Myšlení a jeho poruchy

Myšlení nemůžeme zcela oddělit od vědomí a vnímání. Musíme ho vždy vnímat ve vztahu k nějakému cíli. Jako synonymum k myšlení se často používá pojem kognitivní funkce.

Obecná charakteristika

Obecnou charakteristikou myšlení je poznávací proces probíhající mezi subjektem a objektem. Jde prakticky o činnost zaměřenou k řešení problému – vyžaduje integraci a korelaci informací v čase a prostoru.

Základním elementem myšlení je pojem. Vytváření pojmu se zakládá na abstrakci, to znamená na odhalování základního rysu a vlastností elementu

Jak se jedinec naučí chápat vztahy?

• elementová asocianistická teorie – vztahy jsou dodatečně konstruovány ve vědomí na základě zvyku,
• tvarová teorie – vztahy jsou vnímány jako součást nadřazených struktur.

Základem chápání je patrně manipulace s předměty a schopnost vyššího stupně abstrakce (jedinec si v mysli představuje, co by se s předměty stalo, kdyby… ). Myšlení hodnotíme hlavně podle slovního projevu – podle řeči a podle způsobu, jakým nám pacient informace sděluje.

Kvantitativní poruchy myšlení

Pochybuji, tedy myslím. Myslím, tedy jsem. (René Descartes)

Jsou vyjádřeny hlavně postupem myšlení. Může jít o poruchu:

• tempa myšlení,
• zaměření myšlení.

Poruchy tempa

Tempo myšlení může být buď zpomalené, nebo zrychlené.

Bradypsychismus (útlum myšlení)

Celkové myšlení je pomalé, málo spontánní a činí obtíže. Pacient odpovídá s latencí. Představy se mu vybavují pomalu. Při závažném útlumu myšlení pacient nepromluví ani slovo (mutismus). Mutismus může být elektivní – tzv. mluvní negativismus = vůči konkrétní osobě, či v určitém prostředí.

Etiologie

Může se objevit při únavě, vyčerpání, demenci, oligofrenii, depresi.

Tachypsychismus (překotné myšlení)

Myšlení může být vystupňováno až v myšlenkový trysk. Pacient mluví rychle a mnoho (logorhea). Někdy mluví až nesrozumitelně. Někdy řeč nestačí myšlení a pacient skáče z jednoho tématu na druhé, protože už přemýšlí o další věci. To budí dojem inkoherence. Jedná se však o pseudoinkoherenci, která může být zaměněna s inkoherentním myšlením při schizofrenii.

Etiologie

Může se objevit při manických stavech, hypománii, lehké intoxikaci alkoholem, drogami, apod.

Poruchy zaměření

Není ovlivněna dynamická stránka myšlení. Jde o schopnost či neschopnost udržet determinující tendenci myšlení

Roztržité myšlení

Je rušeno nějakým problémem, který subjekt zaměstnává, a proto se špatně soustředí.

Zabíhavé myšlení

Vyprávění sice pokračuje k danému cíli, ale během monologu pacient odbočuje k vedlejším tématům. Zabíhavé myšlení může odrážet nedostatek intelektu. Subjekt nedokáže určit, co je důležité a co není.

Ulpívavé myšlení

Pacient ulpívá na jednom slově nebo větě, kterou stále opakuje (perseverace). Běžně se vyskytuje při ospalosti, únavě, opilosti. Paticky můžeme ulpívavé myšlení vidět u organických poruch – hlavně u rozsáhlých nebo difuzních poškození mozku.

Nevýpravné myšlení

Subjekt se stále točí kolem jedné myšlenky. Vyskytuje se u starých lidí, při demenci, mentální retardaci.

Kvalitativní poruchy myšlení

Patří sem poruchy, které se svou kvalitou výrazně odlišují od normálně probíhajícího myšlení.

Myšlenkový záraz

Nemocný normálně mluví, ale náhle se zastaví (i uprostřed slova) bez zjevného podnětu. Tento patický jev se vyskytuje u schizofrenie.

Nesouvislé (inkoherentní) myšlení

Dochází k rozvolnění asociací. Myšlenky nejsou logicky řazeny za sebou, ztrácí se obsahová souvislost. Slova nejsou správně vázána.

Zmatené myšlení

Determinující tendence zde mizí. Vjemy jsou nejasné, může jít až o iluze. Vědomí má snový charakter. Doprovází stavy obluzeného vědomí (delirium)

Autistické (dereistické) myšlení

Myšlení je unášeno vlastní fantazií. Samo o sobě není patické. Tím začíná být až tehdy, když je dotyčný nedovede přerušit podle potřeby a nerozezná představy od skutečnosti.

Magické (symbolické) myšlení

Je blízké pověře. Připisuje jevům tajemný význam. Vyskytuje se paticky u schizofrenie, v normě např. pod vlivem kulturních vlivů.

Bludy

Blud je mylné přesvědčení, vzniklé z chorobných duševních předpokladů na chorobném psychotickém podkladě, kterému nemocný chorobně věří a které má patický vliv na jeho jednání.

Nelze říci, že je to jen mylné přesvědčení (to nacházíme občas i normálně), je ovšem založeno na patologickém podkladě.

Blud je podobný víře a vzniká na bázi emoční. Někdy lze zachytit před vytvořením bludu patickou náladu – pacient je neklidný, má obavy, že se něco kolem děje → po sléze dospěje k vysvětlení. V tomto okamžiku vzniká blud.

Pacient má přitom dojem, že ke svému poznatku dospěl na základě nezvratných důkazů a jeho přesvědčení je nevyvratitelné.

• Bludy mohou být podpořeny dalšími fenomény – iluzemi, halucinacemi, klamy:
  • každá snaha okolí vyvrátit blud vede ke vzniku nového bludu.

Dělení

1. Bludy paranoidní (vztahovačné)
   • perzekuční – nemocný je přesvědčen, že mu chce někdo (soused, manželka, vláda,...) škodit,
   • emulační – žárlivecký, hlavně u alkoholových psychóz (př.: „Všichni vědí, že mě podvádíš!“),
   • erotomanické – nevývratné přesvědčení, že nemocného někdo miluje, např. moderátorka v TV, vzácný blud.
2. Bludy makromanické (velikášské) – podmíněné zvýšenou náladou = hlavně u psychotické mánie
   • religiózní – nemocný je přesvědčen, že je např. Ježíš, anděl,
   • originární – pacient je nevývratně přesvědčen o svém vznešeném původu. Např. se považuje za šlechtice,
   • inventorní – nevývratné přesvědčení, že nemocný vynalezl nějakou převratnou věc. Obvykle je to však nesmysl.
3. Bludy mikromanické – pacient je v depresivní náladě (např. se obviňuje, že něco zavinil):
   • úkorné – pacient má např. pocit, že je zbytečně na světě, že si nezaslouží snídaní, když děti v Africe umírají hlady, apod.,
   • hypochondrické – pacient je přesvědčen o tom, že je vážně, až smrtelně nemocen,
   • autoakusační (sebeobviňující).
4. Jiné
   • pseudomegalomanské (př.: „Mojí vinou je zničen svět.“),
   • blud enormity (př.: „Vymočím se a zatopím celý svět“).

Vtíravé myšlenky, obsese

Vtírají se do mysli jedince proti jeho vůli a nedají se potlačit. Pacient je vnímá jako cizí element a ruší jeho myšlení. Při pokusu bránit obsedantním myšlenkám vzniká silná úzkost. Mírné formy jsou velmi časté, těžké formy mohou i invalidizovat.

Na rozdíl od bludů má nemocný náhled na poruchu.

Rozdělení obsesivních myšlenek

1. Nejistota a pochybnost – pacient si není jist, zda zamknul dveře, zhasnul světlo, apod. → musí se vrátit.
2. Obavy = různé fobie:
   • klaustrofobie = strach z uzavřených prostor,
   • aichmofobie = strach z ostrých předmětů,
   • hypsofobie = strach z výšek,
   • agorafobie = strach z otevřených prostranství,
   • mysofobie = strach ze špíny a ze znečistění dotykem,
   • ereutofobie = strach ze zčervenání(pacienta samého),
   • dysmorfofobie = strach ze znetvoření různých částí těla.
3. Obsah založen na konkrétní myšlence
   • nutkání vykonat něco, co odporuje vžitým konvencím → př.: nutkání vyslovit sprosté slovo v kostele, nutkání matky vyhodit dítě z okna, apod.

Kompulze

Jedná se o cílevědomé jednání, které subjekt koná, aby se zbavil obsese.

Odkazy

Související články

• Fobie
• Schizofrenie

Externí odkazy

• Blud – česká Wikipedie
• Blud – anglická Wikipedie

Převzato z

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 24.02.2010]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura

• RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ, et al. Psychiatrie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2012. 466 s. ISBN 978-80-246-1985-9.