Exocytóza

Z WikiSkript
Změněno.png

Exocytóza je kontinuální proces, při němž buňka vylučuje skrze buněčnou membránu (plasmalemu) větší částice (např. makromolekuly) přímo do extracelulární matrix. Membránový měchýřek (vesikula) obsahující sekret putuje k membráně, splyne s ní a následně uvolní vnitřní obsah do svého okolí. Opačný proces, tedy příjem látek, se nazývá endocytóza. Oba komplementární procesy se společně označují jako cytóza.

Obecně je příjem a výdej látek jedna z nejdůležitějších funkcí buněčné membrány.

Průběh[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Exocytóza

Vesikula, např. s proteiny syntetizovanými v granulárním endoplazmatickém retikulu, je upravena v Golgiho komplexu a získává zde ohraničující membránu. Následně díky v-SNARE-proteinům (na povrchu váčků) a t-SNARE-proteinům (na povrchu membrán) putuje směrem k té části buněčné membrány, ze které má být vyloučena (SNARE je podle anglického soluble N-ethylmaleimide-sensitive fusion-protein attachment-protein receptor). Jakmile se přiblíží alespoň na vzdálenost 1,5 nm, přilne, její membrána se stane součástí plasmatické membrány a uvolní se obsah z buňky. K zahájení této reakce často dochází až po spuštění specifickým signálem.

Z hydrofilních konců membrán musí být odstraněna voda, aby se dosáhlo minimální vzdálenosti nutné ke splynutí. Jedná se o energeticky nevýhodný proces, o aktivní transport vyžadující přísun energie.

Četné druhy buněk jsou vybaveny transportery spotřebovávajících ATP, které z buněk vypuzují vlastní nebo cizí potenciálně škodlivé látky 'pronikuvší do cytoplasmy. Takové transportery hrají důležitou roli např. ve střevě nebo v játrech, stejně jako v centrálním nervovém systému. Byly objeveny mj. na nádorových buňkách, které se v důsledku zvýšené exprese takovýchto pump stávají rezistentními vůči cytostatikům a takto unikají účinku chemoterapie. Jedním příkladem je MDR-1-protein (multi-drug-resistence), označovaný též jako P-glykoprotein-1. Tyto exportní pumpy patří do rodiny ABC transporterů (ABC = ATP-binding cassette).[1]


Význam[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Exocytóza slouží buňce jako mechanismus sekrece jejích produktů. Rozeznáváme dva typy sekrece – konstitutivní a regulovanou.

  • konstitutivní sekrece znamená, že buňka secernuje v podstatě nepřetržitě, např. plazmatické buňky secernující imunoglobuliny nebo buňky secernující mezibuněčnou hmotu. Produktem těchto buněk jsou především enzymy a další druhy různě upravených proteinů.
  • regulovaná sekrece představuje typ, kdy buňka secernuje pouze na určitý podnět (lokální či centrální). Často buňky s tímto typem sekrece střádají svůj sekreční materiál v sekrečních granulech či vesikulách. Speciálním příkladem v centrálním nebo periferním nervovém systému je sekrece neuromediátorů nastřádaných v synaptických vesikulách.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. české vydání. Praha : Grada, 2012. Kapitola 2.2
    Kanály, transportery, pumpy, receptory. s. 12. ISBN 973-80-247-3729-4.

Zdroje[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ALBERTS, Bruce, Dennis BRAY a Alexander JOHNSON. Základy buněčné biologie. 2. vydání. Ústí nad Labem : Espero Publishing, 1998. ISBN 80-902906-2-0.
  • VAJNER, Luděk, Jiří UHLÍK a Václava KONRÁDOVÁ. Lékařská histologie I : Cytologie a obecná histologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2010. 110 s. ISBN 978-80-246-1860-9.