Celulitis

From WikiSkripta

(Redirected from Flegmona)

Tento článek pojednává o akutním hnisavém zánětu kůže a podkoží. O nekomplikovaném podkožním nálezu pojednává článek Celulitida.

Celulitis (celulitida, flegmóna) je akutní hnisavý zánět kůže (dermis) a přilehlých podkožních tkání (hypodermis) šířící se do okolí s celkovou alterací stavu. Původcem jsou betahemolytické streptokoky skupiny A (Streptococcus pyogenes) nebo Staphylococcus aureus. Vzniká často z impetiga (lokalizovaný zánět kůže bez alterace celkového stavu). Onemocnění se nejčastěji přenáší přímým kontaktem s nemocnou osobou nebo s asymptomatickým nosičem, může k němu dojít i přes kontaminované předměty nebo mechanismem autoinfekce.

Celulitis na levé noze

Klinický obraz[edit | edit source]

Po kontaktu s infekcí se příznaky objevují za 6 hodin až 2 dny.[1] Kůže je teplá, bolestivá, erytematózní, vznikají vezikuly měnící se v buly se zkaleným obsahem. Při stisku může vytékat řídký sekret. Regionální uzliny mohou být zvětšené. Objevují se i systémové příznaky jako je horečka s třesavkou a zimnicí. U starých osob může být stav doprovázen neklidem, nechutenstvím a změnou chování.

Diferenciální diagnostika[edit | edit source]

Diferenciálně diagnosticky je nutné odlišit od erysipelu. Celulitis není na kůži přesně ohraničena, erysipel zpravidla jazykovitě vybíhá.

Komplikace[edit | edit source]

Mezi komplikace patří:

Diagnostika[edit | edit source]

Určující je klinický obraz doplněný o průkaz původce v hemokultuře nebo v sekretu z postiženého místa. Velmi bolestivá ložiska kontrolujeme ultrazvukem pro odhalení abscesu.

Terapie[edit | edit source]

Zahajujeme zpravidla oxacilinem, cefalosporiny 1. a 2. generace či klindamycinem.[2] Při kultivačním průkazu rezistentního Staphylococca (MRSA) vankomycin a tigecyklin.[1] Lokálně drenujeme absces, elevujeme postiženou končetinu, podle situace antikoagulační léčba.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. a b ROZSYPAL, Hanuš. Základy infekčního lékařství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2015. 566 s. s. 293–294. ISBN 978-80-246-2932-2.
  2. BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 651 s. s. 493. ISBN 978-80-7262-644-1.

Použitá literatura[edit | edit source]

  • BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
  • HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
  • ROZSYPAL, Hanuš. Základy infekčního lékařství. 1. vydání. Karolinum, 2015. 566 s. ISBN 978-80-246-2932-2.