Rekonstrukce nosu
Nos je jednou z hlavních estetických dominant obličeje.
- ztráta nejčastěji odstraněním tumoru / úrazem
- snahou rekonstrukce: co nejmenší odlišnosti v barvě, textuře kůže a kontuře
Primární uzávěr
- kožní štěp v plné tloušťce z preaurikulární oblasti (případně oblast retroaurikulární či supraklavikulární)
Kompozitní chondrokutánní štěp v plné tloušťce ušního boltce
- vhodný k rekonstrukci defektu nosního křídla
- maximální velikost štěpu 2 x 1 cm
Místní laloky
- různé modifikace transpozičních laloků: např. dvojlalok, V-Y ostrůvkový lalok z nazolabiální rýhy, dorzální nazální lalok
- laloky z čela („indické“): přenos tk. potřebné k rekonstrukci na nos + odpojení laloku (s časovým odstupem několika týdnů), dárcovská oblast se uzavře primární suturou / kožním štěpem
- frontotemporální + retroaurikulární laloky: méně často, po přenesení tkáně do defektu se většina laloku vrací zpět na původní místo
Vzdálené laloky
- již jen historický význam má přenos stopkatého laloku na paži (Tagliacozzi 1597)
- volný přenos osteomyokutánního stopkatého laloku na a. dorsalis pedis
Tkáňový expandér
- jeho užití nenalezlo při rekonstrukci nosu většího uplatnění
- řešení povrchu vnitřní strany nosu: kožní štěp / reverzní ostrůvkový lalok z nazolabiální rýhy
- rekonstrukce skeletu nosu: chrupavka septa, chrupavčitý / kostní štěp ze žebra
Odkazy
Související články
- Rekonstrukce horního rtu
- Rekonstrukce dolního rtu
- Rekonstrukce tváře
- Historie plastické chirurgie
- Poranění měkkých tkání obličeje
Použitá literatura
- MĚŠŤÁK, Jan, et al. Úvod do plastické chirurgie. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova v Praze - Nakladatelství Karolinum, 2005. 125 s. ISBN 80-246-1150-3.
