Angina pectoris
Angina pectoris (AP) je forma ischemické choroby srdeční, projevující se svíravými bolestmi na hrudi, která nutí člověka ukončit fyzickou aktivitu.
Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]
Klinický syndrom je charakterizovaný záchvatovitou svíravou bolestí na hrudníku, často vystřelující do krku a levé horní končetiny. Příčinou je přechodná ischemie myokardu, která vzniká v souvislosti s fyzickou aktivitou, emočním stresem či chladem. V důsledku aterosklerotického postižení nebo spazmu koronárních tepen vzniká v myokardu nepoměr mezi dodávkou a spotřebou kyslíku. Po podání nitroglycerinu by měla bolest do 5 minut odeznít.
Klinicky závažné je zúžení nad 75 %, které se v klidu nemusí projevit, protože v klidu jsou nároky svaloviny srdce na kyslík dostatečně zajištěny. Po ukončení zátěže a poklesu nároků myokardu na kyslík bolest na hrudi vymizí. Toto je jeden z rozdílů proti infarktu myokardu. Při infarktu myokardu bolest na hrudi trvá bez ohledu na fyzickou aktivitu.
Podrobnější informace naleznete na stránce Infarkt myokardu (patologie).Patofyziologie[upravit | editovat zdroj]
Aterosklerotické postižení koronární tepny nebo spazmus koronární tepny (stenóza nad 70 %) a fyzická námaha, případně emoční stres nebo chlad způsobí nepoměr mezi dodávkou a spotřebou kyslíku. Důsledkem toho je ischemie myokardu.
Mezi nejtěžší stenózy patří zúžení prvních centimetrů ramus interventricularis anterior (RIA), ramus circumflexus (RC) levé koronární tepny a zúžení v první a třetí třetině pravé koronární tepny.
Podrobnější informace naleznete na stránce Ateroskleróza.Formy[upravit | editovat zdroj]
Stabilní AP[upravit | editovat zdroj]
Stabilní angina pectoris je formou chronické ischemické choroby srdeční. Jedná se o přechodnou ischemii myokardu klinicky se manifestující retrosternální bolestí. Vzniká při námaze (obvykle vždy stejně velké) a ustupuje v klidu (do 15 min.). Příčinou ischemie je nedostatečný přítok okysličené krve při zvýšené potřebě. Subendokardiální vrstva srdečního svalu trpí hypoxií. Obraz na EKG je deprese ST.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Anamnéza je pro diagnózu stabilní AP zásadní. Klíčovým vyšetřením jsou zátěžové testy – zátěžové EKG a echokardiografie, zátěžová perfuzní scintigrafie myokardu. V případě ischemie je na EKG deprese ST. Echokardiografie zobrazí poruchy kontraktility myokardu levé komory. Zátěžová perfuzní scintigrafie zobrazuje změnu perfúze myokardu levé komory. Problémem zátěžových testů je jejich nízká specificita a senzitivita, při čemž není vhodné provádět zbytečná zátěžová EKG u jedinců s velmi nízkou předtestovou pravděpodobností přítomnosti AP.[1]
Nestabilní AP[upravit | editovat zdroj]
Nestabilní angina pectoris je mezistupeň mezi naprosto jasným infarktem s EKG příznaky a dlouhodobou nezávažnou AP. Příčinou je akutní změna plátu – ruptura sklerotického plátu a následná tvorba trombů. Klinicky nelze odlišit od NSTEMI. Typické rozdíly oproti stabilní AP
- nově vzniklá AP nebo již existující AP, která se v posledních 30 dnech zhoršila
- podání nitrátů nevede k úplné úlevě.
- projevuje se v klidu nebo při námaze, která dosud obtíže nevyvolávala
- přetrvává po ukončení námahy přes 15 min.
- nevolnost a zvracení je rovněž příznakem nestabilní AP
Prinzmetalova AP[upravit | editovat zdroj]
Prinzmetalova angina pectoris je AP vznikající na podkladně spazmů epikardiálních koronárních tepen, kdy koronární spazmus vede k přechodnému uzávěru dané tepny. Vzniká v klidu a příčina spazmů není jasná. Ischemie postihuje transmurální část a na EKG sledujeme elevaci ST.
Smíšená AP[upravit | editovat zdroj]
Smíšená AP vzniká na podkladě kombinace aterosklerotického zúžení a spazmu. Je potvrzena až katetrizací.
Koronární syndrom X[upravit | editovat zdroj]
Pod diagnózu koronárního syndromu X řadíme pacienty s námahovými stenokardiemi a ischémií myokardu dokumentovanou na EKG nebo thaliové scintigrafii myokardu, u kterých koronarografické vyšetření neprokázalo stenózu, provokační testy koronárních spazmů byly negativní a po podání nitrátů nedošlo k ústupu bolesti.
Klasifikace[upravit | editovat zdroj]
Ke klasifikaci závažnosti AP se používá čtyřstupňová klasifikace CCS podle Kanadské kardiologické společnosti (Canadian Cardiology Society), která je velmi podobná klasifikaci NYHA pro dušnost.[2]
| Klasifikace klinické závažnosti anginy pectoris podle CCS[2] | |
|---|---|
| Stupeň I | Stenokardie je vyvolána jen mimořádně velkou námahou. |
| Stupeň II | Stenokardie je vyvolána větší, ale v běžném životě obvyklou námahou, např. výstupem do vyššího než 2. podlaží, chůzí do kopce apod. |
| Stupeň III | Stenokardie je vyvolána již malou námahou, např. chůzí po rovině, výstupem do nižšího než 2. podlaží apod. |
| Stupeň IV | Stenokardie se objevuje při minimální zátěži nebo v klidu. |
| CCS – Canadian Cardiology Society | |
Léčba a prevence stabilní AP[1][upravit | editovat zdroj]
Ovlivnění životního stylu[upravit | editovat zdroj]
Zásadní je ovlivnění životního stylu – přestat kouřit, úprava stravovacích návyků, dostatek fyzické aktivity, redukce nadváhy.
Medikamentózní léčba[upravit | editovat zdroj]
Cílem léčby je zlepšení prognózy pacientů, odstranění nebo zmírnění symptomů, odstranění vyvolávající příčiny, kterou je ateroskleróza.
Léky zlepšující prognózu[upravit | editovat zdroj]
- Antiagregační léky (prevence trombózy): ASA (75-200 mg/den, obvykle 100 mg/den), duální antiagregace - např. clopidogrel u velmi těžké koronární aterosklerózy (75 mg/den)
- Betablokátory (snížení nároků myokardu): kardioselektivní: metoprolol, atenolol, betaxolol, bisoprolol; neselektivní: carvediol
- Statiny (snížení LDL-C, prevence progrese a stabilizace aterosklerotických plátů): atorvastatin, simvastatin, rosuvastatin, ...
- ACE-I
Symptomatické léky[upravit | editovat zdroj]
- Nitráty (vazodilatace – snížení nároků na myokard): ISDN, ISMN
- Blokátory kalciových kanálů (dilatace koronárních tepen, snížení kontraktility myokardu): amlodipin, verapamil
- Ivabradin (snížení TF)
- Trimetazidin (snížení nároků myokardu)
Invazivní léčba[upravit | editovat zdroj]
V případě přítomnosti hemodynamicky významné stenózy je možné provedení PCI. Pokud je postiženo více tepen nebo kmen a. coronaria sinistra nebo při selhání PCI je indikován kardiochirurgický výkon s vytvořením aortokoronálního bypassu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Stabilní angina pectoris
- Nestabilní angina pectoris
- Variantní angina pectoris (Angina pectoris inversa, Prinzmetalova angina)
- Ateroskleróza
- Léčba ischemické choroby srdeční
- Zátěžové vyšetření kardiovaskulárního systému
- Infarkt myokardu
- Chronická ICHS
- Koronární oběh a jeho zvláštnosti
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén : Karolinum, 2007. 430 s. ISBN 978-80-246-1442-7.
- PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 23.04.2010]. <https://langenbeck.webs.com/>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HRADEC, Jaromír a Jiří SPÁČIL. Vnitřní lékařství. Svazek II, Kardiologie, angiologie. 1. vydání. Praha : Galén : Karolinum, c2001. ISBN 80-7262-106-8.
- MILOŠ, Štejfa. Stabilní angina pectoris. Kardiologické revue [online]. 2003, roč. -, vol. 3, s. 185-189, dostupné také z <http://www.kardiologickarevue.cz/pdf/kr_03_04_06.pdf>. ISSN 1212-4540.
- ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.
- ↑ a b ČEŠKA, Richard, ŠTULC, Tomáš, Vladimír TESAŘ a Milan LUKÁŠ, et al. Interna. 3. vydání. Praha : Stanislav Juhaňák - Triton, 2020. 964 s. ISBN 978-80-7553-780-5.
- ↑ a b HRADEC, Jaromír, Jan BULTAS a Michael ŽELÍZKO. Stabilní angina pectoris. Cor Vasa [online]. 2010, roč. 9, no. 52, s. 545, dostupné také z <http://www.kardio-cz.cz/data/upload/Stabilni_angina_pectoris.pdf>. ISSN 1803-7712.
