Renální selhání

Z WikiSkript

Ledvinné selhání[1] je stav, při kterém ledviny nedostatečně plní svoji funkci udržování stálého vnitřního prostředí a svoji funkci vylučovací.

Rozdělení renálního selhání[upravit | editovat zdroj]

Tradičně se selhání ledvin dělí na tři typy[1]:

  • prerenální selhání – funkce ledvin je poškozena nedostatečným krevním zásobením ledvin (dehydratace, šok),
  • renální selhání – ledviny neplní svoji funkci kvůli poškození glomerulů nebo tubulů,
  • postrenální selhání – jde o překážku v močových cestách, která brání odtoku moči.
Na podkladě prerenálního selhání, pokud trvá dlouho, může vyvinout i samotné renální selhání. Do tubulárního systému jde fyziologicky pouze 10 % krevního zásobení, přičemž tubuly jsou vzhledem k metabolismu velmi energeticky náročné, proto při snížení krevního zásobení se může vyvinout akutní tubulární nekróza, čímž se pak prerenální a renální selhání kombinuje[1].

Z časového hlediska se selhání ledvin dělí na[1]:

  • akutní renální selhání a
  • chronické renální selhání.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Akutní renální selhání.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Chronické renální selhání.

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Příčina renálního selhání se zjišťuje z anamnézy, chorobopisu, fyzikálního vyšetření, biochemického vyšetření krve a moči a sonografie ledvin[1]. Před každou diagnózou renálního selhání je nutné vyloučit selhání prerenální i postrenální. Odstranění příčiny prerenálního a postrenálního selhání může zachránit pacienta před dialýzou[1].

Prerenální selhání[upravit | editovat zdroj]

Na prerenální selhání myslíme, pokud je normální močový sediment, žádná proteinurie a EFNa < 1 %[1]. Pátráme po sníženém intravaskulárním objemu či po uzavření renálních cév[1]. Prerenální selhání může také vznikat jako čistě funkční oblenění krevního zásobení ledviny zvýšeným nitrobřišním tlakem[1].

Terapií je doplnění intravaskulárního objemu. Pokud pacienti poté začnou močit, i při vysokých hodnotách kreatininu a urey je možné je léčit konzervativně a za observace. Není-li indikace z jiných příčin (např. hyperkalémie), mohou si tak ušetřit zbytečnou dialýzu[1]. Naopak pokud močit nezačnou, je třeba hledat příčinu jinde a zároveň přestat s nadbytečným přísunem tekutin (– pak by i původně zbytečná dialýza nyní mohla být pro plicní edém nutná)[1].

Při anurii (akutní renální selhání) nelze vyšetřit moč – není materiál. Je pak třeba se obejít bez výsledků moči.

Renální selhání[upravit | editovat zdroj]

Po anamnestickém zjištění toxinů, nefrotoxických léků (často aminoglykosidy, např. gentamicin) či při myoglobinurii nebo hemoglobinurii myslíme na akutní tubulární nekrózu. Ta může vzniknout následkem ischemie tubulů i po dlouho trvajícím prerenálním selhání.[1]

Při výskytu otoků, postižení dalších orgánů, hypertenze, abnormálního sedimentu, proteinurie myslíme na tyto jednotky[1]:

Ultrazvuk ledviny s ledvinným kamenem v pyeloureterické junkci

Při AGN a vaskulitidách je žádoucí mít biopsii ledviny. U nejasných případů AIN také. U HUS/TTP také, ale vzhledem ke krvácivému stavu nemusí být proveditelná biopsie.[1]

Postrenální selhání[upravit | editovat zdroj]

Pro postrenální selhání je nutné prokázat obstrukci močových cest (sono ledvin, dilatace kalichopánvičkového systému). Obstrukce jednoho močovodu však – není-li v solitární ledvině – ledvinné selhání nezpůsobí. (Při obstrukci jednoho močovodu a renálním selhání je třeba pátrat po jiné příčině.)


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n ČERTÍKOVÁ CHÁBOVÁ, Věra. Diferenciální diagnostika renálního selhání [přednáška k předmětu Interna předstátnicová stáž, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 27.5.2014.