Retroperitoneální fibróza

Z WikiSkript

Soubor:Ultrasonography of hydronephrosis due to ureteropelvic junction obstruction.jpg
Sonografický obraz dilatace kalichopánvičkového systému ledviny

Retroperitoneální fibróza je zánětlivá proliferace pojivové tkáně retroperitonea, která svým působením ovlivňuje či utlačuje okolní orgány, nejčastěji močovody.

Etiologie[upravit | editovat zdroj]

Rozlišujeme primární a sekundární fibrózu. Etiologie primární fibrózy (též morbus Ormond) je nejasná, předpokládá se autoimunitní reakce. Oproti tomu příčin sekundární fibrózy je mnoho, například léky (metyldopa, fenacetin, betablokátory, LSD), nádory, infekce a další.

Onemocnění se vyskytuje mezi 40. a 60. rokem života s preferencí u mužů (2,9:1)[1] .

Projevy a diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Nejčastějším projevem je zevní útlak močovodu s poklesem renálních funkcí až do obrazu renálního selhání. Obturovány mohou být i větve velkých cév, případně nervů. Současně můžeme pozorovat nespecifické příznaky jako nauzea, ztráta hmotnosti či subfebrilie.

V diagnostice využíváme zobrazovací metody (USG, CT a vylučovací urografii) ke zhodnocení stavu vývodných močových cest, dilatace kalichopánvičkového systému a celkově stavu retroperitonea. Vyšetřujeme renální funkce a autoimunitní protilátky. Při nejasnostech diagnozu potvrdí biopsie.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Základem léčby je obnovení odtoku moči z ledviny, což vede ke zlepšení její funkce. K derivaci používáme ureterální stenty či nefrostomie. Kauzální léčba primární formy jsou imunosupresiva. Další možností je chirurgické uvolnění močovodu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]


Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. FEDORKO, Michal a Miroslav KRHOVSKÝ. Perirenální retroperitoneální fibróza. Urologie pro praxi [online]. 2009, roč. 10, vol. 5, s. 299-301, dostupné také z <[https://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2009/05/11.pdf>. ISSN 1213-1768.