Antiarytmika
Antiarytmika (též antidysrytmika) jsou léčiva používaná k terapii poruch srdečního rytmu, v některých případech i preventivně. Ovlivňují srdeční kontraktilitu a hemodynamiku[1].
Farmakoterapie arytmií závisí na typu arytmie, délce jejího trvání, závažnosti a stavu srdečního svalu. Arytmie dělíme na tachyarytmie a bradyarytmie.
Mechanismy vzniku tachyarytmií mohou být zvýšená dráždivost, zvýšená automaticita nebo reentry. Z diagnostiky mechanismu vzniku arytmie se odvíjí léčba – snížení excitability a automaticity, léčba ischemie.[2]
Terapeutické použití[edit | edit source]
Hlavním cílem léčby antiarytmiky je znovunastolení normálního srdečního rytmu a převodu; případně alespoň k prevenci těžších až smrtelných arytmií. Snižují či zvyšují rychlost vedení vzruchu, mění vzrušivost buněk srdce a potlačují abnormální automacii.
Všechna antiarytmika mění membránovou vodivost následujícími mechanismy:
- Blokádou rychlých sodíkových kanálů. Tyto kanály určují rychlost depolarizace membrány během akčního potenciálu, což může pomáhat odstranit tachyarytmie způsobené mechanismem reentry.
- Ovlivněním průběhu akčních potenciálů a zejména relativní refrakterní periody. Prodlužováním relativní refrakterní periody může často docházet k odstranění tachykardií. Tyto léky ovlivňují draselné kanály a oddalují fázi repolarizace.
- Blokádou pomalých kalciových kanálů. Tyto léky snižují sinusovou frekvenci zpomalováním depolarizace pacemakerových buněk. Rovněž snižují rychlost vedení vzruchu AV uzlem.
- Blokádou aktivity sympatiku, která může být rovněž příčinou vzniku arytmií, proto léky blokující β1–adrenergní receptory jsou užívány k potlačení tohoto vlivu sympatiku na srdce. Jelikož jsou β-adrenoceptory spřažené s iontovými kanály, β-blokátory nepřímo mění i tok iontů přes membránu, zejména kalcia a draslíku.
- V případě AV blokády se někdy používají léky inhibující vagové vlivy (například atropin, antagonista muskarinového receptoru). AV blokáda se může objevit během léčby β-blokátory.[zdroj?]
- V některých případech je komorová frekvence nepřiměřená, jelikož je iniciována síňovým flutterem či fibrilací síní. Vzhledem k tomu, že je velice důležité zamezit komorové tachykardii, léky se často používají ke zpomalení vedení vzruchu AV uzlem. K tomuto se často používají blokátory kalciových kanálů a β-blokátory. Ze stejného důvodu lze využít i parasympatomimetického účinku digitalisu.[3][4]
Antiarytmika mají často proarytmický efekt, proto je vhodné je užívat pouze u symptomatických arytmií, zhoršujících kvalitu života nebo prognózu nemocného.[2]
Třídy léčiv používaných k terapii arytmií[4][edit | edit source]
- Třída I – Blokátory rychlých sodíkových kanálů – kardioverze fibrilace síní aj.
- Ia – blokáda Na+ kanálů – chinidin,
- Ib – blokáda Na+ kanálů – lidokain, trimekain, fenytoin
- Ic – blokáda Na+ kanálů – propafenon, flekainid
- Třída II – β-blokátory (viz výše) – kontrola komorové odpovědi při supraventrikulární tachykardii,
- Třída III – Blokátory draselných kanálů (např. amiodaron) – supraventrikulární i komorová tachykardie,
- Třída IV – Blokátory vápníkových kanálů (verapamil, diltiazem) – pouze supraventrikulární tachyarytmie.
- Další:
- adenosin,
- doplnění elektrolytů (soli hořčíku a draslíku),
- srdeční glykosidy (digitalis),
- atropin (antagonista muskarinového receptoru),
- bradiny (blokátory SA uzlu)[2].
Antiarytmika třídy Ia[edit | edit source]
Blokáda sodíkového kanálu antiarytmiky třídy Ia prodlužuje trvání akčního potenciálu a mírně prodlužují repolarizaci[1].
- Chinidin
K farmakologické kardioverzi fibrilace a flutteru síní. Má mnoho nežádoucích účinků.
- Prokainamid
Užíván k léčbě komorových a supraventrikulárních arytmií.
- Disopyramid
K léčbě tachyarytmií, zejména po infarktu.
Antiarytmika třídy Ib[edit | edit source]
Blokují sodíkový kanál, ale mají malý vliv na rychlost nárůstu akčního potenciálu. Zkracují dobu repolarizace[1].
- Lidokain, trimekain
Užívány zejména v terapii komorové tachykardie.
Antiarytmika třídy Ic[edit | edit source]
Blokují sodíkový kanál, výrazně zpomalují rychlost nástupu akčního potenciálu a vedení vzruchu. Doba repolarizace je jimi málo ovlivněna[1].
- Propafenon
Užíván k léčbě fibrilace síní a komorové tachykardie.
Antiarytmika třídy I se v dnešní době běžně nepoužívají, kromě propafenonu a flecainidu (obě ze třídy Ic)[2].
Antiarytmika třídy II[edit | edit source]
Jde o β-adrenergní blokátory. Snižují fosforylaci vápníkového kanálu. Negativně ovlivňují frekvenci spontánní depolarizace v SA a AV uzlu. Dobu repolarizace neovlivňují[1].
Antiarytmika třídy III[edit | edit source]
Blokují draslíkové kanály, prodlužují akční potenciál a tlumí působení sympatiku. Prodlužují refrakteritu síní, převodního systému a komor[2]. Užívají se při fibrilaci síní a komorové tachykardii.
- Amiodaron
Má pomalý nástup účinku a mimořádně dlouhý poločas eliminace (až 100 dní), musíme proto monitorovat jeho plazmatickou hladinu. Jde o nejúčinnější antiarytmikum při potlačení komorových a supraventrikulárních tachykardií. Je indikován po akutním infarktu myokardu[zdroj?], u vysokého rizika náhlé smrti srdeční a poruše systolické funkce levé komory srdeční. Amiodaron má nežádoucí negativně inotropní efekt, což vyžaduje opatrné užití u srdečního selhání. Zároveň je ale jediné antiarytmikum, které snižuje riziko vzniku fibrilace síní (např. opět u srdečního selhání)[2]. Má četné nežádoucí účinky, především poruchy štítné žlázy (hypotyreóza, vzácně i hypertyreóza), bradykardie, plicní fibróza, hepatotoxicita a korneální depozita.
- Sotalol
Prodlužuje trvání akčního potenciálu a zpomaluje fázi repolarizace. Používání se omezuje z důvodu jeho nižšího antiarytmického působení[2].
Antiarytmika třídy IV[edit | edit source]
Blokátory vápníkových kanálů verapamil a diltiazem inhibují vedení v AV uzlu. Dobu repolarizace neovlivňují. Užívají se zejména u supraventrikulárních tachykardií[1].
Adenosin[edit | edit source]
Adenosin působí stimulací draselných kanálů. Podává se nitrožilně pro své krátké působení. Snižuje automacii sinusového uzlu a zpomaluje vedení vzruchu v síňokomorovém uzlu. Zpomaluje odpověď srdečních komor při supraventrikulární arytmii (je lékem první volby). Je možné ho podat i v těhotenství.
Bradiny[2][edit | edit source]
Bradiny působí selektivně v sinusovém uzlu, kde zpomalují spontánní diastolickou depolarizaci. Jejich efekt je pouze na zpomalení srdeční frekvence.
Hlavní indikací bradinů je angina pectoris.
Shrnutí tříd antiarytmik[4][edit | edit source]
chinidin | anticholinergní (střední) | cinchonismus (poruchy zraku, tinnitus, bolest hlavy); nauzea; potencuje digitalisovou toxicitu |
prokainamid | anticholinergní (slabý); relativně krátký poločas | lupus-like syndrom u 25–30 % pacientů |
disopryamid | anticholinergní (silný) | negativní inotropní účinek |
lidokain | IV pouze; VT a PVC | vysoká účinnost u ischemického myokardu |
mexiletin | orálně aktivní analog lidokainu | vysoká účinnost u ischemického myokardu |
fenytoin | digitalisem indukované arytmie |
flekainid | SVT | může indukovat život ohrožující VT |
propafenon | SVT & VT | β-blokující a Ca2+–kanál blokující aktivita může zhoršit srdeční selhání |
moricizin | VT | aktivita IB |
Léčba arytmií – shrnutí[4][edit | edit source]
Stav | Lék | Komentář |
---|---|---|
Sinusová tachykardie | Třída II, IV | I další související stavy mohou vyžadovat léčbu. |
Fibrilace síní / flutter | Třída IA, IC, II, III, IV, digitalis, adenosin | Cílem je kontrola komorové frekvence; nezbytná antikoagulační léčba. |
Paroxysmální supraventrikulární tachykardie | Třída IA, IC, II, III, IV, adenosin | |
AV reentry tachykardie | atropin | Akutní zvrat. |
Ventrikulární tachykardie | Třída I, II, III | |
Předčasné komorové komplexy (PVC) | Třída II, IV; Soli Mg2+ | Často benigní a nevyžadují léčbu. |
Digitalisová toxicita | Třída IB, Soli Mg2+; KCl |
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Externí odkazy[edit | edit source]
Zdroje[edit | edit source]
- HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. - vydání. Triton, 2001. 520 s. ISBN 9788072541812.
- LINCOVÁ, Dagmar. Základní a aplikovaná farmakologie. - vydání. Galén, 2007. 672 s. ISBN 9788072623730.
Reference[edit | edit source]
- ↑ a b c d e f HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha : Triton, 2001. s. 248 – 252. ISBN 80-7254-181-1.
- ↑ a b c d e f g h BULTAS, Jan. Kurz Farmakoterapie kardiovaskulárních chorob. 3. LF UK, 2010
- ↑ SCHROETER, Ute a James ROGERS. Cardiovascular pharmacology for anaesthetists (World Anaesthesia Online, issue 11) [online]. ©2000. [cit. 22.4.2010]. <https://www.ndcn.ox.ac.uk/divisions/nda/wfsa/html/u11/u1102_01.htm>.
- ↑ a b c d KLABUNDE E., Richard. Cardiovascular Pharmacology Concepts [online]. ©2005. Poslední revize 2009, [cit. 24.4.2010]. <http://www.cvpharmacology.com/>.