Syndromy mnohočetné endokrinní neoplázie

Z WikiSkript

(přesměrováno z MEN syndrom)

Shcéma postižených orgánů

Syndromy mnohočetné endokrinní neoplázie (MEN) jsou geneticky podmíněná onemocnění, které se manifestují přítomností hyperplázií a nádorů benigní i maligní povahy v různých endokrinních žlázách.

Společným rysem je synchronní či metachronní výskyt vícečetných a multifokálních nádorů. Typicky jsou diagnostikovány v mladším věku se známkami maligního chování.

Syndrom MEN 1 (Wermerův syndrom)[upravit | editovat zdroj]

Definice a epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Autozomálně dominantně dědičný syndrom s prevalencí 2–20 případů na 100 000 obyvatel vyznačující se především primární hyperparathyreózou, tumory endokrinní části pankreatu a tumory hypofýzy.

Etiopatogeneze[upravit | editovat zdroj]

Defekty (delece, mutace) genu pro protein menin. Tento gen je tumor supresorovým genem. Je lokalizován na 11. chromozomu.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

  1. Primární hyperparathyreóza – v rámci syndromu se vyskytuje s pravděpodobností 95–100 % a bývá také první manifestací.
  2. Tumory endokrinního pankreatu – mohou být afunkční nebo hormonálně aktivní – nejčastěji gastrinom (60 %) nebo inzulinom (20 %).
  3. Tumory hypofýzy – téměř vždy adenomy. Mohou být afunkční, v případě aktivity se téměř vždy jedná o prolaktinom.

Součástí MEN 1 mohou být: adenomy nadledvin, karcinoid, podkožní lipomy, angiofibromy na tváři, kolagenomy, …

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Průkaz minimálně dvou základních součástí syndromu, průkaz diagnózy na základě molekulárně biologických vyšetření.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Spočívá v terapii jednotlivých složek.

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

Zvýšená morbidita a mortalita závisí na časné diagnostice a léčbě jednotlivých složek.

Syndrom MEN 2A (Sippleův syndrom)[upravit | editovat zdroj]

Definice a epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Autozomálně dominantně dědičný syndrom s prevalencí 1–5 případů na 100 000 obyvatel. Složkami syndromu jsou: medulární karcinom štítné žlázy, feochromocytom, primární hyperparathyreóza.

Etiopatogeneze[upravit | editovat zdroj]

Mutace RET protoonkogenu lokalizovaného na 10. chromozomu.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

  1. Medulární karcinom štítné žlázy – manifestuje se obvykle jako první, je vysoce maligní.
  2. Primární hyperparathyreóza – manifestuje se přibližně v 25 %.
  3. Feochromocytom.

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Odlišení od jiných nádorových syndromů. Diagnózu potvrdíme průkazem mutace RET protoonkogenu.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Spočívá v terapii jednotlivých složek. Důležitá je dispenzarizace a potomkům je indikována preventivní totální thyreoidektemie.

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

MEN 2A je závažný syndrom se zvýšenou morbiditou a mortalitou. Důležitá je časná diagnostika, terapie jednotlivých složek a také to, jaké složky syndromu se manifestují.

Syndrom MEN 2B[upravit | editovat zdroj]

Definice a epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Autozomálně dominantně dědičný syndrom s prevalencí 1–3 případy na 100 000 obyvatel. Složkami syndromu jsou: medulární karcinom štítné žlázy, feochromocytom, slizniční neuromy.

Etiopatogeneze[upravit | editovat zdroj]

Mutace RET protoonkogenu lokalizovaného na 10. chromozomu.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Slizniční neuromy
  1. Medulární karcinom štítné žlázy – přítomný v 100 % případů.
  2. Feochromocytom – přítomní v 50 % případů, často bilaterálně.
  3. Slizniční neuromy – v 100 % případů, marfanoidní habitus (70 %) a střevní ganglioneuromy.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Průkaz jednotlivých součástí syndromu a průkaz mutace RET protoonkogenu.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Pro průkaz syndromu je indikována preventivní totální thyreoidektemie ještě před manifestací karcinomu, taktéž potomkům. Dále se využívá terapie jednotlivých složek, důležitá je dispenzarizace s aktivním vyhledáváním a časnou diagnostikou.

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

MEN 2B je závažný syndrom se zvýšenou morbiditou a mortalitou. Důležitá je časná diagnostika, terapie jednotlivých složek a také to, jaké složky syndromu se manifestují.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

WikiVideo.svgSyndrom MEN - YouTube video

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČEŠKA, Richard a Vladimír TESAŘ, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. ISBN 978-80-7387-423-0.
  • ZÁMEČNÍK, Josef. Patologie. 2. vydání. Praha : LD, s.r.o - PRAGER PUBLISHING, 2024. s. 779. ISBN 978-80-11-04919-5.