Elektrické projevy GIT

Z WikiSkript

Buňky hladké svaloviny GIT jsou vzájemně propojeny prostřednictvím gap junctions, což umožňuje snadný přesun iontů mezi buňkami. Elektrické stimuly vyvolávající kontrakci proto snadno přecházejí z jedné buňky na druhou. Vytvářejí tedy funkční syncytium. Několik spojů existuje i mezi cirkulární a longitudinální vrstvou.

Typy elektrické aktivity[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Pomalé vlny udávají základní rytmus (BER, Basic Electrical Rythm) střevních pohybů. Nejedná se však o akční potenciály, nýbrž o pravidelné změny klidového membránového potenciálu. Frekvence je asi 8–12 za minutu v závislosti na lokalizaci. Vznikají díky Cajalovým (čti Kachalovým) intersticiálním buňkám, které fungují jako elektrické pacemakery (dochází k periodickému otevírání a zavírání iontových kanálů). Tyto vlny samy o sobě nezpůsobují svalovou kontrakci.
  2. Hrotové potenciály jsou skutečné akční potenciály. Vznikají tehdy, překročí-li membránový potenciál prahovou hodnotu, tedy tehdy, když pomalé vlny dočasně dosáhnou prahového potenciálu. Na rozdíl od nervů, kde hraje největší roli při vzniku akčního potenciálu Na+, se zde podílí zejména Ca2+. Zvýšená koncentrace Ca2+ v buňce zahajuje kontrakci.

Faktory ovlivňující elektrickou aktivitu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hodnota klidového membránového potenciálu může být ovlivněna oběma směry, a to několika faktory:

depolarizující
(tj. excitující)
hyperpolarizující
(tj. tlumící)
parasympatikus sympatikus
acetylcholin noradrenalin nebo adrenalin
natažení svalu
některé působky GIT

Střevní pohyby[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Střevní pohyby lze rozdělit na promíchávací kontrakce a hnací kontrakce. Toto rozdělení není striktní, protože funkce obou typů se překrývají. Významnou roli při nich hraje plexus myentericus. Přestože může enterický nervový systém fungovat samostatně, významným způsobem ovlivňuje jeho funkci sympatické (obecně tlumí trávení) a parasympatické (obecně podporuje trávení) nervstvo.

Tenké střevo[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Je-li část střeva roztažena chymem, odpovídá střevní stěna kontrakcemi. Ty probíhají na několika místech střeva zároveň. Dochází k „rozsekávání“ tráveniny (2–3× za minutu), aby došlo k postupnému promísení chymu se střevními sekrety (segmentační a kývavé pohyby).
  2. Chymus je hnán střevem peristaltickými vlnami. Ty se pohybují aborálním směrem rychlostí asi 0,5–2 cm/s a obyčejně odeznívají po 3–5 cm, pohyb chymu je asi 1 cm/min (tj. od pyloru k ileocaecální chlopni dorazí za 3 až 5 hodin). Peristaltika tenkého střeva se zvyšuje po jídle v důsledku gastroenterického reflexu (vzniká roztažením žaludku a stěny duodena). Střevní motilitu zvyšuje gastrin, cholecystokinin (CCK), inzulin (jsme syti, obsah střeva může klidně pryč), motilin a serotonin; inhibuje ji sekretin a glukagon (chybí živiny, je z potravy potřeba vymačkat, co se dá, tak tam musí chvíli zůstat). Peristaltické vlny neslouží jen k posunu tráveniny do caeca, ale zároveň ji rozprostírají po sliznici. Na úrovni ileocaecálního vyústění se posun střevního obsahu obyčejně na několik hodin zastaví (dokud se člověk nenají – gastroileální reflex).

Peristaltické rázy jsou nefyziologické intenzivní peristaltické vlny, které se mohou objevit při některých infekcích nebo obstrukcích – střevo se snaží zbavit se iritujícího obsahu. Někdy může dojít i k obrácení peristaltiky. Pohyby probíhají i v klcích: kontrakcí dochází ke zkracování klků, a tím k vytlačování lymfy. Peristaltika je výrazně utlumena při podání atropinu – působí anticholinergně (kompetitivní antagonista acetylcholinu). Při vysokých dávkách může dojít k zástavě střevní pasáže!

Tlusté střevo[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Při mísících kontrakcích se svalovina tlustého střeva stahuje podobně jako u tenkého střeva. Společně s napětím taenií vznikají typické haustrace. Každá kontrakce trvá okolo 60 sekund, zároveň dochází k posunu aborálním směrem. Po několika minutách se objevují v přilehlé oblasti další kontrakce. Tak je střevní obsah postupně vystaven sliznici a dochází k mohutné absorpci.
  2. Jednou až třikrát denně (po jídle) se objevují propulzivní pohyby, které posunují velké množství obsahu tračníku. Jde o modifikovaný typ peristaltiky, kdy dojde k vytvoření kontraktilního prstence jako reakce na podráždění tračníku (obvykle colon transversum); poté vymizí na následujících 20 cm haustrace, zkontrahuje se celý úsek a obsah se posune dále. Celý proces trvá 2–3 minuty a během 30 minut se několikrát opakuje. Propulzivní pohyby jsou většinou iniciovány gastrokolickým a duodenokolickým reflexem, které jsou důsledkem roztažení žaludku a duodena; mohou však být vyvolány i drážděním tračníku.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • GUYTON, Arthur C a John E HALL. Textbook of Medical Phsiology. 11. vydání. Elsevier, 2006. 11; s. 771–777, 780–790. ISBN 978-0-7216-0240-0.
  • SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání. Praha : Grada, 2004. s. 244, 264. ISBN 80-247-0630-X.