Pyodermie
Pyodermie jsou hnisavé kožní infekce. Nejčastěji je vyvolává Staphylococcus aureus a betahemolytické streptokoky skupiny A – Streptococcus pyogenes.[1] Mezi nejčastější pyodermie patří impetigo, furunkl, karbunkl, flegmona a erysipelas, u dětí dominuje impetigo contagiosa. Vznik infekce závisí na celkovém stavu organizmu, lokálním stavu kůže, virulentnosti bakterií a vlivu zevního prostředí.
Obrana kůže proti infekci[edit | edit source]
- kůže je osídlena mikroby s nízkou virulencí – tzv. rezidentní bakteriální flórou, která brání osídlení kůže patogenními mikroorganismy;
- korynebakterie a další rezidentní mikroorganismy uvolňují lipázy, které rozkládají kožní maz a uvolněné mastné kyseliny a přispívají k obraně proti patogenním streptokokům a stafylokokům;
- propionibakteria produkují kyselinu propionovou, která má vysokou antimikrobiální aktivitu;
- kožní imunitní systém:
- antigen prezentující Langerhansovy buňky;
- keratinocyty produkující řadu cytokinů, mnoho antimikrobiálních peptidů a proteinů (β-defenzin 2 proti gramnegativním bakteriím a houbám a β-defenzin 3 proti Pseudomonas aeruginosa).[2]
Patogeny a jejich virulence[edit | edit source]
- Staphylococcus aureus – produkuje koagulázu a hemolyziny, které usnadňují průnik infekce podél vlasových folikulů a mazových žláz do hloubky;
- β-hemolytický streptokok skupiny A – produkuje streptokinázu a hyaluronidázu, které umožňují povrchové šíření;
- některé kmeny streptokoků a stafylokoků jsou schopny produkovat exotoxiny, které působí buď přímo (stafylokokový epidermolytický toxin → „syndrom stafylokokové opařené kůže“), nebo uvolněním jiných biologicky aktivních mediátorů, jako jsou cytokiny, vedou ke vzniku syndromu toxického šoku;
- streptokoky a stafylokoky jsou schopny pronikat do krevního řečiště a lymfatických cest a vyvolat diseminované projevy typu koagulopatií a vaskulopatií.[2]
Impetigo contagiosa[edit | edit source]
- nakažlivá kožní infekce postihující povrchové vrstvy kůže (povrchová pyodermie);
- relativně častá, postihuje děti i dospělé, rychle se šíří především v dětských kolektivech (především předškolní a školní děti);
- etiologie: Streptococcus pyogenes, Staphylococcus aureus nebo obojí;
- incidence je vyšší v létě (teplo, vlhko);
- charakteristický klinický obraz, rozlišujeme u něj makulovezikulózní („nebulózní“ – častější), bulózní a smíšenou formu;
- nebulózní forma: červená makulózní ložiska o průměru cca 2 cm, na kterých se tvoří velmi drobné puchýřky → praskají → tvoří se erodovaná zarudlá ložiska → postupně se pokrývají medově žlutými nebo žlutozelenými krustami, vzniklými zasycháním sekretu, velmi rychle se v okolí tvoří další ložiska;
- bulózní forma – etiologie: koaguláza pozitivní Staphylococcus aureus produkující exotoxiny – exfoliatin nebo epidermolytický toxin A nebo B; puchýř (bula) na zarudlé spodině → praská → vznikají mokvající červená ložiska s límečkem šupin na periferii;
- nejčastěji v obličeji, ale mohou být kdekoliv na těle;
- někdy přítomna spádová lymfadenopatie;
- léčba – dle rozsahu projevů:
- lokální: antiseptické roztoky a antibiotické masti (mupirocim, kyselina fusidová, bacitracin aj.);
- celková: antibiotika dle citlivosti;
- při průkazu hemolytických streptokoků typu A je vhodná celková léčba pro riziko vzniku glomerulonefritidy – opakovaně vyšetřit moč.[2]
Perianální dermatitida[edit | edit source]
- etiologie: Streptococcus pyogenes, vzácně Staphylococcus aureus;
- v 70 % případů postihuje chlapce ve věku 6 měsíců až 10 let; v 10 % současně manifestní faryngitida; často recidivuje;
- klinický obraz: zarudnutí obkružující anální otvor, někdy s mírnou infiltrací a otokem → bolestivé fisury a psoriasiformní ložiska krytá žlutavými krustičkami → znesnadňují defekaci;
- léčba: penicilin p.o. po dobu 10 dnů; při stafylokokové infekci klindamycin; + lokálně antibiotická mast.[2]
Hnisavé záněty vlasových a chlupových folikulů[edit | edit source]
- poměrně časté;
- infekci usnadňují mechanické vlivy (tření oděvem, holení atp.) v kombinaci se zapocením a pobytem ve vlhkém prostředí → poškozují ústí folikulů;
- etiologie: Staphylococcus aureus;
- Podle lokalizace zánětu
- ostiofolikulitida – hnisavá pustulka v ústí folikulu → antiseptické či antibiotické roztoky;
- folikulitida – hnisavý zánět celého folikulu, bolestivý → pustula praskne → žlutozelené krusty;
- predisponující faktory: pocení a tření v intertriginózních lokalizacích, oděr oděvem, špatná hygiena, obezita, diabetes;
- antiseptické či antibiotické roztoky, event. při chronickém průběhu celkově antibiotika;
- folikulitida způsobená Pseudomonas aeruginosa („Hot Tub Folliculitis“) – folikulární pustuly s erytémem v okolí;
- po pobytu ve špatně udržovaných a málo chlorovaných bazénech, vířivkách a aquacentrech;
- nejčastěji na trupu, hýždích a dolních končetinách a v místech pod plavkami;
- někdy i lehké celkové příznaky: bolest hlavy, nevolnost, zvýšená teplota a artralgie; infekce močových cest;
- kožní projevy spontánně odezní za 7-10 dní; při komplikacích je vhodná celková léčba antibiotiky;
- furunkl – folikulární kožní absces vznikající z folikulitidy nebo primárně;
- folikulárně vázaná pustula s postupným vznikem zarudlého bolestivého hrbolu s centrálním žlutavým čepem → kolikvace v centrální částí hrbolu → uvolnění centrálního nekrotického čepu → vyprázdnění hnisavého hrbolu → destrukce folikulu → jizva;
- nejčastěji na šíji, v zevním zvukovodu, na nose, v podpaží, na hýždích a ve tříslech;
- lymfadenopatie, někdy i subfebrilie; léčba antibiotiky lokálně popř. celkově;
- karbunkl – vzniká spojením několika sousedních furunklů;
- léčba celkově antibiotiky.[2]
Erysipelas[edit | edit source]
Erysipel neboli růže (lat. erysipelas) je akutní lokalizovaný zánět kůže s alterací celkového stavu (horečka, zimnice, bolest hlavy, vyčerpanost). Nejčastěji se erysipel vyskytuje na nohou a v obličeji. Vstupní bránou infekce je porušená kožní bariéra. Onemocnění má sklon k recidivám.
- hluboká pyodermie – akutní infekce kůže a podkoží provázená celkovými příznaky;
- u dětí vzácně, např. při imunosupresi;
- etiologie: Streptococcus pyogenes, výjimečně jiné bakterie;
- vstupní branou bývá drobná oděrka nebo eroze → šíří se lymfatickými cestami;
- náhlý začátek – zimnicí, třesavkou, nauzeou, bolestí hlavy a horečkou až 40 °C → za několik hodin se na postiženém místě – nejčastěji obličeji nebo končetině – vytvoří edém a erytém vybíhající jazykovitými výběžky do periferie, kůže je na pohmat bolestivá a teplá; zvětšené a bolestivé regionální lymfatické uzliny, někdy s lymfangoitidou;
- léčba: penicilin i. v. nebo i. m. po dobu 10–14 dnů, zakončený aplikací pendeponu; při alergii na penicilin – klindamycin; studené obklady, protizánětlivé masti.[2]
Flegmona[edit | edit source]
Flegmona je akutní neohraničená forma zánětu, která se šíří nejen v kůži, ale také v podkoží a dalších měkkých tkáních. Tkáň je rozbředlá a vytékají z ní kapénky hnisu.
Syndromy vyvolané toxiny[edit | edit source]
- Stafylokokový syndrom opařené kůže (SSS syndrom = Staphylococcal scalded skin syndrome)
- etiologie: stafylokok produkující exfoliatin (nejčastěji fagotyp 71);
- postihuje kojence a malé děti;
- velmi závažné onemocnění provázené alterací celkového stavu dítěte a febriliemi;
- působením exfoliatinu dochází ke vzniku puchýřů až rozsáhlých bul s následnou exfoliací v epidermis – klinický obraz připomíná rozsáhlé popáleniny druhého stupně;
- toxin je uvolňován do organizmu často ze vzdáleného fokálního ložiska (omfalitida, otitida, faryngitida, impetigo), distribuován krevním řečištěm – způsobuje nejprve skarlatiniformní exantém (nejprve v centrálních partiích obličeje, perigenitálně a perianálně);
- léčba: parenterální podávání antistafylokokových antibiotik na pediatrické JIP (riziko poruchy vnitřního prostředí, rozvoje pneumonie a sepse); lokální léčba jako u popálenin;
- Syndrom toxického šoku
- vzácný závažný šokový stav s kožní symptomatologií a multiorgánovým postižením;
- etiologie: stafylokoky a streptokoky produkující toxiny;
- Β-hemolytické streptokoky skupiny A (zdroj: infekce měkkých tkání s bakteriémií) produkují pyrogenní exotoxiny, streptokokové superantigeny a mitogenní faktory;
- stafylokoky (zdroj nebývá zřejmý) produkují toxin toxického šokového syndromu -1, enterotoxiny a exfoliativní toxiny;
- těžký stav, horečka, hypotenze, orgánové postižení (gastrointestinální, renální, CNS, muskuloskeletální a hematologické);
- generalizovaný makulózní exantém → po 1–2 týdnech cárovité olupování kůže zejména dlaní a plosek, malinový jazyk, erytém a eroze sliznic;
- léčba: na pediatrické JIP – protišoková léčba, celkově i. v. antibiotika, event. i i. v. imunoglobuliny.
- etiologie: β-hemolytický streptokok skupiny A produkující pyrogenní exotoxin;
- angína s horečkami → výsev erytematózního makulopapulózního exantému připomínajícího „husí kůži“, drsného na pohmat a postihujícího zejména loketní jamky, axily, podbřišek, třísla a vnitřní strany stehen; v obličeji zarudnutí s výbledem okolo úst, malinový jazyk, na patře drobné petechie → po 1–2 týdnech dochází k cárovitému olupování kůže hlavně na dlaních a ploskách;
- léčba: parenterálně penicilin, event. cefalosporiny nebo klindamycin; izolace nemocného doma nebo na infekčním oddělení.[2]
Galerie[edit | edit source]
Odkazy[edit | edit source]
Použitá literatura[edit | edit source]
- ŠTORK, Jiří. Dermatovenerologie. - vydání. Galén, 2008. 502 s. ISBN 9788072623716.
Reference[edit | edit source]
- ↑ MUDR. ČAPKOVÁ, Štěpánka. Hnisavé kožní infekce (pyodermie). POSTGRADUÁLNÍ MEDICÍNA. 2009, roč. 10, vol. 6, s. 38-43, ISSN 1212-4184.
- ↑ a b c d e f g BARTOŇOVÁ, Jiřina. Bakteriální onemocnění kůže v dětské ambulanci. Pediatrie pro praxi [online]. 2014, roč. 15, vol. 4, s. 206-208, dostupné také z <https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2014/04/06.pdf>.