Hojení rány

Sanatio per primam intentionem[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tímto způsobem se hojí rány sterilní, většinou řezné s hladkými okraji přiloženými těsně k sobě, zhojení je bez větší zánětlivé reakce (okraje rány se nejprve slepí fibrinem a pak proběhne reparativní zánět se zhojením vazivovou jizvou).

Okraje rány se slepí fibrinem z malého krevního koagula, na povrchu se vytvoří tenká ochranná krusta.
Po 2–3 hodinách se u okrajů rány objevuje lehký leukocytární infiltrát a mírná hyperemie jako projevy reparativního zánětu.
Bazální vrstva epitelových buněk v okolí rány zvyšuje mitotickou aktivitu a její elementy se přesouvají k okrajům rány i přes ni – po 2–3 dnech je povrch rány pod koagulem reepitelizován jednolitou bazální vrstvou buněk.
Subepiteliální sraženina je postupně odstraňována makrofágy a její místo zaujímá granulační tkáň s kapilárami, fibroblasty a myofibroblasty.
Po 10–14 dnech jsou okraje rány spojeny novotvořenou neuspořádanou vazivovou tkání. Na povrchu je normální epitel, zbytek povrchového koagula se už odloučil. Probíhá remodelace vazivové jizvy s vytvořením uspořádaných kolagenních vláken, zajišťujících adekvátní pevnost tkáně, přičemž tento proces trvá několik týdnů (i po této době však chybí normální zastoupení elastických vláken, k úplné regeneraci s původní pevností a pružností vazivové tkáně dochází po měsících až letech).

Po třinácti dnech
Po osmnácti dnech
Po dvaadvaceti dnech
Po osmačtyřiceti dnech

Sanatio per secundam intentionem[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Takto se hojí rány infikované nebo široce zející. Nejprve dochází k odstranění nekrotických hmot a infekce prostřednictvím akutní zánětlivé reakce (hlavně hnisavé, s exsudací a infiltrací). Ve druhé fázi nastupuje proliferace granulační tkáně s vlastním hojením (rána se hojí od spodu granulační tkání a epitelizací ze stran).

Defekt se při vzniku rány vyplní krevním koagulem s fibrinem, pod ním se na styčné ploše s nepoškozenou tkání rozvíjí akutní zánět s výraznou leukocytární infiltrací.
Po několika dnech se povrchové krevní koagulum a exsudát mění v zasychající krustu. Mezi krustu a proliferující granulační tkáň ve spodině rány se z okolí posouvá vrstva epitelií, okraje rány se kontrahují prostřednictvím myofibroblastů granulační tkáně.
Po jednom týdnu odpadá povrchová krusta, pokračuje stahování rány a proliferace povrchového epitelu, na spodině rány jsou makroskopicky patrné růžové granulace, tvořené kapilárními kličkami.
Asi po 3 týdnech je povrch rány krytý jednolitou vrstvou epitelií, v novotvořené vazivové tkáni ubývá buněk i kapilár, snopce vazivových vláken se orientují paralelně s povrchem, defekt není zcela vyplněn, hojící se rána je mírně vpadlá, až po měsících je pokryta diferencovaným epitelem, ve spodině zůstává mohutná vazivová jizva.

Při nepoměru mezi tvorbou granulační tkáně a epitelizací může dojít ke vzniku defektu po zhojení rány:

převládne epitelizace: vzniká rána vtažená,
převládne granulační tkáň: vyklenuje se nad povrch jako tzv. živé maso (caro luxurians), u predisponovaných jedinců vzniká keloid (tuhé kolagenní vazivo, často hyalinizované).