Hybridní náhrada

Z WikiSkript

Jako hybridní náhradu označujeme zubní protézu, která vypadá jako celková snímatelná náhrada, ale je zakotvená pomocí zásuvných spojů na ojedinělých zubech nebo jejich kořenech, případně zubních implantátech.

Představuje přechodnou variantu mezi částečnou a celkovou snímatelnou náhradou.

Indikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hybridní náhrada je indikována pro defekty 3. třídy dle Voldřicha, to znamená rozsáhlé ztráty chrupu. Vhodná je zejména pro zuby s horším biologickým faktorem, kde již nelze použít fixní náhradu. U přetížených viklavých zubů provádíme dekapitaci. Snížíme tak působení extraalveolární páky. V případě zavedení implantátů je vhodným řešením i pro defekty 4. třídy dle Voldřicha, to znamená pro úplnou ztrátu chrupu.

Kotvení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Na zbylých zubech.
  2. Na implantátech – hybridní náhrady tak lze použít i u bezzubých čelistí, kdy se potřebné pilíře nahradí zubními implantáty.

Části hybridní náhrady[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Pryskyřičné tělo případně s kovovou výztuží
  • Konfekční zuby
  • Zásuvné spoje – matrice implantátů nebo zásuvných spojů. Patrice je zavedena v ústech pacienta. Nejjednodušší způsob spojení představují kořenové čepičky s kulovým attachementem. Jde o rezilietní zásuvné spojení (dentomukóní přenos žvýkacího tlaku). Výrazně převažuje mukózní přenos žvýkacího tlaku a zbylé zuby slouží zejména pro retenci. Dále můžeme použít jako zásuvné spoje kotevní třmeny, teleskopické korunky,... i nerezilietní způsob kotvení.
Hybridní náhrada nesená implantáty
Situace v ústech - implantáty ke kotvení hybridní náhrady

Kost a sliznice se jako pod každou snímatelnou protézou v čase mění tak, že před tlakem ubývají. Proto je nutné pravidelně stabilitu a balancování protézy kontrolovat a provádět tzv. rebazi (doplnění pryskyřice do protézy) kvůli zmiňovanému úbytku kosti a zhoršení stability protézy.

Výhody[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hybridní náhrada je esteticky komfortnější než klasická celková snímatelná náhrada. Díky fixaci na zbývajících zubech je zpomalena resorbce alveolárního výběžku a regulována síla žvýkacího tlaku – nedochází k přetěžování bezzubého alveolu. Ve srovnání s celkovou snímatelnou náhradou mají mnohem lepší stabilitu a retenci. Pilíře nemusí být paralelní. Kotevní třmen má dlahovací účinek. Oddálí se nasazení a usnadní se přijetí celkové zubní náhrady. Hybridní náhrady mají pozitivní vliv na psychiku pacienta.

Nevýhody[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nevýhodou je nutnost aktivace – část zásuvného spoje v protéze se časem opotřebí a je nutné ji vyměnit (cca po 1 roce). U hybridní náhrady je potřeba pravidelně kontrolovat stabilitu a provádět rebazi. Může prosvítat kovová konstrukce a zhoršovat tak výsledný estetický efekt. Další nevýhodou je časová náročnost z hlediska výroby. Hybridní náhrada je v porovnání s náhradou celkovou také finančně náročnější.

Klasický postup výroby hybridních náhrad[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zubní ordinace – dekapitace, nabroušení schůdku pro kořenové čepičky a otiskování jako na kořenovou nástavbu v konfekční otiskovací lžíci. Zuby musí být endodonticky ošetřené!

  • Laboratoř – výroba pracovního děleného modelu, zhotovení kořenové čepičky a individuální otiskovací lžíce.

Zubní ordinace – vyzkoušení kořenové čepičky a následně otiskování v individuální otiskovací lžíci přes nasazenou čepičku.

  • Laboratoř – výroba nového pracovního modelu pro zhotovení skusové šablony.

Zubní ordinace – rekonstrukce mezičelistních vztahů a výběr zubů do náhrady.

  • Laboratoř – zhotovení náhrady z vosku a doplnění zubů.

Zubní ordinace – zkouška modelu hybridní náhrady společně s postavenými umělými zuby.

  • Laboratoř – dokončení báze hybridní náhrady = kyvetace, polymerace, opracování a leštění.

Zubní ordinace – nacementování kořenových čepiček a připojení protézy s případnými úpravami dle požadavků pacienta.



Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • DOSTÁLOVÁ, Tatjana. Fixní a snímatelná protetika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2004. 220 s. ISBN 80-247-0655-5.
  • Přednášky LFP UK