Ultrazvuková placentografie

Ultrazvukové vyšetření placenty umožňuje posoudit její polohu, zralost a strukturální změny, což je zásadní pro diagnostiku patologických nálezů a sledování stavu matky i plodu během těhotenství.

Poloha placenty

V první polovině gravidity tvoří placenta přibližně třetinu nitroděložního objemu a více zasahuje do vyvíjejícího se dolního děložního segmentu (DDS). S růstem těla děložního ve srovnání s dolním segmentem a se snižováním objemového podílu placenty na nitroděložním prostoru dochází k topografickým změnám, které se jeví, jako by se placenta posouvala kraniálně.

Běhěm ultrazvukového vyšetření polohy placenty se popisuje její lokalizace ve vztahu k děložním stěnám a vzdálenosti od vnitřní branky.

Placenta může být umístěna:

• na přední stěně (anterior),
• na zádní stěně (posterior),
• ve fundu děložním.

Diagnóza placenta praevia se stanovuje na základě vzdálenosti dolního okraje placenty od vnitřní branky děložního hrdla. Vztah placenty k vnitřní brance se hodnotí pomocí transvaginálního ultrazvukového vyšetření.

Klinická diagnóza	Vztah placenty k DDS
Nízko nasedající lůžko (low-lying)	0 až 20 mm od vnitřní branky
Placenta praevia	přesah vnitřní branky

Pokud placenta překrývá vnitřní branku, je indikováno ukončení těhotenství císařským řezem. V ostatních případech je další postup individuální.

Struktura placenty

Grading placenty dle Grannuma

Ultrazvukovým vyšetřením lze posoudit zralost placenty. K určení stupně zralosti se používá klasifikace podle Grannuma:

Stupeň	Odpovídající gestační stáří	Ultrazvukový obraz
0.	< 18. týden	homogenní echogenita hladká choriová ploténka
I.	18.–29. týden	ojedinělé parenchymové kalcifikace, hyperechogenní ložiska jemné vchlípeniny choriové ploténky
II.	30.–38. týden	ojedinělé bazální kalcifikace, hyperechogenní ložiska hlubší vchlípeniny choriové ploténky (nedosahují k bazální ploténce) obraz ložisek typu "čárky" při choriové ploténce
III.	≥ 39. týden	výrazné kalcifikace bazální ploténky vchlípeniny choriové ploténky dosahující až k bazální ploténce – vznik kotyledonů

Časný výskyt obrazu odpovídajícího třetímu stupni se označuje jako hypermaturita placenty a může souviset s placentární insuficiencí (častější u kuřaček, při chronické hypertenzi, SLE a diabetu).

Ultrazvukové vyšetření umožňuje zobrazit také patologické strukturální změny placenty.

Infarkty placenty se zobrazují jako hypoechogenní až anechogenní ložiska ischemické nekrózy. Retroplacentární hematom se jeví jako hypoechogenní až anechogenní oblast za placentou a typicky se vyskytuje při placentární abrupci. Kalcifikace se zobrazují jako hyperechogenní ložiska, která se objevují v pozdním těhotenství nebo při hypermaturitě placenty. Případné přidatné kotyledony mohou po porodu zůstat v děloze a způsobit krvácení, zánět nebo poruchy involuce dělohy.

Za známky placenta accreta se považují cévní intraplacentární lakuny s typickým vzhledem "ementálu", ztráta retroplacentární hypoechogenní linie, cévní abnormality a hypervaskularizace mezi vpředu uloženou placentou a močovým měchýřem nebo mezi vzadu uloženou placentou a zadní stěnou děložní.

Odkazy

Související články

• Placenta
• Patologické uložení placenty
• Prenatální diagnostika

Použitá literatura

• HÁJEK, Zdeněk, Evžen ČECH a Karel, a kolektiv. MARŠÁL. Porodnictví. 3.přepracované a doplněné vydání vydání. Praha. 2014. 576 s. ISBN 978-80-247-4529-9.

• Radiopaedia. Placental grading [online]. [cit. 7.2.2026]. <https://radiopaedia.org/articles/placental-grading>.

• ŽIŽKA, Z., P. BEITLOVÁ a P. FAIT, et al. Možnosti ultrazvukové predikce placenta accreta v klinické praxi. Česká gynekologie [online]. 2012, roč. 77, vol. 6, s. 498-501, dostupné také z <https://www.prolekare.cz/casopisy/ceska-gynekologie/2012-6-2/moznosti-ultrazvukove-predikce-placenta-accreta-v-klinicke-praxi-40037>.