Principy rehabilitace chirurgických nemocných

Rehabilitace znamená znovunabytí dřívějších schopností (nejen fyzických, ale i duševních a sociálních). Léčebná rehabilitace vede k obnovení maximální funkční zdatnosti (ad integrum nebo do maxima rehabilitačního potenciálu). Obnovuje se soběstačnost a práceschopnost. Dochází k nápravě nebo zmírnění škod vyvolaných nemocí nebo úrazem a k prevenci komplikací.

Léčebná rehabilitace zahrnuje:

• výcvik kompenzačních mechanismů
• výcvik substitučních mechanismů
• vybavení potřebnými technickými prostředky (kompenzační pomůcky a nácvik v jejich užívání)
• prostředky proti bolesti
• obnova tělesné zdatnosti

Formy léčebné rehabilitace

1. léčebná tělesná výchova (fyzioterapie)
2. ergoterapie
3. fyzikální terapie

Zvláštní typy rehabilitace

• Vojtova metoda reflexní lokomoce – využívá reflexní plazení a reflexní otáčení
• metoda manželů Bobathových – pohybové obtíže přičítají patologickým tonickým a hlubokým šíjovým reflexům, které nelze překonat v důsledku poruchy CNS – pokud se tyto reflexy podaří utlumit, může se rozvinout normální motorika – hledají se různé reflexní inhibiční polohy k dosažení relaxace (končetiny a trup se uvádějí do opačných poloh, než které zaujímají)

Léčebná tělesná výchova

Léčebná tělesná výchova je základní metoda léčebné rehabilitace, využívá pohybu (procvičování svalů, vazů a kloubů). Patří do ní:

• respirační fyzioterapie
  • hygiena dýchacích cest
    • funkce: zlepšení průchodnosti dýchacích cest, snížení bronchiální obstrukce, zlepšení ventilačních parametrů, prevence bronchopneumonie, rozvinutí plic, respirační pomůcky
  • dechová gymnastika
  • poklepová a autogenní drenáž
  • instrumentální techniky (flutter, maska, přefukovací láhve)

• kondiční cvičení – snažíme se zachovat nebo zlepšit stupeň trénovanosti jedince (zamezit komplikacím – atrofie svalů, kontraktury, omezení hybnosti kloubů, zvýšit tělesnou zdatnost)
  • skupiny pacientů:

           I.          relativní klid na lůžku, cvičení vleže

           II.        cvičení vleže a vsedě

           III.       chodící pacienti

• relaxace – navození tělesného a duševního uvolnění, odstranit napětí svalů (jóga, masáž, autogenní trénink)
  • postizometrická relaxace (izometrický stah svalu následovaný jeho uvolněním)

• pasivní pohyby – tam, kde není možný aktivní pohyb
  • pohyb vykonává fyzioterapeut, přístroj nebo pacient za pomoci zdravé končetiny
  • pohyb v maximálním možném ale nebolestivém rozsahu
  • snažíme se o zachování či zvětšení rozsahu pohybů v kloubech, udržení výživy chrupavek, zabránění kontrakturám

• aktivní pohyb
  • může být s dopomocí, samostatně s odlehčením, proti gravitaci nebo proti odporu
  • cílem je dosažení plného rozsahu pohybu, mobilizace kloubů, posilování

• polohování – uložení pacienta nebo části těla do určité polohy (polohování analgetické, korekční – zábrana deformit, preventivní – zábrana dekubitů)
  • změna polohy většinou každé 2 hodiny

Fyzikální léčba

1. elektroléčba – ohřev tkání nebo podráždění nervové tkáně
2. vodoléčba – účinek tepla a chladu
3. magnetoterapie – analgetický účinek
4. elektromagnetoterapie – infračervené nebo UV záření
5. mechanoterapie – masáž, vibrace, akupunktura
6. ultrazvuk

Odkazy

Související články

• proleženiny
• dokumentace v chirurgii

Použitá literatura

• ZEMAN, Miroslav a Zdeněk KRŠKA, et al. Chirurgická propedeutika. 34. vydání. Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3770-6.