Principy rehabilitace chirurgických nemocných

Z WikiSkript

Rehabilitace znamená znovunabytí dřívějších schopností (nejen fyzických, ale i duševních a sociálních). Léčebná rehabilitace vede k obnovení maximální funkční zdatnosti (ad integrum nebo do maxima rehabilitačního potenciálu). Obnovuje se soběstačnost a práceschopnost. Dochází k nápravě nebo zmírnění škod vyvolaných nemocí nebo úrazem a k prevenci komplikací.

Léčebná rehabilitace zahrnuje:

  • výcvik kompenzačních mechanismů
  • výcvik substitučních mechanismů
  • vybavení potřebnými technickými prostředky (kompenzační pomůcky a nácvik v jejich užívání)
  • prostředky proti bolesti
  • obnova tělesné zdatnosti

Formy léčebné rehabilitace[upravit | editovat zdroj]

  1. léčebná tělesná výchova (fyzioterapie)
  2. ergoterapie
  3. fyzikální terapie
Zvláštní typy rehabilitace[upravit | editovat zdroj]
  • Vojtova metoda reflexní lokomoce – využívá reflexní plazení a reflexní otáčení
  • metoda manželů Bobathových – pohybové obtíže přičítají patologickým tonickým a hlubokým šíjovým reflexům, které nelze překonat v důsledku poruchy CNS – pokud se tyto reflexy podaří utlumit, může se rozvinout normální motorika – hledají se různé reflexní inhibiční polohy k dosažení relaxace (končetiny a trup se uvádějí do opačných poloh, než které zaujímají)

Léčebná tělesná výchova[upravit | editovat zdroj]

Léčebná tělesná výchova je základní metoda léčebné rehabilitace, využívá pohybu (procvičování svalů, vazů a kloubů). Patří do ní:

  • respirační fyzioterapie
    • hygiena dýchacích cest
    • dechová gymnastika
    • poklepová a autogenní drenáž
    • instrumentální techniky (flutter, maska, přefukovací láhve)
  • kondiční cvičení – snažíme se zachovat nebo zlepšit stupeň trénovanosti jedince (zamezit komplikacím – atrofie svalů, kontraktury, omezení hybnosti kloubů, zvýšit tělesnou zdatnost)
    • skupiny pacientů:

           I.          relativní klid na lůžku, cvičení vleže

           II.        cvičení vleže a vsedě

           III.       chodící pacienti

  • relaxace – navození tělesného a duševního uvolnění, odstranit napětí svalů (jóga, masáž, autogenní trénink)
  • pasivní pohyby – tam, kde není možný aktivní pohyb
    • pohyb vykonává fyzioterapeut, přístroj nebo pacient za pomoci zdravé končetiny
    • pohyb v maximálním možném ale nebolestivém rozsahu
    • snažíme se o zachování či zvětšení rozsahu pohybů v kloubech, udržení výživy chrupavek, zabránění kontrakturám
  • aktivní pohyb
    • může být s dopomocí, samostatně s odlehčením, proti gravitaci nebo proti odporu
    • cílem je dosažení plného rozsahu pohybu, mobilizace kloubů, posilování
  • polohování – uložení pacienta nebo části těla do určité polohy (polohování analgetické, korekční – zábrana deformit, preventivní – zábrana dekubitů)
    • změna polohy většinou každé 2 hodiny

Fyzikální léčba[upravit | editovat zdroj]

  1. elektroléčba – ohřev tkání nebo podráždění nervové tkáně
  2. vodoléčba – účinek tepla a chladu
  3. magnetoterapie – analgetický účinek
  4. elektromagnetoterapie – infračervené nebo UV záření
  5. mechanoterapie – masáž, vibrace, akupunktura
  6. ultrazvuk

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ZEMAN, Miroslav a Zdeněk KRŠKA, et al. Chirurgická propedeutika. 34. vydání. Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3770-6.