Proteiny ve slinách

Z WikiSkript

1. Glandula parotis 2. Glandula submandibularis 3. Glandula sublingualis

Slinu jako původně čirou tekutinu produkují slinné žlázy. Po smísení se směsí tekutin v dutině ústní a přidání buněčných komponent se z ní stává tekutina zakalená. Je tvořena z 99 % vodou, zbývající 1 % tvoří látky pevné. Mezi ty patří elektrolyty, malé organické molekuly, mikroorganismy a jejich produkty, buňky výstelky dutiny ústní, exogenní látky a v neposlední řadě proteiny s různou strukturou a funkcemi.

Hlavním zdrojem proteinů jsou slinné žlázy (200-300 proteinů), plazma (část proteinů totiž přestupuje do slin z krve) a buňky přítomné ve slinách. Koncentrace proteinů ve slinách se pohybuje kolem 1–2 g/l.

Funkce proteinů ve slinách[upravit | editovat zdroj]

Jednou z nejdůležitějších funkcí je zpracování potravy, dále pak funkce ochranná (slinný IgA), antimikrobiální působení (laktoferrin, lysozym) a vazba vápenatých iontů zabraňující precipitaci fosforečnanu vápenatého, jehož roztokem je slina přesycená. Jako inhibitory precipitace ve slinných žlázách působí specifické fosfoproteiny, vázající vápenaté kationty.

Dle účinků ve slinách rozdělujeme proteiny na multifunkční a redundantní. V případě multifunkčnosti má protein více funkcí najednou a existují na něm tedy různé domény (např. doména umožňující vazbu na povrch zubu, doména pro vazbu na mikroorganismus). Pokud je protein naopak redundantní, zajišťuje stejnou funkci spolu s jinými proteiny. Takové jsou například proteiny s ochrannou funkcí.

Dělení proteinů[upravit | editovat zdroj]

Proteiny nejčastěji dělíme z hlediska jejich struktury a výskytu, dále pak podle funkce - například proteiny s enzymovou aktivitou (slinná α-amylasa, slinná lipasa, peroxidasa,), proteiny vázající kalcium apod.

Dělení proteinů dle struktury[upravit | editovat zdroj]

Dle struktury můžeme proteiny ve slinách rozdělit na glykoproteiny mucinózní a serózní. Mucinózní se vyznačují vyšším obsahem sacharidové složky (více než 60 %) a vyšší molekulovou hmotností. Do této skupiny řadíme muciny. Ostatní slinné proteiny jsou serózní, mají tedy nižší obsah sacharidové složky a nižší molekulovou hmotnost.

Dělení dle výskytu proteinů[upravit | editovat zdroj]

Dle výskytu dělíme slinné proteiny na specifické, vyskytující se pouze ve slinách (histatiny, kyselé proteiny bohaté na prolin), nespecifické slinné proteiny přítomné v různých tělesných tekutinách (lysozym, muciny, imunoglobuliny) a proteiny pocházející z jiných zdrojů, např. z krve (albumin).

Zastoupení proteinů ve slinách:[upravit | editovat zdroj]

protein objemové množství
Kyselé proteiny bohaté na prolin 40%
Muciny 20%
α-amylasa 20%
Cystatiny 8%
Albumin 6%
Imunoglobuliny 5%
Statheriny 1%
Histatiny 1%


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • FIALOVÁ, Lenka. Sliny [přednáška k předmětu Biochemie a patobiochemie, obor Zubní lékařství, 1. LF UK]. Praha. 15.10.2016.