Centrální dogma molekulární genetiky

Z WikiSkript

Platí od šedesátých let 20. století pro všechny formy života na Zemi.

Základní informační struktura je značně stabilní, polymerní dvojitá šroubovice DNA, kompletována různými proteiny do struktury chromozomu. Pomocí enzymů a jiných chemických složek je schopna autoreprodukce (replikace DNA) pomocí komplementárního řetězce 4 základních typů mononukleotidů (trifosfáty cukru pentózy a purinů (adenin –⁠ A, guanin –⁠ G) a pyrimidinu (thymin –⁠ T, cytozin –⁠ C).

Komplementarita obou řetězců je zajištěna vodíkovými můstky:

  • 2 mezi A a T,
  • 3 mezi G a C.

Informační funkce je zajištěna genetickým kódem (tvoří ho pořadí, neboli sekvence, dusíkatých bází)

  • Transkripce: přepis DNA do struktury RNA zajišťuje přechod genetické informace ze struktury chromozomu do cytoplazmatických organel (ribozomů), kde probíhá syntéza konečných produktů genů –⁠ proteinů (translace).

Genetický kód je tripletový. Každá z 20 aminokyselin je kódována jedním nebo více kodony.

Transkripcí DNA je tvořena mRNA, která na ribozomech zajišťuje translaci, 4 typy rRNA (spolu s proteiny je stavebně-funkční podstata ribozomů) a tRNA zajišťuje přenos jednotlivých aminokyselin na ribozomy + jejich vazbu do polypeptidového řetězce.

  • Mohou se objevit chyby v replikaci DNA (mutace).

Zkráceně a zjednodušeně je možné centrální dogma znázornit tímto schématem:

gen (DNA) → mRNA se standardní sekvencí → funkční protein → normální funkce/znak

Reverzní transkripce, jako ji známe např. u retrovirů, je proces, který umožňuje reverzní transkripci – tedy doslova zpětný přepis molekuly RNA zpět do DNA. U některých virů (RNA viry) můžeme taktéž pozorovat replikaci RNA. Tyto poměrně specifické mechanizmy poté centrální dogma doplňují, jak ukazuje následující obrázek:

Centraldogma nodetails.GIF

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • OTOVÁ, Berta. Lékařská biologie a genetika : 1.díl. Praha 2008 vydání. Nakladatelství karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1594-3.