Imunologická tolerance a možnosti jejího navození

Navození centrální imunologické tolerance T-lymfocytů probíhá v thymu

Imunologická tolerance je stav, kdy organismus neodpovídá na antigenní podnět. Imunologická tolerance může být specifická či nespecifická.

  1. Nespecifická: imunitní systém je inaktivován a nereaguje proti žádným antigenům (vč. bakterií a virů). Lze ji navodit např. ozářením nebo cytostatiky, jejichž účinkem jsou vyřazeny imunokompetentní buňky z funkce a je navozena imunosuprese.
  2. Specifická: organismus neodpovídá pouze na antigen, který byl použit k navození tolerance, ale normálně reaguje na ostatní antigeny.

Za fyziologické situace je tolerance navozena proti vlastním složkám organismu (self tolerance), čímž ho chrání před imunitní atakou.

Tolerance vlastních složek organismu

Odpověď efektorových T i B-lymfocytů je v závislá na T buňkách. Mechanismy navození neodpovídavosti T buněk: odehrávají se během vývoje T buněk z jejich prekurzorů v thymu, dochází k přestavbám genů pro receptory T buněk, které se pak objevují na buněčném povrchu. T buňky jsou poté podrobeny dvěma typům selekce:

  • negativní selekce: klony s vysokou afinitou k vlastním molekulám I. nebo II. třídy s vlastními antigeny hynou;
  • pozitivní selekce: klony, které mají velmi nízkou, nebo žádnou afinitu ke komplexu vlastních molekul HHK a vlastního antigenu taktéž hynou.

Výsledkem selekce je klonální delece a přežití klonů s nízkou afinitou k vlastním molekulám HHK s peptidovým fragmentem. Dozrávají v CD4+ nebo CD8+ T buňky.

Receptory T lymfocytů reagují v thymu s buňkami, které pomocí molekul HHK prezentují vlastní antigeny – peptidové fragmenty buněčných proteinů. Antigeny, které nebyly prezentovány v thymu mohou být též tolerovány, protože:

  1. jsou v tzv. imunologicky privilegovaných místech – z důvodu anatomické bariéry jsou tyto antigeny lymfocytům nedostupné (např. antigeny spermatozoí v testes, oční čočce atd.),
  2. setkávají se s buňkami, které nemohou antigen prezentovat, protože nevyjadřují molekuly HHK,
  3. jsou přítomny v malém množství a T-lymfocyty je proto nedetekují,
  4. není dostatečný kontakt TCR a přídatných molekul s antigenem.

Tolerance indukovaná na cizí antigeny

  • V experimentu může být tolerance navozena i na antigeny alogenního původu – po inokulaci alogenních buněk nebo transplantaci tkáně do novorozeného organismu, který nereaguje, protože nemá vyzrálý imunitní systém.
  • Tolerance může být navozena i u dospělého hostitele, jehož imunitní systém byl potlačen – ozářením, léky, pomocí lymfocytárních protilátek aj.
  • U dospělých zvířat lze indukovat toleranci i bez utlumení imunitního systému – záleží na dávce, způsobu podání a na povaze antigenu – nízké a vysoké dávky antigenu zpravidla navozují toleranci, střední dávky imunitu; velmi vysoké dávky antigenu mohou způsobit vyčerpání imunitního systému (klonální exhausce) – je způsobena stimulací všech buněk schopných odpovědi, nevznikají paměťové buňky – organismus nereaguje na opakovaný přívod antigenu.

Odkazy

Související články

Zdroj

  • ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <http://www.stefajir.cz>.