Portál:Otázky z psychiatrie (1. LF UK, VL)/65. Otázka

			65. Otázka
			Speciální psychiatrie; 25. Somatoformní poruchy
			Otázky z psychiatrie (1. LF UK, VL)
			Předchozí • Další

Somatizační porucha

Somatizační poruchu popsal P. Briquet jako dramatické zdravotní potíže s nejasnou příčinou. Jedná se o opakované měnící se tělesné příznaky, na jejichž základě pacient vyžaduje léčbu specialistů. Pacient předkládá působivé popisy různorodých potíží, zahrnující bolesti břicha, gastrointestinální potíže, zvracení a reflux potravy, průjmy. Může se také jednat o kožní potíže, vyrážky, bolesti končetin a kloubů, případně hluchotu a poruchy jiných vjemů.

Prevalence

Četnost výskytu je u žen okolo 2 %, u mužů se tato porucha vyskytuje mnohem méně. Část symptomů splňuje až 10 % populace, v těchto případech však nebývá klasifikována somatizační porucha. Porucha má počátek v dospívání a časné adolescenci, její průběh bývá chronický s kolísající intenzitou.

Komplikace

Komplikace nastávají jako důsledek častých návštěv lékaře. Rizikové mohou být opakované operace, vysoké dávky užívaných látek se sklonem ke vzniku závislosti, může následovat také narušení sociálních vztahů.

Diagnostika

Postiženo bývá zpravidla více orgánových soustav, přičemž laboratorní výsledky zůstávají i po dlouhodobém zkoumání negativní. Pro správnou diagnostiku somatizační poruchy je nutných 6 příznaků zahrnujících alespoň dvě orgánové soustavy, přičemž uplynula doba minimálně 2 let bez jakýchkoliv nálezů. Při diagnostice této poruchy bývá často obtížné ji odlišit od skutečných somatogenně podmíněných poruch. Jedná se především o systémové choroby (lupus erythematodes, roztroušená skleróza, akutní intermitentní porfyrie, hematochromatóza).

Výše popisované syndromy se vyskytují také jako součást dalších duševních poruch:

•  afektivní poruchy (porucha spánku, libida, chuť k jídlu),
•  panická porucha (bušení srdce, bolesti hrudníku, závratě, pocení),
•  schizofrenie.

Léčba

Somatizační porucha je obtížně léčitelná. Psychiatr především informuje o vztahu tělesných a duševních procesů a pokusí se tak přinést pacientovi nadhled nad jeho nemocí. Přínosné také je, pokud pacient setrvá u stejného lékaře a je ubezpečen, že se nejedná o pravé fyzické potíže. Zavádějí se i nové léčebné metody biofeedback, která je založena na svalové relaxaci. V malých dávkách může být k užitku také podávání antidepresiv a anxyolitik.

Hypochondrická porucha

Hypochondrická porucha je charakteristická strachem, že postižený trpí některou závažnou chorobou, aniž by však byly přítomny symptomy. Pro diagnostiku je potřebná přítomnost obav z alespoň dvou závažných onemocnění v průběhu 6 měsíců, přičemž výsledky vyšetření souvisejících s potenciálním onemocněním jsou negativní. Odhaduje se prevalence 10–20 % pacientů navštěvujících praktické lékaře.

Při diagnostice je opět nutno odlišit od reálných somatických chorob. Symptomy mohou být také součástí úzkostných poruch nebo v rámci schizofrenie a afektivních poruch.

V léčbě hypochondrické poruchy se využívá psychoterapie, která bývá obvykle časově náročná. Lékař by se měl zabývat především sociálními a interpersonálními problémy pacienta tak, aby se pacient naučil zvládat své obavy. Pokud postižený zároveň trpí hlubší depresí, může být užitečné nasazení antidepresiv.

Somatoformní vegetativní dysfunkce

Symptomy u somatoformní vegetativní dysfunkce jsou podobné jako u předchozích poruch, ale pacienti si stěžují především na fungování orgánů inervovaných vegetativním nervstvem.

Často postižené soustavy:

•  srdce a kardiovaskulární systém (srdeční neuróza, da Costův syndrom, neurocirkulační astenie),
•  horní GIT (psychogenní aerofagie, škytavka, žaludeční neuróza),
•  dolní GIT (psychogenní syndrom dráždivého tračníku, psychogenní průjem a plynatost),
•  respirační systém (hypoventilace),
•  urogenitální systém (psychogenní polakisurie a dysurie).

Přetrvávající somatoformní bolestivá porucha

Přetrvávající somatoformní bolestivá porucha se projevuje nevysvětlitelnými bolestmi o velké intenzitě, které ovlivňují pozornost pacienta a způsobují problémy, přetrvávající po dobu alespoň 6 měsíců. V léčbě se podávají anxiolytika, nevhodná jsou analgetika, přestože jsou pacientem vyžadována. Užitečné také může být užívání antidepresiv v souladu s komplexním psychoterapeutickým přístupem.