Dentinum

Z WikiSkript

Dentin je pojivová tkáň spoluvytvářející kořen a klinickou korunku zubu. Strukturou je velmi blízká kostní dřeni, ale není vaskularizovaná a neobsahuje žádné buňky s výjimkou odontoblastů, které jsou umístěni na rozhraní dentinu a pulpy. Vlivem vyššího stupně mineralizace je však o něco tvrdší. Základní hmotu tvoří kolagenní fibrily I. typu, glykosaminoglykany a kalciové soli jako hydroxyapatit.

Složení

Dentin se skládá z buněčné složky a extracelulární matrix.

Buněčná složka

Buňky dentinu jsou tzv. odontoblasty. Odontoblasty jsou buňky nacházející se na rozhraní dentinu a pulpy, tudíž tvoří vnější okraj pulpy. Tvar buněk bývá často polygonální. V oblasti okluze či incize mají jsou odontoblasty vysoké a apikálním směrem se oplošťují. Odnotoblasty sestávají s těla a výběžku. Tělo odontoblastu je bohatě vybaveno endoplasmatickým retikulem, Golgiho aparátem, ribosomy a mitochondriemi. Nadbytečné množství těchto organel obsahuje z důvodu tvorby ECM dentinu. Směrem do dentinu vybýhá z odontoblastu Tomesovo vlákno. Tomesova vlákna probíhají dentinem k dentinosklovinné hranici v tzv. dentinových tubulech. Tomesova vlákna jsou chudá na organely a jejich počet se s věkem snižuje.

Tomesovo vlákno

Tomesovo vlákno je dlouhý výběžek z apikálního pólu odontoblastu. Obsahuje mikrotubuly, mikrofilamenta, mitochondrie, mikrovezikuly a naopak zde chybí ribozomy a endoplazmatické retikulum. Na přechodu mezi sklovinou a dentinem se větví do několika konečných větví, které mohou zasahovat až do skloviny. Tato vlákna probíhají v kanálcích – canaliculi dentis.

Extracelulární matrix

Extracelulární matrix obsahuje složku vláknitou (fibrální) a amorfní. Vláknitá složka je zastoupena v podobě kolagenu I. Amorfní složku tvoří organické a anorganické sloučeniny. Anorganické sloučeniny jsou zastoupeny zejména hydroxyapatitem a dalšími minerály, které jsou přítomny ve sklovině, ale v menší míře. Krystaly hydroxapatitu dosahují nižších rozměrů než v případě skloviny, konkrétně délky 20nm a šířky 3,5nm(??). Krystaly nejsou oreintované a mohou být naskládany s různou hustotou podle typu dentinu.

Dále jsou anorganické složky zasoupeny vodou.

Vláknitá složka Hydroxyapatit a další minerály Voda
30% 45% 25%

Struktura

Dentin je kalcifikovaná fibrální pojivová tkáň. Je prostoupen tzv. dentinovými tubuly.Průřez tubulů je kruhovitý. Jejich průběh je v korunkové části esovitý a v kořenové části přímý.(což je jako v případě skloviny výhodné z důvodu přenosu tlaku)?? Šířka tubulů na pulpální straně dosahuje 4–5μm a zabírá až 80% pulpální plochy. V oblasti denitno-sklovinné hranice mají tubuly dosahují šířky cca 1μm. V důsledku rozbíhavého průběhu tubulů a menšího průřezu v oblasti dentinosklovinné hranice zabírají tubuly výrazně menší část plochy na dentinosklovinné hranici než na pulpální straně. Tubuly jsou vyplněny výběžky odontoblastů – Tommesovýmy vlákny. Výběžky jsou obklopeny intretubulární tekutinou, jejíž pohyb dle Bronstremovy teorie(??) zapřičiňuje vznik bolesti. Výběžky ve svém průběhu anastomozují se sousedními výběžky. Stěnu tubulu od výběžku odontoblastu a intratubulární tekutiny odděluje tzv. membrana limitans. Mezi membrana limitans a stěnou tubulu může probíhat nervové vlákno. Nervová vlákna vstupují pouze do 20% dentinových tubulů. Dentinovým tubulem nikdy neprochází céva. Dentinové tubuly obklopuje peritubulurní dentin. Tento typ dentinu je homogenní a ze všech typů nejvíce mineralizavovaný. Mezi tubuly se nachází intertubulární dentin. Je méně mineralizovaný a asi z 50% je tvořen kolagenními vlákny. Intratubulární dentin (sklerotický dentin) je mineralizovaný obsah denitnového tubulu jako násladek patologického procesu. Vzniká působením vnější noxy – chronickým zubním kazem (v případě akutního není dotatek času k jeho vzniku)(??), abrazí, nešetrnou preparací. V důsledku vnější noxy tak dochází k degeneraci odontoblastů a ukládání vápenatých sloučenin. Tento dentin je v důsledku sklerotizace více transparentní.

Vrstvy (typy) dentinu

Predentin

Predentin je nově vzniklý a ještě nemineralizovaný dentin. Obsahuje fosfátové a vápenaté granule, které postupně dávají vzniknout krystalizačním centrum. Skládá se z kolagenních vláken a nekalcifikované ECM.dosahuje šířky 5–20μm.

Cirkumpulpální dentin

Cirkumpulpální dentin se jinak nazývá von Ebnerův. Kolagenní vlákna probíhají šikmo až kolmo na průběh tubulů. Mineralizace má globulární charakter. V této části dentinu se dentinové tubuly nevětví.

Interglobulární dentin

Jedná se o úzkou linii méně mineralizovaného dentinu na rozhraní cirkumpulpálního a plášťového dentinu. V průběhu vývoje zde neproběhla mineralizace globulárních zon.

Plášťový dentin

Kolagenní vlákna obsažena v této vrstvě dentinu se nazývají Korffova vlákna. Probíhají esovitě a téměř paralelně s dentinovými tubuly. Tato vrsvta dentinu se vyznačuje proměnlivou mineralizací, protože k mineralizaci tu dochází diskontinuálně – odnotoblasty vytváří vezikuly, které váží vápník a fosfor. Z toho důvodu můžeme na plášťovém dentinu pozorovat následující linie:

  • Ebnerovy linie – hypomineralizované úseky probíhající kolmo na průběh dentinových tubulů.Vznikají fyziologicky.
  • Owenovy linie – hypomineralizované úseky většího rozsahu, vznikající patologicky v důsledku dětských nemocí.
  • Neonatální linie – hypomineralizovaná linie(??) oddělujícícna dočasném zubu prenatálně a postnatálně vznikající dentin.

Pláštový dentin dosahuje šíře 80-100μm.

Typy dentinu

Primární

Fyziologický proces. Tvoří se do dokončení vývoje zevního tvaru zubu.

Sekundární

fyziologický proces. Tvoří se po skončení vývoje zubu po celý život. Během života vede ke zmenšení dřeňové dutiny.

Terciární

Patologický proces. Tvoří se v důsledku působení vněší noxy.

Typy dentinu

Dentinové kanálky nesměřují k dentinosklovinné hranici přímo, ale esovitě, a to tak, že první konvexita míří vždy směrem k apexu kořene. Kolagenní vlákna vytvářejí síť kolem těchto dentinových tubulů.

  • Peritubulární dentin je více mineralizovaný než dentin intertubulární. Rozhraní mezi nimi tvoří Neumanova pochva, která vypadá na barevných histologických preparátech jako membrána.
  • Cirkumpulpální dentin se jinak nazývá von Ebnerův. Tvoří ho jemná kolagenní vlákna, která kříží dentinové tubuly v pravém úhlu. V této části dentinu se dentinové tubuly nevětví.
  • Plášťový dentin se jinak nazývá von Korffův. Tvoří ho hrubá kolagenní vlákna, která jsou uspořádána radiálně. V této části dentinu se dentinové tubuly větví.


Odkazy

Související články

Použitá literatura

  • KLIKA, Eduard, et al. Histologie pro stomatology. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. 448 s. 
  • JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY. Základy histologie. 1. v ČR vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.
  • MINČÍK, Jozef, et al. Kariologie. 1. vydání. Praha : Stomateam s.r.o, 2014. 255 s. ISBN 978-80-904377-2-2.