Enterický autonomní systém

Z WikiSkript


Enterický nervový systém je samostatně činný systém trávicí trubice, který je však modifikován ostatními autonomními systémy − parasympatikem a sympatikem. Enterický systém se skládá z nervových pletení a malých ganglií ve stěně orgánů trubice, přibližně od kardie žaludku k hornímu okraji vnitřního svěrače anu. Systém umožňuje posunování obsahu díky koordinovaným pohybům, reguluje sekreci enzymů, kyselin a některých gastrointestinálních hormonů.

Vrstvy stěny trávicí trubice
Obecné schéma organizace trávicí trubice

Nervové pleteně jsou uloženy především v plexus myentericus, minoritně i v plexus submucosus. Mediátorem je ve většině případů acetylcholin.

Plexus myentericus[upravit | editovat zdroj]

Myenterická pleteň (Auerbachi) je mezi longitudinální a cirkulární vrstvou hladké svaloviny. Přes 2/3 těchto neuronů inervují právě hladkou svalovinu, zbytek je pro submukózu a sliznici samotnou. Z hladké svaloviny má největší inervaci cirkulární svalovina.

Plexus submucosus[upravit | editovat zdroj]

Podslizniční pleteň (Meissneri) je menší pletení a inervuje většinou sliznici se submukózou. Malá část jde i do myenterické pleteně.

Další vlákna[upravit | editovat zdroj]

Viscerosensitivní vlákna jsou celkem ze tří struktur – dendrity ze spinálních ganglií a spodního ganglia n. X, a také axony samotného enterického systému; tyto axony končí v prevertebrálních gangliích. Některé fungují jako reflexní dráhy.

Visceromotorická vlákna jsou pregangliovými vlákny z n. vagus, která mají cíl v gangliích myenterického plexu; dále sympatická vlákna z prevertebrálních ganglií.

Vlákna enterického systému zasahují i do inervace žlučníku, žaludku, duodena a pankreatu.

Funkce enterického systému[upravit | editovat zdroj]

Enterický systém je vyvinut k samostatnému, avšak integrovanému fungování. Dostává tak signály z CNS díky sympatiku a parasympatiku, z receptorů stěny trávicího traktu a přitom informaci o stavu trávicí trubice předává dále.

Signály z autonomních systémů jsou předány do interneuronů (spojek) enterického systému až k efektorům, které jsou buď signálem inhibovány nebo stimulovány.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. s. 561. ISBN 80-247-1132-X.