Inlaye, onlaye

Z WikiSkript

(přesměrováno z Inlaye)

Inlay[upravit | editovat zdroj]

Jako inlay označujeme obvykle náhradu části zubní korunky, která se na rozdíl od výplně zhotovuje mimo ústa. Inlay nenahrazuje hrbolky zubu. Někdy se jako inlay označuje i kořenová nástavba.

  • Při pečlivém zpracování může inlay snadněji a lépe rekonstruovat tvar zubu v porovnání s výplní.
  • Minimální tloušťka kovu je menší, než u amalgámové výplně, lze rekonstruovat i drobnější defekty.

Nevýhodou je tmelicí spára, která je mnohem větší, než u výplní. U drahokovových inlayí ji bylo možno na přístupných místech částečně kompenzovat roztepáním okrajů finýrkami přes spáru. Přesto zhotovení inlayí není rentabilní u pacientů s vyšší kazivostí a nedbalou hygienou. Obecně inlay představuje téměř vždy problém při výskytu dalšího kazu na takto ošetřeném zubu. Vzhledem k větším nákladům na zhotovení, obtížné opravitelnosti a výraznému vylepšení adhezivních výplní význam inlayí poklesl.

Kovová inlay (vlevo), overlay (vpravo)

Typy inlayí

  • Kovové,
  • kompozitní,
  • keramické.

U inlayí kovových rozlišujeme:

  • postup přímý – ošetřující vytváří v ústech spalitelný model inleje - nejčastěji z vosku nebo plastu. Model se v laboratoři zatmelí, odleje, vypracuje, v ordinaci se inlay tmelí. Úspora výdajů na laboratoř se ruší vyššími časovými nároky v ordinaci
  • postup nepřímý – ošetřující zhotoví otisk preparovaného zubu a protilehlé čelisti, v laboratoři se zhotoví model situace, laborant na něm vytváří spalitelný model; další postup je stejný jako u přímé metody
Laboratorně zhotovené výplně pro kavity nejčastěji I. a II. třídy podle Blacka.

Indikace

Různé výplně zubů
Inlay
Tvorba inlay
Onlay

Onlay[upravit | editovat zdroj]

Nahrazují navíc téměř celou žvýkací plošku zubu. Indikace

  • U silně zeslabených hrbolků (riziko jejich odlomení),
  • při rekonstrukcích okluze při zvyšování skusu či protetické terapii TM poruch.

Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]

Vyplývají z nedostatku vertikálního prostoru a situací, kdy okraj kavity zasahuje subgingiválně a nelze zajistit suché pracovní pole.

Preparace[upravit | editovat zdroj]

  • Skříňkovitý tvar kavity s mírně rozbíhavými stěnami (úhel divegence cca 6°);
  • přechody pulpálních a pulpo-aproximálních ploch u složených kavit musí být zaoblené;
  • úhel mezi axiální hranou kavity a zevní plochou inlaye – 90–60°;
  • nerovnosti na dně kavity nebo podbíhavá místa vzniklá odstraněním změklého dentinu vykrýváme podložkovým; materiálem (skloionomerní cementy, preparáty s Ca(OH)2);
  • aproximálně ukončujeme preparaci rovným hladkým schůdkem o šířce alespoň 0,8 mm;
  • u keramických nebo plastových inlayí a onlayí musíme počítat s vertikálním prostorem k antagonálním okluzním; ploškám 1,5–2 mm, kovové 0,5–0,8 mm;
  • kónické diamantové brousky s rovným čelem v turbínové vrtačce.

Otisky[upravit | editovat zdroj]

Fixace[upravit | editovat zdroj]

  • Keramické a plastové inlaye – adhezivní technikou s použitím kompozitní technikou;
  • pro kovové náhrady – zinkoxidfosfátové nebo skloionomerní cementy.

Chyby[upravit | editovat zdroj]

  • Nevhodná indikace,
  • preparační chyby,
  • chyby při otiskování,
  • biologický neúspěch (vznik sekundárního kazu v oblasti spáry nebo progrese stávající kariézní léze).


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HUBÁLKOVÁ, Hana a Jana KRŇOULOVÁ. Materiály a technologie v protetickém zubním lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 301 s. ISBN 978-80-7262-581-9.
  • KRŇOULOVÁ, Jana a Hana HUBÁLKOVÁ. Fixní zubní náhrady. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2002. 0 s. ISBN 80-902118-9-5.
  • MAZÁNEK, Jiří a František URBAN, et al. Stomatologické repetitorium. 1. vydání. Praha : Grada Publishing a.s, 2003. 456 s. ISBN 80-7169-824-5.
  • SVOBODA, Otto. Stomatologická propedeutika. 1. vydání. Aviceum, 1984. 392 s. 
  • DOSTÁLOVÁ, Tatjana. Fixní a snímatelná protetika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2004. 220 s. ISBN 80-247-0655-5.