Plodové obaly a placenta

Z WikiSkript

Vývoj trofoblastu[upravit | editovat zdroj]

Růstem plodu se zvyšují jeho nároky metabolismu, což vede ke změnám placenty. V druhém měsíci se chorion větví na mnoho sekundárních a terciárních klků, jejichž povrch je krytý syncytiotrofoblastem, pod ním je cytotrofoblast a stroma klku je tvořené vaskularizovaným mesodermem. Mateřská krev je přiváděna do placenty spirálovitými arteriemi, jejichž stěna je rozrušována cytotrofoblastem a krev se vylévá do intervilózních prostorů mezi klky. Buňky cytotrofoblastu narušují koncové úseky těchto arterií, nahrazují endothelové buňky a vytvářejí tak hybridní cévu, která obsahuje jednak buňky mateřské, jednak buňky fetální. Později se kmenové klky větví na volné klky, které vrůstají ze stran do intervilózních prostorů. Po čase dochází k částečnému vymizení cytotrofoblastu a vaziva z jeich stěn a kapiláry tak probíhají těsně pod syncytiotrofoblastem, takže fetální a mateřskou krev odděluje jen vrstva syncytiotrofoblastu a endothel cévy.

Chorion frondosum a decidua basalis[upravit | editovat zdroj]

S postupujícím těhotenstvím se mění počet a tvar jednotlivých klků choria. Na embryonálním pólu rostou a expandují, čímž vytvářejí tzv. chorion frondosum, na abembryonálním pólu naopak degenerují a tvoří chorion laeve. Decidua v oblasti chorion frondosum, decidua basalis obsahuje velké buňky bohaté na glykogen a lipidy. Deciduální vrstva na abembryonálním pólu je decidua capsularis. Postupně dochází ke srůstu amnia s choriem, a tak vzniká amniochoriová membrána. Růstem plodu a přibýváním amniové tekutiny se vyklenuje decidua capsularis a srůstá s decidua parietalis. Na procesu výměny látek se podílí jen chorion frondosum, které se spolu s decidua basalis podílí na vytvoření placenty.

Stavba placenty[upravit | editovat zdroj]

Od čtvrtého měsíce můžeme na placentě rozlišit dvě části: pars fetalis, tvořená chorion frondosum a pars materna, tvořená decidua basalis. Na fetální straně je choriová ploténka, na mateřské decidua basalis. Mezi nimi jsou intervilózní prostory vyplněné mateřskou krví. Během čtvrtého a pátého měsíce vytváří decidua deciduální septa, která předělují intervilózní prostory neúplně, protože nedosahují až k choriové ploténce. Tato septa rozdělují placentu na tzv. kotyledony. Plod roste, s ním se rozšiřuje děloha i placenta. V těhotenství kryje placenta zhruba 15–30 % vnitřního povrchu dělohy.

Placenta

Na konci gravidity hovoříme o placenta discoidalis, placenta má totiž tvar okrouhlého terče. Ve středu má tloušťku asi 3 cm a váží 500–600 g. Na jejím fetálním povrchu prosvítají početné velké artérie a vény, choriové cévy, které se sbíhají k úponu pupečníku, který je lokalizovaný přibližně ve středu placenty. Vzácně se jeho úpon nachází v oblasti plodových blan, tehdy hovoříme o insertio velamentosa.

Krevní oběh v placentě[upravit | editovat zdroj]

Kotyledony jsou zásobované z 80–100 spirálovitých arterií, které pronikají deciduální ploténkou. Krev proudí pod tlakem hluboko do intervilózních prostorů a omývá malé klky, které se do těchto prostorů větví vyrůstáním z kmenových klků. Jak se snižuje tlak, krev se obrací a směřuje zpět od choriové k deciduální ploténce a vstupuje do žil endometria. Placentární membrána, která odděluje krev matky od krve plodu má původně vrstvy:

  • endothel fetálních cév,
  • vazivové stroma klku,
  • vrstva cytotrofoblastu,
  • syncytiotrofoblast.

Postupně se však ztenčuje a odbourává se hlavně vazivo a cytotrofoblast, čímž se endothel dostává do těsného kontaktu se syncytiální membránou, a tím je umožněný vyšší stupeň výměny látek mezi krví matky a plodu.

Funkce placenty[upravit | editovat zdroj]

  • Výměna metabolitů a plynů – hlavně kyslíku a oxidu uhličitého prostřdnictvím difúze.
  • Přenos živin a elektrolytů – aminokyselin, volných mastných kyselin, cukrů, tuků, vitamínů.
  • Přenos mateřských protilátek – imunoglobulin G (IgG).
  • Produkce hormonůprogesteron, estriol, (během prvních dvou měsíců hCG, který udržuje funkci corpus luteum) a somatomammotropin.[1]

Plodové obaly[upravit | editovat zdroj]

1. Amnion: extraembryonální mesenchym + amniový ektoderm z epiblastu.
Jedná se ovnitřní plodový obal, který obklopuje amniovou dutinu vyplněnou amniovou tekutinou (recirkulace ca 1× za 3 hodiny). Předčasná ruptura amnia vyvolá předčasný porod, hrozí také ascendentní infekce.
2. Allantois: výběžek zadního střeva ze žloutkového váčku směrem do zárodečného stvolu.
Je obklopen primárním mesodermem, v němž se tvoří extraembryonální cévy pupečníku Fetální močový měchýř spojen s allantois přes urachus.
3. Chorion: syncytiotrofoblast + cytotrofoblast + extraembryonální mesenchym.
Oblast s klky se nazývá chorion frondosum, je to choriová ploténka na embryonálním pólu směrem k decidua basalis.
Choriové klky primární: cytotrofoblast vrůstá do výběžků syncytiotrofoblastu.
Choriové klky sekundární: extraembryonální mesenchym proniká do stromatu klků.
Choriové klky terciární: v mesenchymu se formují krevní extraembryonální cévy zárodku.
Oblast bez klků se nazývá chorion laeve na abembryonálním pólu pod decidua capsularis.
Choriová dutina je prostor v extraembryonálním coelomu, obsahuje žloutkový váček, při expanzi amniové dutiny pak choriová dutina mizí, chorion v místě kontaktu s amniem srůstá a vzniká amniochoriová membrána.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. SADLER, Thomas, W. Langmanova lékařská embryologie. 1. české vydání. Praha : Grada, 2011. 414 s. ISBN 978-80-247-2640-3.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

TONAR,, et al. Plodové obaly. Amnion a jeho expanze, amniová tekutina. Chorion. Placenta. Růst zárodku a plodu. Porod [online]. [cit. 2019-03-14]. <http://www.lfp.cuni.cz/histologie/education/doc/outlines/4_plodove_obaly_placenta_rust_plodu.pdf>.