Imunologická tolerance a možnosti jejího navození

Z WikiSkript
Navození centrální imunologické tolerance T-lymfocytů probíhá v thymu

Imunologická tolerance je stav, kdy organismus neodpovídá na antigenní podnět. Imunologická tolerance může být specifická či nespecifická.

  1. Nespecifická: imunitní systém je inaktivován a nereaguje proti žádným antigenům (vč. bakterií a virů). Lze ji navodit např. ozářením nebo cytostatiky, jejichž účinkem jsou vyřazeny imunokompetentní buňky z funkce a je navozena imunosuprese.
  2. Specifická: organismus neodpovídá pouze na antigen, který byl použit k navození tolerance, ale normálně reaguje na ostatní antigeny.

Za fyziologické situace je tolerance navozena proti vlastním složkám organismu (self tolerance), čímž ho chrání před imunitní atakou.

Tolerance vlastních složek organismu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Odpověď efektorových T i B-lymfocytů je v závislá na T buňkách. Mechanismy navození neodpovídavosti T buněk: odehrávají se během vývoje T buněk z jejich prekurzorů v thymu, dochází k přestavbám genů pro receptory T buněk, které se pak objevují na buněčném povrchu. T buňky jsou poté podrobeny dvěma typům selekce:

  • negativní selekce: klony s vysokou afinitou k vlastním molekulám I. nebo II. třídy s vlastními antigeny hynou;
  • pozitivní selekce: klony, které mají velmi nízkou, nebo žádnou afinitu ke komplexu vlastních molekul HHK a vlastního antigenu taktéž hynou.

Výsledkem selekce je klonální delece a přežití klonů s nízkou afinitou k vlastním molekulám HHK s peptidovým fragmentem. Dozrávají v CD4+ nebo CD8+ T buňky.

Receptory T lymfocytů reagují v thymu s buňkami, které pomocí molekul HHK prezentují vlastní antigeny – peptidové fragmenty buněčných proteinů. Antigeny, které nebyly prezentovány v thymu mohou být též tolerovány, protože:

  1. jsou v tzv. imunologicky privilegovaných místech – z důvodu anatomické bariéry jsou tyto antigeny lymfocytům nedostupné (např. antigeny spermatozoí v testes, oční čočce atd.),
  2. setkávají se s buňkami, které nemohou antigen prezentovat, protože nevyjadřují molekuly HHK,
  3. jsou přítomny v malém množství a T-lymfocyty je proto nedetekují,
  4. není dostatečný kontakt TCR a přídatných molekul s antigenem.

Tolerance indukovaná na cizí antigeny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • V experimentu může být tolerance navozena i na antigeny alogenního původu – po inokulaci alogenních buněk nebo transplantaci tkáně do novorozeného organismu, který nereaguje, protože nemá vyzrálý imunitní systém.
  • Tolerance může být navozena i u dospělého hostitele, jehož imunitní systém byl potlačen – ozářením, léky, pomocí lymfocytárních protilátek aj.
  • U dospělých zvířat lze indukovat toleranci i bez utlumení imunitního systému – záleží na dávce, způsobu podání a na povaze antigenu – nízké a vysoké dávky antigenu zpravidla navozují toleranci, střední dávky imunitu; velmi vysoké dávky antigenu mohou způsobit vyčerpání imunitního systému (klonální exhausce) – je způsobena stimulací všech buněk schopných odpovědi, nevznikají paměťové buňky – organismus nereaguje na opakovaný přívod antigenu.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <http://www.stefajir.cz>.