Hemoplacentární bariera

Z WikiSkript

Základní charakteristika[upravit | editovat zdroj]

Hemoplacentární bariéra
  • Placentární bariéra odděluje krev plodu (která protéká kapilárním řečištěm mezi aa. umbilicales a v. umbilicalis) a mateřskou krev v placentě.
  • Ve skutečnosti se nejedná přímo o bariéru, jelikož jednou z jejích funkcí je přestup některých látek mezi oběma krevními oběhy - díky této vlastnosti se také používá termín placentární membrána.
  • U člověka se vyskytuje typ placenty označovaný jako placenta hemochorialis - u tohoto typu placenty mateřská krev omývá povrch choriových klků. To se děje v důsledku hlubšího prorůstání klků a narušování endotelu cév matky.
  • Od čtvrtého měsíce se placentární membrána ztenčuje. To se děje v důsledku odbourávání cytotrofoblastu a vaziva - endotel se tím dostává do těsného kontaktu se syncytiální membránou. Tímto dochází ke zvýšení stupně výměny látek mezi plodem a matkou.
  • U donošené placenty je tloušťka hemoplacentární bariéry nejvýše 20 µm.

Vrstvy hemoplacentární bariéry[upravit | editovat zdroj]

Na strukturních a funkčních vlastnostech vrstev bariéry závisí funkce placentární membrány. Hemoplacentární bariéra je původně tvořená 4 vrstvami, které jsou původu embryonálního a fetálního:

  1.  endotel fetálních cév - endotel a bazální membrána vlásečnic uvnitř choriového klku
  2.  vazivo choriových klků - tenká vrstva rosolovitého vaziva choriového klku
  3.  vrstva cytotrofoblastu - bazální membrána a Langhansovy cytotrofoblastické buňky (pouze do 1. poloviny těhotenství)
  4.  syncytiotrofoblast - souvislá vrstva na povrchu choriového klku, zde probíhá placentární výměna

Charakteristika krevního oběhu v placentě[upravit | editovat zdroj]

  • Kotydelony (lehce vyklenuté oblasti na pars materna kryté tenkou vrstvou decidua basalis) jsou zásobované 80-100 spirálovitými arteriemi, které pronikají deciduální ploténkou.
  • Mateřská okysličená krev proudí pod tlakem do intervilosních prostorů a obíhá podél choriových klků (jejich povrch dosahuje od 4 do 14 m2)
  • Krev se s poklesem tlaku obrací pod choriovou ploténku a následně se vrací zpět k deciduální ploténce. Zde vstupuje do žil endometria.
  • Placentární výměna je uskutečňována pouze na klcích, jejichž fetální kapiláry jsou v těsném kontaktu se syncytiální membránou. Často je zde na syncytiotrofoblastu vytvořený žíhaný lem (pravidelně rozložené velké množství mikroklků), jehož mikroklky zvětšují povrch a tím pádem i stupeň výměny látek.

Klinické poznámky[upravit | editovat zdroj]

Placenta je propustná pro různé viry, hormony a pro řadu léků a drog. Některé z nich mohou vážně poškodit plod.

  • Bariérou prochází velké množství virů - rubeolla, cytomegalovirus, Coxsackie, variola, varicella, morbilli a virus poliomyelitidy. V případě infekce plodu některými z těchto virů může jako následek dojít k vzniku vývojových vad.
  • Pro hormony je bariéra selektivně propustná oběma směry. Například některé syntetické progestiny procházejí placentou velmi rychle a při podání matce mohou mít maskulinizační efekt u plodů ženského pohlaví. Dále je nebezpečné podávání syntetického estrogenu diethystilbestrolu, který u mužských plodů vyvolává abnormální vývoj testes.
  • Dále placentou snadno prochází velká řada léků, drog a jejich metabolitů, které mohou poškodit embryo.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

  • SADLER, Thomas. Langmanova lékařská embryologie. 10. vydání vydání. 2011. ISBN 978-80-247-2640-3.
  • VAJNER, Luděk, Jiří UHLÍK a Tomáš NOVOTNÝ. Lékařská histologie II : Mikroskopická anatomie. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2165-4.

Externí zdroje[upravit | editovat zdroj]