Myšlení a jeho poruchy

Z WikiSkript

Myšlení nemůžeme zcela oddělit od vědomí a vnímání. Musíme ho vždy vnímat ve vztahu k nějakému cíli. Jako synonymum k myšlení se často používá pojem kognitivní funkce.

Obecná charakteristika[upravit | editovat zdroj]

Obecnou charakteristikou myšlení je poznávací proces probíhající mezi subjektem a objektem. Jde prakticky o činnost zaměřenou k řešení problému – vyžaduje integraci a korelaci informací v čase a prostoru.

Základním elementem myšlení je pojem. Vytváření pojmu se zakládá na abstrakci, to znamená na odhalování základního rysu a vlastností elementu

Jak se jedinec naučí chápat vztahy?
  • elementová asocianistická teorie – vztahy jsou dodatečně konstruovány ve vědomí na základě zvyku,
  • tvarová teorie – vztahy jsou vnímány jako součást nadřazených struktur.

Základem chápání je patrně manipulace s předměty a schopnost vyššího stupně abstrakce (jedinec si v mysli představuje, co by se s předměty stalo, kdyby… ). Myšlení hodnotíme hlavně podle slovního projevu – podle řeči a podle způsobu, jakým nám pacient informace sděluje.

Kvantitativní poruchy myšlení[upravit | editovat zdroj]

Pochybuji, tedy myslím. Myslím, tedy jsem. (René Descartes)

Jsou vyjádřeny hlavně postupem myšlení. Může jít o poruchu:

  • tempa myšlení,
  • zaměření myšlení.

Poruchy tempa[upravit | editovat zdroj]

Tempo myšlení může být buď zpomalené, nebo zrychlené.

Bradypsychismus (útlum myšlení)[upravit | editovat zdroj]

Celkové myšlení je pomalé, málo spontánní a činí obtíže. Pacient odpovídá s latencí. Představy se mu vybavují pomalu. Při závažném útlumu myšlení pacient nepromluví ani slovo (mutismus). Mutismus může být elektivní – tzv. mluvní negativismus = vůči konkrétní osobě, či v určitém prostředí.

Etiologie

Může se objevit při únavě, vyčerpání, demenci, oligofrenii, depresi.

Tachypsychismus (překotné myšlení)[upravit | editovat zdroj]

Myšlení může být vystupňováno až v myšlenkový trysk. Pacient mluví rychle a mnoho (logorhea). Někdy mluví až nesrozumitelně. Někdy řeč nestačí myšlení a pacient skáče z jednoho tématu na druhé, protože už přemýšlí o další věci. To budí dojem inkoherence. Jedná se však o pseudoinkoherenci, která může být zaměněna s inkoherentním myšlením při schizofrenii.

Etiologie

Může se objevit při manických stavech, hypománii, lehké intoxikaci alkoholem, drogami, apod.

Poruchy zaměření[upravit | editovat zdroj]

Není ovlivněna dynamická stránka myšlení. Jde o schopnost či neschopnost udržet determinující tendenci myšlení

Roztržité myšlení[upravit | editovat zdroj]

Je rušeno nějakým problémem, který subjekt zaměstnává, a proto se špatně soustředí.

Zabíhavé myšlení[upravit | editovat zdroj]

Vyprávění sice pokračuje k danému cíli, ale během monologu pacient odbočuje k vedlejším tématům. Zabíhavé myšlení může odrážet nedostatek intelektu. Subjekt nedokáže určit, co je důležité a co není.

Ulpívavé myšlení[upravit | editovat zdroj]

Pacient ulpívá na jednom slově nebo větě, kterou stále opakuje (perseverace). Běžně se vyskytuje při ospalosti, únavě, opilosti. Paticky můžeme ulpívavé myšlení vidět u organických poruch – hlavně u rozsáhlých nebo difúzních poškození mozku.

Nevýpravné myšlení[upravit | editovat zdroj]

Subjekt se stále točí kolem jedné myšlenky. Vyskytuje se u starých lidí, při demenci, mentální retardaci.

Kvalitativní poruchy myšlení[upravit | editovat zdroj]

Patří sem poruchy, které se svou kvalitou výrazně odlišují od normálně probíhajícího myšlení.

Myšlenkový záraz[upravit | editovat zdroj]

Nemocný normálně mluví, ale náhle se zastaví (i uprostřed slova) bez zjevného podnětu. Tento patický jev se vyskytuje u schizofrenie.

Nesouvislé (inkoherentní) myšlení[upravit | editovat zdroj]

Dochází k rozvolnění asociací. Myšlenky nejsou logicky řazeny za sebou, ztrácí se obsahová souvislost. Slova nejsou správně vázána.

Zmatené myšlení[upravit | editovat zdroj]

Determinující tendence zde mizí. Vjemy jsou nejasné, může jít až o iluze. Vědomí má snový charakter. Doprovází stavy obluzeného vědomí (delirium)

Autistické (dereistické) myšlení[upravit | editovat zdroj]

Myšlení je unášeno vlastní fantazií. Samo o sobě není patické. Tím začíná být až tehdy, když je nemocný nedovede přerušit podle potřeby a nerozezná představy od skutečnosti.

Magické (symbolické) myšlení[upravit | editovat zdroj]

Je blízké pověře. Připisuje jevům tajemný význam. Vyskytuje se paticky u schizofrenie, v normě např. pod vlivem kulturních vlivů.

Bludy[upravit | editovat zdroj]

Blud je mylné přesvědčení, vzniklé z chorobných duševních předpokladů na chorobném psychotickém podkladě, kterému nemocný chorobně věří a které má patický vliv na jeho jednání.[1]

CAVE!!! Nelze říci, že je to jen mylné přesvědčení (to nacházíme občas i normálně), je ovšem založeno na patologickém podkladě.

Blud je podobný víře a vzniká na bázi emoční. Někdy lze zachytit před vytvořením bludu patickou náladu – pacient je neklidný, má obavy, že se něco kolem děje → po sléze dospěje k vysvětlení. V tomto okamžiku vzniká blud.

Pacient má přitom dojem, že ke svému poznatku dospěl na základě nezvratných důkazů a jeho přesvědčení je nevyvratitelné.

  • Bludy mohou být podpořeny dalšími fenomény – iluzemi, halucinacemi, klamy:
    • každá snaha okolí vyvrátit blud vede ke vzniku nového bludu.

Dělení[upravit | editovat zdroj]

  1. Bludy paranoidní (vztahovačné)
    • perzekuční – nemocný je přesvědčen, že mu chce někdo (soused, manželka, vláda,...) škodit,
    • emulační – žárlivecký, hlavně u alkoholových psychóz (př.: „Všichni vědí, že mě podvádíš!“),
    • erotomanické – nevývratné přesvědčení, že nemocného někdo miluje, např. moderátorka v TV, vzácný blud.
  2. Bludy makromanické (velikášské) – podmíněné zvýšenou náladou = hlavně u psychotické mánie
    • religiózní – nemocný je přesvědčen, že je např. Ježíš, anděl,
    • originární – pacient je nevývratně přesvědčen o svém vznešeném původu. Např. se považuje za šlechtice,
    • inventorní – nevývratné přesvědčení, že nemocný vynalezl nějakou převratnou věc. Obvykle je to však nesmysl.
  3. Bludy mikromanické – pacient je v depresivní náladě (např. se obviňuje, že něco zavinil):
    • úkorné – pacient má např. pocit, že je zbytečně na světě, že si nezaslouží snídaní, když děti v Africe umírají hlady, apod.,
    • hypochondrické – pacient je přesvědčen o tom, že je vážně, až smrtelně nemocen,
    • autoakusační (sebeobviňující).
  4. Jiné
    • pseudomegalomanské (př.: „Mojí vinou je zničen svět.“),
    • blud enormity (př.: „Vymočím se a zatopím celý svět“).

Vtíravé myšlenky, obsese[upravit | editovat zdroj]

Vtírají se do mysli jedince proti jeho vůli a nedají se potlačit. Pacient je vnímá jako cizí element a ruší jeho myšlení. Při pokusu bránit obsedantním myšlenkám vzniká silná úzkost. Mírné formy jsou velmi časté, těžké formy mohou i invalidizovat.

CAVE!!! Na rozdíl od bludů má nemocný náhled na poruchu.

Rozdělení obsesivních myšlenek[upravit | editovat zdroj]

  1. Nejistota a pochybnost – pacient si není jist, zda zamknul dveře, zhasnul světlo, apod. → musí se vrátit.
  2. Obavy = různé fobie:
    • klaustrofobie = strach z uzavřených prostor,
    • aichmofobie = strach z ostrých předmětů,
    • hypsofobie = strach z výšek,
    • agorafobie = strach z otevřených prostranství,
    • mysofobie = strach ze špíny a ze znečistění dotykem,
    • ereutofobie = strach ze zčervenání(pacienta samého),
    • dysmorfofobie = strach ze znetvoření různých částí těla.
  3. Obsah založen na konkrétní myšlence
    • nutkání vykonat něco, co odporuje vžitým konvencím → př.: nutkání vyslovit sprosté slovo v kostele, nutkání matky vyhodit dítě z okna, apod.

Kompulze[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o cílevědomé jednání, které subjekt koná, aby se zbavil obsese.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Převzato z[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 24.02.2010]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ, et al. Psychiatrie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2012. 466 s. ISBN 978-80-246-1985-9.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. JIŘÍ, Raboch, a Pavlovský, PAVEL. Psychiatrie. - vydání. Karolinum Press, 2013. 468 s. ISBN 9788024619859.