Tumor supresorové geny
 | Na tomto článku se právě pracuje | |||
| Máte-li nějaké náměty či poznámky k jeho obsahu, uveďte je prosím v diskusi. V případě potřeby kontaktujte autora stránky – naleznete jej v historii. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v sobotu 29. listopadu 2025 v 14:28. | ||||
Tumor supresorové geny (zvané taky antionkogeny nebo recesivní onkogeny) mají zásadní úlohu v prcesu maligní transformaci buněk.
Jejich produkty regulují buněčné dělení. K poruše kontroly buněčného cyklu vede chybění obou alel určitého supresorového genu, změna jejich struktury nebo inaktivace jimi kódovaného proteinu. To všechno může mít za následek maligní zvrat buňky.
Obecná charakteristika[upravit | editovat zdroj]
Mutace v tumor supresorových genech mají recesivní charakter. Na rozdíl od onkogenů proteiny kódované antionkogeny mají antiproliferační účinek, podporují diferenciaci a apoptózu.
V každé somatické buňce je asi 40 tumor supresorových genů. Aby se staly tumorigenními, musí dojít k mutaci obou jejich alel.
Teorie dvou zásahů byla formulována Alfredem G. Knudsonem při výzkumu retinoblastomu. Ten se vyskytuje v dědičné a sporadické formě. Všiml si, že vrozená forma postihuje jedince v mladším věku a častěji bývají zasažené obě oči.
Na rozdíl od mnohem častějšího sporadického retinoblastomu, kde se jedná o náhodné mutace jedné a posléze druhé alely v buňce sítnice, je u hereditární formy jedna mutovaná alela zděděna. Příslušný jedinec je heterozygot, u něhož se zděděná nádorová predispozice zatím neprojevuje. Dojde-li však k mutaci/eliminaci druhé alely, iniciuje se rozvoj nádorového klonu buněk sítnice.
Tomuto procesu se říká ztráta heterozygozity (LOH – loss of heterozygozity).
| Symbol | Název | Nádorové onemocnění |
|---|---|---|
| APC | Gen adematózní polypózy tlustého střeva | Kolorektální karcinom |
| BRCA1 | Gen 1 pro familiární karcinom prsu/vaječníku | Hereditární karcinom prsu/ovaria |
| BRCA2 | Gen 2 pro familiární karcinom prsu/vaječníku | Hereditární karcinom prsu/ovaria |
| CDH1 | Gen pro kadherin 1 | Familiární karcinom žaludku, lobulární karcinom prsu |
| CDNK2A | Gen inhibitoru cyklin-dependentní kinázy 2A (p16) | Maligní melanom kůže |
| EP300 | Gen vazebného proteinu 300 kD-E1A | Karcinomy kolorektální, pankreatu, prsu |
RB[upravit | editovat zdroj]
Retinoblastomový gen (RB1 gen) a jeho produkt RB-protein (pRB) je klíčovým regulátorem buněčného cyklu a je přímo či nepřímo inaktivován ve většině lidských nádorech.
Protein RB se v klidných buňkách nachází v aktivní hypofosforylované formě v inaktivní hyperfosforylované formě se nachází v buňkách procházející přechodem G1 fáze do S fáze buněčného cyklu.
Progrese z G1 fáze do S fáze představuje pro dělící se buňku důležitý bod, po vstupu do S fáze je buňka nucena doknočit mitózu. Vysoké hladiny komplexů cyklinů a cyklin depedentích kináz (Jedná se hlavně o CDK4/cyklin D, CDK6/cyklin D, CDK2/cyklin E) hyprefosforylují RB protein a dojde k jeho přeměně na inaktivní formu. Tím dojde k uvolnění transkripčního faktoru E2F a k jeho navázání na DNA a expresi genů nutných pro vstup do S fáze buněčného cyklu.
V nádorových buňkách dochází k porušení funkce RB genu následujícími způsoby.
- Mutací obou alel vedoucí k zrátě funkce
- Posun z aktivní do inaktivní fomry RB protein, způsoben mutací zvyšující expresi CDK/cyklin D komplexů
TP53[upravit | editovat zdroj]
Tumor supresorový gen TP53, který kóduje protein p53, je klíčovým regulátorem buněčného cyklu, opravy poškození DNA a apoptózy. Jedná se nejčastěji mutovaný gen maligně transformovaných buňkách.
Lokalizován na krátkém ramenu chromosomu 17 (17p13.1, OMIM: 191170), obsahuje 393 kodonů, reguluje průběh interfáze, zvaný také „strážce genomu“. Reaguje na poškození DNA dočasným pozastavením cyklu a umožní tak reparaci chyb (tzv. velký repair).
Gen p53 není přímo odpovědný za pozastavení cyklu ani za reparaci chyb. Zahájení a trvání klidového stadia kontroluje prostřednictvím genů, jejichž transkripční aktivitu řídí svým proteinem p53.
Gen p53 se uplatňuje i v 2. kontrolním bodě interfáze – pozastavením buněčného cyklu v tomto období umožňuje tzv. postreplikační repair. Dále vyvolává a koordinuje apoptózu, když reparace DNA není úspěšná.
Pacienti s Li-Fraumeniho syndromem mají obvykle jednu mutantní alelu v zárodečných buňkách a tím i zvýšené riziko vzniku sarkomů, leukemie a karcinomu mléčné žlázy.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ROBBINS, Stanley L. a Ramzi S. COTRAN. Robbins & Cotran pathologic basis of disease. 10. vydání. Philadelphia, PA : Elsevier, 2021. Kapitola 7. ISBN 978-0323531139.
- ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11.02.2010]. <https://www.stefajir.cz/>.
Reference[upravit | editovat zdroj]
