je postižen, na

  • centrální – zahrnuje stavy jako zmatenost, Symptom ikona.pngdysartrii, Symptom ikona.pngtremor, agitovanost, mánie;[1]
  • periferní – kde můžeme sledovat křeče, meteorismus, Symptom ikona.png hypertenzi a Symptom ikona.png tachykardii.

Podle funkcí, které jsou postiženy ho můžeme dělit na:

  • kognitivní – Symptom ikona.pngbolesti hlavy, agitovanost, halucinace;
  • autonomní – hypertermie, vazokonstrikce, Symptom ikona.png nauzea, Symptom ikona.png průjem;
  • somatické – myoklonus, hyperreflexie, tremor;


Dělní na centrální a periferní je používanější.

Příčina[upravit | editovat zdroj]

Serotoninový syndrom není nežádoucí účinek ve smyslu idiopatického, ale je to očekávaný stav zvýšené hladiny serotoninu. Tento efekt je způsoben interakcemi na úrovni cytochromu P450. K interakcím může docházet např. s propranololem, teofylinem, benzodiazepiny a mnoha dalšími léčivy. Ke vzniku serotoninového syndromu přispívá také genetický polymorfismus v enzymech cytochromu P450, který se vyskytuje v 10 až 20 % populace.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Serotoninovému syndromu můžeme předcházet podáváním cyproheptadinu, který je antihistaminikem 1. generace a má také antiserotonní účinky.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • LINCOVÁ, Dagmar, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vydání. GALÉN, 2002. 601 s. ISBN 80-7262-168-8.
  • HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha : Triton, 2001. 520 s. ISBN 80-7254-181-1.

Referecne[upravit | editovat zdroj]

  1. LINCOVÁ, Dagmar, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vydání. GALÉN, 2002. 601 s. ISBN 80-7262-168-8.