Genotyp a prostředí

From WikiSkripta

Základní pojmy[edit | edit source]

  • Gen: úsek polynukleotidového řetězce, který kóduje primární strukturu peptidu jako translačního produktu nebo se přepisuje do primární struktury molekul RNA, jež nepodléhají translaci.
  • Alela: konkrétní forma genu, určená konkrétní sekvencí nukleotidů a odpovědná za konkrétní formu (kvalitu či míru) jím kódovaného znaku; různé geny existují v genofondech populací v různých a někdy ve značných počtech alel; informace nesená většinou genů se projevuje ve více než jednom znaku organismu = pleiotropní genový efekt.
  • Genotyp: soubor všech alel organismu; genotyp souhrnně určuje rozsah či míru fenotypových možností organismu.
  • Fenotyp: soubor všech znaků jedince.

Vztah genotypu a prostředí[edit | edit source]

  • Faktory vnějšího prostředí mohou některé části genetického programu organismu (prostřednictvím jeho regulačních systémů) buď regulovat, nebo reprimovat; mohou jej však také modifikovat – ovlivnit výslednou formu znaku.
  • Určité patologické formy některých znaků organismu pak vznikají především na základě působení vnějších faktorů, genotyp je ovlivňuje jen malou měrou.
  • Obecně platí, že fenotyp je ovlivňován genotypem a vlivem prostředí.


  • Míra, kterou je daný znak ve své formě určen dědičně, se kvantitativně vyjadřuje jako jeho dědivost (heritabilita).

Znaky monogenně determinované (tj. znaky kvalitativní) jsou prostředím mnohem méně ovlivnitelné, naopak největší vliv mají faktory prostředí na znaky polygenně dědičné (tj. kvantitativní)

  • u kvantitativních znaků nás často zajímá, jaké jsou relativní podíly dědičné složky a faktorů prostředí na rozptylu (varianci) fenotypových hodnot znaku, relativní podíl genetických faktorů na celkové varianci znaku pak označujeme jako heritabilitu (dědivost)

 H2 = VG/VP

   VG – variance fenotypu způsobený genetickými faktory

   VP – celkový rozptyl hodnoty fenotypu

H2 může nabývat teoreticky hodnot od 0 do 1, pokud je rovna 0 je variance fenotypu plně závislá na faktorech prostředí, při H2=1 naopak faktory prostředí nemají žádný vliv a veškerý pozorovaný rozptyl závisí na faktorech genetických

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Heritabilita.
  • Největší vliv mají faktory prostředí obecně na manifestaci znaků polygenních, tj. kvantitativních – ty jsou velmi plastické a jejich variabilita u různých jedinců má tedy dva zdroje: vnější (faktory prostředí) a vnitřní (konstituci příslušného polygenního systému v genotypu).
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Multifaktoriální dědičnost.
  • Znaky monogenně determinované, tj. znaky kvalitativní, jsou prostředím mnohem méně ovlivnitelné.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11.02.2010]. <https://www.stefajir.cz/>.