Anxiolytika

Z WikiSkript
Alprazolam (vzorec)
Alprazolam (molekula 3D)

Anxiolytika odstraňují úzkost (anxietu), psychickou tenzi a napětí, strach (fobie), trému apod. Nehodí se k léčbě psychóz. Strach a úzkost jsou běžnými prožitky, nemusí být patologickým symptomem. Není snadné rozhodnout, kdy je možno ponechat postiženého bez léčby, kdy je třeba již zasáhnout farmakoterapeuticky nebo psychoterapeuticky. Anxiolytika je vhodné použít zpravidla tam, kde úzkost a strach u daného jedince způsobují somatické obtíže (bušení srdce, průjmy, pocení apod.).

Farmakoterapie by měla být co nejkratší, aby umožnila překlenout životní krize, které vedly k anxietě. V některých případech se nelze vyhnout dlouhodobému podávání. Nevýhodou užívání anxiolytik je, že někteří jedinci volí raději farmakoterapii před řešením konfliktních situací a pak již nebývá daleko k lékové závislosti.

Ideální anxiolytikum by nemělo ovlivnit bdělost. Léčivo takových vlastností zatím není k dispozici. Anxiolytika vedou k únavě, ospalosti, ke snížení reaktivity. Jejich centrálně tlumící efekt způsobuje myorelaxaci, má antikonvulzivní využití.

Účinky anxiolytik lze charakterizovat jako: anxiolytické, sedativní a hypnotické, myorelaxační, antikonvulzivní. Jejich vzájemné proporce jsou proměnlivé, závisí na vlastnostech jednotlivých léčiv.

SSRI[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Antidepresiva.

Deriváty propandiolu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tyto léky mají významné myorelaxační působení. Účinky anxiolytické jsou slabší.

GuaifenesinStátní úřad pro kontrolu léčiv: Guaifenesin má účinky anxiolytické i myorelaxační. Využívá se u psychosomatických onemocnění se srdečními palpitacemi, u algických syndromů (psychické tenze s bolestí hlavy). Kombinuje se s analgetiky-antipyretiky k dosažení synergismu. Je vhodný k potlačení trémy při veřejných vystoupeních.

Benzodiazepiny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Hypnotika.

V této indikaci se používají látky s převažujícím účinkem anxiolytickým.

Rozdělení benzodiazepinových anxiolytik podle poločasu eliminace (t1/2); v závorkách jsou uvedeny obvyklé denní dávky pro anxiolytický účinek):

  • s dlouhým t1/2 (> 24 hod):
  • diazepamStátní úřad pro kontrolu léčiv: diazepam (5–40 mg), medazepam (10–60 mg), clobazam (20–30 mg), clonazepamStátní úřad pro kontrolu léčiv: clonazepam (1–8 mg), chlordiazepoxidStátní úřad pro kontrolu léčiv: chlordiazepoxid (10–50 mg);
  • jsou biotransformovány oxidací v játrech;
  • jejich eliminace je prodloužena u nemocných s poruchou jaterní funkce a u starších jedinců;
  • se středně dlouhým t1/2 (12–24 hod):
  • alprazolamStátní úřad pro kontrolu léčiv: alprazolam (0,5–4 mg), bromazepamStátní úřad pro kontrolu léčiv: bromazepam (3–15 mg);
  • s krátkým t1/2 (< 12 hod):
  • oxazepamStátní úřad pro kontrolu léčiv: oxazepam (30–90 mg), tofizopam (50–300 mg), lorazepam (2–6 mg);
  • jsou metabolizovány konjugací s glukuronidy s podstatně nižší závislostí na jaterní funkci.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]