Populační polymorfismy a jejich příčiny

Z WikiSkript
  • Populace, kde genová frekvence nejčastější alely je menší nebo rovna 0,99 (99%) je polymorfní pro daný znak.
  • Ovšem, tato uvedená hodnota není žádnou objektivní hranicí, ale byla pouze stanovena dohodou.
  • Nejvhodnější je stanovovat stupeň polymorfismu pomocí heterozygosity, která je definována:
H = 1 - \sum_{i=1}^m x_i^2
kde m = počet alel sledovaného genu a xi = genová frekvence i-té alely (platí C-H-W: x1+x2...+xm=1)
nebo slovně jako zastoupení jedinců v populaci, kteří jsou heterozygotní pro určitý lokus.
  • Příklad: V populaci je zastoupení alely p=0,5 a q=0,5.
H = 1 - \sum_{i=1}^m x_i^2 =1-0,5^2-0,5^2=1-0,25-0,25=0,5 (50%)
Toto je také maximum, kterého lze dosáhnout. Platí, že čím větší je m a nerovnoměrněji rozložená frekvence x, tím menší je H.
Minimum by bylo pro p → 1 a q → 0 (H ≈ 0), kde by tedy byla naprostá většina homozygotů.
  • Heterozygosita nám tedy může sloužit jako dobré měřítko mezi subpopulacemi jedné populace.

Stabilní polymorfismus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Přechodný polymorfismus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • V populaci, kdy díky selekci je jedna alela postupně nahrazována jinou, jako je tomu např. při selekci proti homozygotům.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <https://www.stefajir.cz/>.