Cementum

Z WikiSkript
A – dentin; B – cement


Cement je tvrdá pojivová tkáň pokrývající povrch kořene zubu, která svou stavbou připomíná kost vláknitého typu. Skládá se z buněk, cementocytů a základní substance, která obsahuje 50% minerálních látek. Organická hmota je tvořena převážně kolagenními vlákny a malým množstvím interfibrilární hmoty.

V krčkové části zubu se nachází cemento-sklovinná hranice. Ve 30% případů se cement přikládá těsně ke sklovině, v 60% sklovinu lehce překrývá a asi v 10% je mezi sklovinou a cementem štěrbina, kde se nachází obnažený dentin. Vrstva cementu se od krčku směrem ke kořeni zesiluje.



Na základě přítomnosti buněk rozlišujeme dva typy cementu:

Acelulární

Acelulární cement tvoří tenkou vrstvičku mineralizované matrix cementu. Jsou do něj zalita tzv. Sharpeyova vlákna.

Celulární

Celulární cement je tvořen lamelami s cementocyty uloženými v lakunách. Cementocyty jsou hvězdicovité buňky s malými krátkými výběžky.


Do cementu vstupují svazky kolagenních vláken zvaných Sharpeyova vlákna.

Sharpeyova vlákna

Periodontální ligamenta.png

Sharpeyova vlákna jsou snopce kolagenních vláken procházejících periodontální štěrbinou.

  • Gingivální – upínají se do volné gingivy. Tvoří tzv. cirkulární vaz, který rozrušujeme před extrakcí zubu.
  • Transseptální – spojují sousední zuby v řadě. Při úbytku alveolárního výběžku přibývá těchto vláken.
  • Hřebenová – vycházejí z hřebene alveolu do krčkové oblasti cementu. Působí proti silám na tah.
  • Horizontální – podporují předchozí vlákna.
  • Šikmá – zachycují hlavní část okluzního zatížení zubu. Působí proti silám na tlak.
  • Apikální – vedou od apexu zubu ke dnu zubního lůžka.

Tomuto uspořádání se říká funkční uspořádání.

Odkazy

Související články

Použitá literatura

  • KLIKA, Eduard, et al. Histologie pro stomatology. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. 448 s.