Feochromocytom
Jedná se o vzácný nádor z chromafinních bb. dřeně nadledvin. Nejvíce se vyskytuje ve 3. a 5. dekádě.
Tzv. nádor s pravidlem 10: 10% bilaterálně, 10% extraadrenálně (karotická tělíska, paraaortální oblast, ale i např. močový měchýř), 10% je součástí syndromů (MEN 2A/B, fakomatózy - VHL, Sturge-Weber, NF1), 10% maligní (metastázy, nehodnotí se dle histologie), 10% není v asociaci s hypertenzí, 10% se vyskytuje u dětí
Etiologie a rizikové faktory[edit | edit source]
Často se vyskytuje jako součást familiárních syndromů (MEN 2A, 2B, neurofibromatóza typu I, von Hippel-Lindau aj.)
Klinické projevy[edit | edit source]
Nejčastěji se vyskytujícím klinickým projevem je hypertenze z nadprodukce katecholaminů, která může být stálá i záchvatovitá. Záchvat hypertenze lze vyprovokovat operací, cvičením nebo traumatem. Vzestupy TK mohou být extrémní a dosahovat hodnost přes 250/140 mmHg. Charakter hypertenze je ovlivněn také typem vylučovaných katecholaminů. Noradrenalin způsobí nadměrnou vazokonstrikcí diastolickou hypertenzi, adrenalin stimulací β1 receptorů vede k systolické hypertenzi,
tachykardii,
pocení a
třesu.
Méně často se projevuje bolestmi hlavy, palpitacemi, tachykardií, pocením,
úzkostmi,
zblednutím,
flushem, tremorem, zrakovými poruchami. Vzácněji se vyskytuje
bolest na hrudi a
dušnost.
Diagnostika[edit | edit source]
- Laboratorní diagnostika
- Nejcitlivější metodou je stanovení plazmatických metanefrinů, případně metanefrinů v moči. Nižší výtěžnost má stanovení katecholaminů v moči nebo plazmatických katecholaminů (ty jsou ovlivněny velkou variabilitou hladin v cirkulaci). Dále stanovujeme kys. vanilmandlovou v moči, která má rovněž nižší senzitivitu.
- Zobrazovací metody
- Mezi základní zobrazovací metody patří CT, MRI, PET/CT (18F-fluorodopamin, méně specifická 18F-FDG), a SPECT (MIBG).
Výskyt[edit | edit source]
97 % je lokalizováno v dutině břišní (vedle nadledviny ještě na mezenteriu či v oblasti měchýře), 2–3 % v hrudníku a 1 % na krku (proto CT břicha, hrudníku a krku).
Histopatologie[edit | edit source]
Asi 10 % jich má maligní charakter, k jejich odlišení se užívá vyšetření DNA ploidie nebo mitotického indexu.
Staging[edit | edit source]
Neexistuje, v praxi dělíme na lokalizované, lokálně pokročilé a meta stádium.
Terapie[edit | edit source]
Standardním výkonem je terapie chirurgická – adrenalektomie (nutná předoperační příprava: alfa1 blokátory, volumoterapie – předchází významnému poklesu TK po výkonu, tj. při následujícím poklesu katecholaminů). Dále lze využít radioterapie, například při KI operace nebo uzlinovém postižení (paliativní ozáření). Na metastázy je vhodné využít i.v. aplikace radioizotopu 131I-MIBG (akumuluje ho asi 1/3 feochromocytomů). Chemoterapie se užívá spíše paliativně – CVD (cyklofosfamid, vinkristin a dakarbazin, umožní snížení dávek antihypertenziv. Symptomatická léčba zahrnuje inhibitory α1-adrenergních receptorů (prazosin), případně β blokátory a antagonisty Ca kanálů, diuretika jsou nevhodná.
Prognóza[edit | edit source]
Více než 90 % lze trvale vyléčit.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Zdroj[edit | edit source]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2010. [cit. 2009]. <http://jirben.wz.cz>.
Použitá literatura[edit | edit source]
- ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2004. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.
- SAMEŠ, Martin, et al. Neurochirurgie : Učebnice pro lékařské fakulty a postgraduální studium příbuzných oborů. 1. vydání. Praha : Maxdorf, 2005. 127 s. s. 79. ISBN 80-7345-072-0.
- ČEŠKA, Richard, ŠTULC, Tomáš, Vladimír TESAŘ a Milan LUKÁŠ, et al. Interna. 3. vydání. Praha : Stanislav Juhaňák - Triton, 2020. 964 s. ISBN 978-80-7553-780-5.