Hyperfosfatemie

Z WikiSkript
Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba.

Jako hyperfosfatemii označujeme hladinu fosfátu v plazmě > 2,3 mmol/l u kojence, u větších dětí > 1,6 mmol/l.

Etiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Objevuje se jako důsledek zvýšeného exogenního přívodu nebo endogenního přesunu (kupř. tumorolýza), zvýšené absorpce ve střevě, snížené exkrece ledvinami nebo jako pseudohyperfosfatemie (analytické příčiny).

Klinické projevy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zvýšený anorganický fosfát v plazmě vede k hypokalcemii a dále k tetanii. Zvýšený produkt Ca x P v plasmě navozuje precipitaci vápenatých solí v měkkých tkáních, dochází k hypokalcemii (anorganický fosfát též inhibuje 1α-hydroxylaci a tím snižuje tvorbu 1,25-dihydroxyvitaminu D3 → snížené vstřebávání ve střevě). Ektopická kalcifikace je častou komplikací pacientů s chronickým renálním selháním dostávajících suplementaci vitaminu D, když korekce hyperfosfatemie není přiměřená.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Iniciální léčbou je tak jako v případě akutní hyperkalcémie infuze 1/1 fyziologického roztoku 20 ml/kg i.v. jako bolus. Naším cílem je hyperhydratace, kdy fyziologickou denní potřebu tekutin kalkulujeme jako dvojnásobek normy. Současně podáváme furosemid 1 mg/kg i.v. a snažíme se udržet diurézu 3–5 ml/kg/hod. V dietě snižujeme přívod bílkovin. V extrémním případě je indikací hemodialýza.



Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HAVRÁNEK, J.: Dysbalance ostatních iontů.
  • MASOPUST, Jaroslav a Richard PRŮŠA. Patobiochemie metabolických drah. 2. vydání. Univerzita Karlova, 2004. 208 s.