RTG terapie

From WikiSkripta

Podrobněji zpracované téma na odkazu: Radioterapie

Úvod[edit | edit source]

Změněno.png
Rentgenové záření předává při průchodu hmotou svoji energii hmotě – způsobuje ionizaci atomů a molekul. V biologickém prostředí toto zvýšení energie zahájí sled pochodů vedoucí, dle množství absorbované dávky záření, k degenerativním pochodům na různých úrovních organismu. Tyto vlastnosti ionizujícího záření jsou využívány k léčení onkologických pacientů.

Rozdělení[edit | edit source]

Podle lokalizace, objemu a podle radiosenzitivity nádoru je volena pronikavost použitého záření.

  • Povrchová radioterapie – užívá se na nádory na kůži, sliznicích, pracuje s napětím 50–60 kV
  • Polohloubková radioterapie – terapie nádorů těsně pod kůží, používají se všechny konvenční rentgenové přístroje s nastavením energie fotonů do 100 keV
  • Konvenční hloubková radioterapie – ozařování i hlouběji uložených nádorů, rentgenové přístroje s energií fotonů 200–400 keV
  • Vysokovoltážní radioterapie – ozařování tumorů uložených v hloubce, energie okolo 1 MeV

Fyzikální pohled[edit | edit source]

Clinac se dvěma rentgeny. FN Motol, Praha, 2006-12-01

Zdroje záření[edit | edit source]

Radionuklidy

  • emitující gama záření
    • Kobaltové radionuklidy (60Co) se používají pro hloubkovou radioterapii. Využívají se v Leksellově gama noži.
    • Cesiové radionuklidy (137Cs) ozařují maximálně do hloubky 5 cm. 
  • terapeutické radionuklidy: radionuklidy, které se vpraví do těla a specificky se vychytávají v určitých tkáních
    • 131I
    • 85Sr

Urychlovače částic

Profil prředávané dávky záření do tkání

Medicínský pohled[edit | edit source]

Radioterapie se obecně dělí dle polohy zdroje záření na zevní (externí) radioterapii (teleterapie,TRT, ERT) a brachyradioterapii (brachyterapie, BRT).[1] U zevní radioterapie je zdroj záření mimo tělo ozařovaného pacienta, zpravidla ve vzdálenosti 80–100 cm od těla pacienta, resp. od osy rotace ozařovacího přístroje. Při brachyterapii je zdroj záření zaveden do těsné blízkosti ložiska nebo přímo do orgánu či tkáně s nádorem, event. do jeho lůžka. Obě metody se používají samostatně nebo se v indikovaných případech vzájemně kombinují.

Princip léčby ionizujícím zářením[edit | edit source]

Při radioterapii je cílem dostat maximum energie ionizujícího záření do oblasti nádoru a současně nepoškodit okolní zdravou tkáň. Při použití RTG záření je zářením zasažena tkáň před i za nádorem. Možnou dávku záření tedy určuje odolnost okolní zdravé tkáně. Intenzitu biologického účinku ozáření ovlivňuje:

  • celková doba expozice, ale také časové rozdělení jednotlivých dávek v průběhu terapie
  • prostorové rozložení ozáření - účinek se u stejných expozic zvyšuje s objemem ozářené tkáně
  • kvalita záření - určuje se tzv. polotloušťkou - udává tloušťku určitého kovu, který sníží intenzitu záření na polovinu (v mm)

Léčba ionizujícím zářením je kvůli možným negativním biologickým účinkům využívána prakticky jen u onkologických pacientů.

Mechanismus biologického účinku ionizujícího záření[edit | edit source]

Průchod rentgenového záření biologickým prostředím způsobuje ionizaci a excitaci atomů a molekul buněk organismu, čímž vznikají chemicky vysoce aktivní látky. Rentgenové záření způsobuje nepřímou ionizaci. Na rozdíl od přímého účinku ionizujícího záření, kdy dochází k absorpci energie záření přímo v jádře, spočívá nepřímá ionizace v radiolýze vody se vznikem volných radikálů (H• a OH•). Radikály dále reagují s molekulami DNA, způsobují zlomy a jsou tedy příčinou poškození. Kromě radikálů vznikají ještě molekulární produkty radiolýzy (H2, O2, H2O2) s životností jen okolo 10-6 s, protože se rychle přeměňují na reakční produkty.

V řetězci reakcí následujícím po radiolýze je velice důležitá přítomnost kyslíku, ovlivňuje totiž radiosenzitivitu buněk. Tkáně s menším obsahem kyslíku mohou být více odolné. Přítomnost kyslíku zvyšuje vznik radikálů a brání reparativním pochodům v buňce. Buňky s dostatečným zásobením kyslíkem jsou 2–3x citlivější na záření.

[edit | edit source]

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. Radioterapie - učební texty pro studenty 5. roč. LF MU Brno. Klinika radiační onkologie, LF MU. Vypracovali: MUDr. L. Hynková, MUDr. H. Doleželová, Ph.D., prof. MUDr. P. Šlampa, CSc.

Externí odkazy[edit | edit source]

Zdroj[edit | edit source]

  • NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. ISBN 80-247-1152-4.