Splenektomie
Splenektomie je chirurgické vynětí sleziny. Jelikož je slezina důležitý orgán pro naši imunitu, je nutné pečlivě zvážit indikace a kontraindikace tohoto výkonu.
Indikace ke splenektomii[upravit | editovat zdroj]
U dětí mladších dvou let je splenektomie prakticky kontraindikována vzhledem k vysokému riziku postsplenického septického syndromu. Naopak u starších dětí bývá výkon prováděn častěji, neboť kompletní odstranění sleziny bývá z hlediska rizik výhodnější než její neúplná resekce.
Splenektomie je naopak často indikována při těžkém poranění sleziny, kdy není možné provést záchovný výkon. Typickými příklady jsou rozsáhlé parenchymatózní lacerace nebo poranění hilových cév. K tomuto poranění sleziny dochází např. při autonehodách.
Indikace ke splenektomii bývají teké hematologické. Patří sem hypersplenismus, hemolytické anémie, primární refrakterní trombocytopenie na konzervativní terapii (zejména kortikoidy), nebo dále lymfoproliferativní onemocnění, jako jsou lymfomy.
U některých diagnóz je splenektomie zvažována jako relativní indikace, přičemž je nutné pečlivě zhodnotit poměr mezi přínosem výkonu a riziky spojenými s chirurgickým zákrokem a následným asplenismem. Slezina je někdy odstraňována jako součást rozsáhlých radikálních výkonů v rámci léčby malignit gastrointestinálního traktu. Mezi méně časté indikace patří absces sleziny, cysty, torze sleziny, ileus způsobený kompresí zvětšenou slezinou a portální hypertenze, kde může být výkon proveden jako součást proximální splenorenální anastomózy.
Operační technika[upravit | editovat zdroj]
Zvolený chirurgický přístup závisí na indikaci. U akutních traumat je preferována horní střední laparotomie, která umožňuje rychlou a přehlednou exploraci dutiny břišní. U plánovaných výkonů lze volit kosmeticky šetrnější subkostální řez, případně laparoskopický přístup.
Při výkonu je nutné kompletně uvolnit slezinu přerušením jejích závěsných aparátů:
- ligamentum gastrolienale (obsahuje krátké gastrické cévy),
- ligamentum lienorenale,
- ligamentum phrenicolienale,
- ligamentum pancreatolienale (obsahuje arteria et vena lienalis).
Pokud to podmínky dovolují, je výhodné slezinu luxovat z jejího lože do operační rány. Ideální je přistoupit k ošetření hilových struktur až po mobilizaci sleziny. Arterii a žílu sleziny podvazujeme dvojitě, přičemž věnujeme pozornost větvím do pankreatu a snažíme se minimalizovat riziko poranění caudy pankreatu.
Zvláštní pozornost vyžaduje splenektomie u pacientů s portální hypertenzí, kde je nutné důsledně kontrolovat krvácení a často indikovat drenáž (např. Redonovým drénem).
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
Komplikace po splenektomii můžeme rozdělit na časné a pozdní. Mezi ty časné patří nejčastěji krvácení, lokální infekce, pooperační pankreatitida, trombóza portální žíly nebo nitrohrudní komplikace, např. omezení pohyblivosti bránice.
Nejzávažnější pozdní komplikací je postsplenický septický syndrom, jehož riziko je vyšší u dětí a imunokompromitovaných pacientů. Nejvyšší riziko sepse mají pacienti prvné rok po výkonu. Existují však i případy postsplenického septického syndromu po několika letech.
